Abducted [Z.M.]

am i dying?

Beatrice's point of view
Můj sebevědomý a lhostejný výraz ve tváři se náhle změnil, jakmile se místností rozlehlo pouhé cvaknutí místo ohlušujícího výstřelu. Co to, sakra...?

Se zbraněni neumím zacházet - zbraň držím poprvé v ruce, tudíž nemám ponětí, co se právě děje - co jsem udělala špatně. Je ta zbraň, kterou jsem Paulovi odcizila, pouze nějaká replika/hračka? To se mi nezdá. Zbraň vypadá dost realisticky (jakobych měla s čím porovnávat) a je váhově těžká, dle čehož usuzuju, že je opravdová.

Zbraň, držíc ve své ruce, oddálím od Zaynova spánku, načež si jí pečlivě prohlédnu. V Zaynově tváři se zračí překvapení, ale jeho tmavé oči jiskří pobaveností. Jsem opravdu ráda, že jsem jej pobavila. Opravdu.

,,Co takhle příště odjistit zbraň, když chceš někoho zabíjet?" ušklíbne se Zayn, načež vytrhne zbraň z mé ruky, aniž by se otázal. Zmůžu se na pouhé nehlasné pohnutí svými rty. Kdybych poděkovala někomu, koho se chystám zabít, za radu, bylo by to ode mě hodně trapné?

Jenže Zayn mi nechtěl pomoct - i když jsem naivně doufala, že ano. Dobře, musím uznat, že jsem neskutečně naivní, když jsem si myslela, že mi zbraň vytrhl z ruky jen proto, aby jí mohl odjistit a následně mi jí vrátit.

Zayn samozřejmě využil příležitosti, kdy má opět navrch. Ani jsem nestihla mrknout a jeho silná paže prudce otočila mé tělo, načež má záda skončila pevně přitisknutá na jeho hrudníku. Náhle se jeho silná paže pevně omotala kolem mého hrudníku, abych mu neutekla, a hlaveň zbraně, která jej před chvíli tlačila do spánku, byla přitisknuta na můj spánek.

,,Role se obrátily." pronese Zayn pobaveně. Liam se pobaveně ušklíbne - tváři se poněkud uvolněněji, když ví, že Zayn má nyní navrch a je v menším ohrožení. Za to Scott, tedy můj otec - je pro mě hrozný nezvyk jej nazývat svým otcem, má ve tváři naštvaný výraz. Očividně jej tahle výměna rolí nepříjemně překvapila - stejně jako mě. Ani bych se nedivila, kdyby na mě byl naštvaný. Vlastně na koho jiného by byl také naštvaný, že? Tohle jsem zkrátka pokazila.

,,Elizabeth, ty jsi opravdu tele." zavrčí otec. I přesto, že Zayn s Liamem mají navrch, se otec nenechá zastrašit a i nadále míří svou zbraní na Liama. Dle mého se otec snaží naprosto zbytečně - je dost zjevné, že nemá žádnou šanci vyhrát tento boj. Já být na jeho místě, tak svou zbraň již dávno sklopím k zemi.

,,Beatrice." opravím otce tichým hlasem, přičemž svou hlavu slabě opřu o Zaynův hrudník. Pokud mám zemřít, tak si aspoň udělám pohodlí. Tento okamžik je pro mě velmi zvláštní. Necítím strach, smutek či cokoli podobného. Správně bych měla brečet, protože pokaždé, kdy jsem se ocitla v podobné situaci, jsem plakala, ale teď? Nevím, co se se mnou děje. Je to jakobych byla smířená se svým koncem, ale přitom zdaleka ani nejsem.

,,No McKyle, pár minut zpátky si ochcal ty mě a teď já tebe. Už chápu, proč ses předtím smál mýmu výrazu, protože tvůj posranej výraz stojí za to." zasměje se Zayn. Můj předešlý pohyb, kdy jsem se nepatrně pohnula, abych se svou hlavou opřela o jeho hrudník, snad ani nezaznamenal.

,,Je to na hovno, co?" pokračuje Zayn ve své provokaci. ,,Ty jsi na hovno, Maliku." zavrčí otec. Jeho pohled přeskakuje mezi Liamem a Zaynem, ovšem svou zbraní stále míří na Liama. Troufám si říct, že má přítomnost akorát vše zkomplikovala. Tedy alespoň otcovy plány.

,,Děkuji. Myslím, že zaznělo už dost lichotek. Takže ti prokážu laskavost a dám ti na výběr. Chceš vidět smrt své dcery nebo tě má Liam toho pohledu ušetřit a zastřelit tě dřív, než ji?" zeptá se Zayn, stále tisknoucí hlaveň zbraně na můj spánek. ,,Nemůžeš ho zabít." namítnu tichým hlasem, načež oběma rukama chytím Zaynovu silnou paži, která je omotaná kolem mého hrudníku, a pokusím se jí odstrčit. Ovšem marně. Jeho sevření kolem mého těla je příliš pevné. Zajímavé, že otce bych zastřelit nenechala, ale sebe klidně ano.