Abducted [Z.M.]

humiliation

Beatrice's point of view
Semknu rty do úzké linky a obejmu své tělo pažemi, abych si dodala pocit bezpečí. Být tady, na tomto místě, mi není ani zdaleka příjemné. Očima skenuju celou místnost, ve které se právě nacházíme. Stěny jsou krvavě rudé, na některých místech visí obrazy s polonahými ženami. Ženy, neboli pracovnice tohoto podniku, které jsou opravdu minimálně oblečené, sedí u osvětlených zrcadel a výrazně se malují. U každého osvětleného zrcadla se nachází několik kosmetických produktů a pomůcek. V rohu místnosti stojí velká, bílá skříň se zrcadlem, kde jsou nejspíše uloženy odvážné kousky prádla, které pracovnice tohoto podniku využívají na svá vystoupení. Celá tahle místnost na mě působí jako šatna pro tyhle lehké ženy. Nacházíme se ve strip klubu? Můj nevyřčený dotaz zodpoví modrooký brunet, který mě na tohle místo přivedl, čímž mě navrátí zpět do reality.

,,Nebyla si snad nikdy v bordelu?" uchechtne se posměšně, ,,Holky tě tady upraví, protože za tohle by tě sežral." poukáže na můj obličej, na kterém je lehký nános make-upu, ,,On tam na tebe bude už čekat." informuje mě. Jeho modré oči chladně probodnou mou maličkost předtím, než z této místnosti odkráčí pryč. Zděšeně se otočím a vykročím za ním, ale kolem mé paže se omotají štíhlé prsty, bráníc mi v odchodu.

,,Nikam, krásko. Slyšela si kocourka, my tě upravíme." zavibruje za mými zády ženský hlas. Ruka, která mi před chvílí zabránila v odchodu, zmizí z mé paže, ale vteřinu na to objeví na mém zadku, přes který mě drze plácne. Leknutím jsem nadskočila a otočila se k té drzé ženštině čelem. Překvapeně jsem na ní zůstala zírat. Přede mnou stála černovlasá žena středního věku, zhruba o hlavu vyšší, než já. Dominantou jejího obličeje jsou zelené oči a plné rty. Její postava je dost štíhlá - podle rozpíchaných žil na předloktí usoudím, že štíhlé postavy dosáhla díky drogám.

,,Takhle hezkou tvářičku k nám dlouho nepřivedli." usměje se a hravě mě poplácá po tváři, na které ještě před několika minutami svítil obtisk ruky černovlasého muže. Se stále nemizejícím úsměvem na tváři mě chytí za ruku, nutíc mé tělo do pohybu. Ani nemrknu a sedím před osvětleným zrcadlem. Jsem jako v tranzu - nechápu tuhle celou situaci. Proč jsem tady? Mám se stát jednou z pracovnic tohoto podniku? Tohle je to, co ten černovlasý muž myslel svými slovy; ,,Ještě to schytáš."? To je dost kruté, protože já mu v podstatě nic neudělala.

,,Naomi, zlatíčko, najdi tam pro ní něco, aby byl Zayn maximálně spokojený." vybídne černovláska blondýnu ve světle růžovém župánku, věnujíc jí svůdné mrknutí. Blondýna se zastaví ve své činnosti - upravování svých černých podvazků a uposlechne příkaz černovlásky.

,,Kdo je Zayn?" zašeptám vyděšeně, pohledem vyplašené srny pozorujíc černovlásku. Věnuje mi zářivý úsměv, odněkud si přitáhne židli a posadí se vedle mě. ,,Přece náš pán. Určitě už si měla tu čest ho poznat." mrkne stále s úsměvem na tváři. Absolutně nepobírám, o kom to zatraceně mluví. Náš pán? Co to má, sakra, znamenat?!

,,Je to ten černovlasej, potetovanej kretén, co nás tady drží." zavrčí vedle nás dívčí hlas. Prudce otočím hlavu a podívám se na dotyčnou osobu, která promluvila. Bedlivě si onu dívku prohlédnu - drobná postava, která je místy pokryta jednoduchými, inkoustovými obrazci, červené vlasy, rámujíc její kulatý obličej a tmavé, velké oči. Přestanu se věnovat jejímu vzhledu a zamyslím se nad jejími slovy. Ten krátký popis, který řekla, seděl na toho černovlasého muže, kterého jsem kopla do jeho intimních partií.

,,Drž hubu, Sam. Nikoho nezajímá, že se ti tady nelíbí." vyprskne černovláska, která následně mezi prsty uchopí mou bradu a natočí si mou tvář k sobě. Její zářivý úsměv z její tváře zmizel a nahradil jej neutrální výraz.