Abducted [Z.M.]

look what you made me do

Beatrice's point of view
Mámino mrtvé tělo mi vyklouzne z náruče, protože jsem násilím vytažena na nohy. Kolem mé drobné paže jsou pevně omotané prsty toho muže, který před pár minutami zavraždil mou mámu. Jeho sevření kolem mé paže je dost surové, až bolestivé.

,,Pozdrav od Deana ze záhrobí... Zemřel kvůli tobě. Teď kvůli tobě zemřela i tvoje vlastní matka. Jsi tak odporná, Beatrice." vyplivne mé jméno. Svým palcem hrubě přejel po mém spodním rtu, který se mi chvěje strachy. Mé tváře jsou mokré od horkých slz a oči nateklé od hysterického pláče.

,,Uvidíme, jak se ti bude žít s pocitem viny, že si zabila svou vlastní matku. Dávej na sebe pozor. Můžu se totiž kdykoli vrátit." usměje se slizce. Náhle pustí mou paži ze svého sevření, načež mě od sebe hrubě odstrčí. Na poslední chvíli zachytím rovnováhu, jinak bych skončila rozpláclá na zemi. Mé tělo je naplněno strachem.

Svůj pohled sklopím na mrtvé tělo mámy a můj strach pomalu, ale jistě, ustupuje. Mé tělo začíná naplňovat vztek. Musím pomstít svou mámu. Musím ochránit své sourozence. Nemohu jej nechat jen tak odejít. Nemohu jej nechat žít. Musí pykat za své činy.

Z kuchyňské linky popadnu do svých rukou jeden z květináčů, ve kterých si máma pěstovala různé bylinky. Co nejtišeji, jak jen jsem dokázala, jsem se dostala za jeho mohutná záda. Ve stejný moment, kdy jsem zvedla své ruce, držíc květináč, k nápřahu, abych jej udeřila do zátylku hlavy, se ten muž otočil, což zapříčinilo, že jsem jej udeřila do spánku. Květináč se okamžitě rozbil a na podlahu se rozsypala hlína z květináče.

,,Ty děvko!" zasyčí bolestně, přičemž se chytí za svou hlavu. Během chvíle ze své hlavy stáhne černou kuklu, jenž kryla jeho obličej, a dotkne se svého poraněného spánku, ze kterého vytéká malé množství rudé tekutiny. Namáhavě polknu. Muž má v obličeji tvrdé rysy a v jeho očích se odráží nemalé množství vzteku.

,,Jsi mrtvá." pronese výhružně tichým hlasem. Jeho hlas zněl dost strašidelně. Narovná se, aby působil vyšší, a chladně mě probodne svým pohledem. ,,A hned po tobě zabiju ty malý smrady!" vykřikne. Jeho pravá dlaň je pevně semknutá v pěst.

Na poslední chvíli se vyhnu jeho napřáhnuté ruce. Jako ve zpomaleném záběru jsem viděla jeho sevřenou pěst, jak proletěla těsně před mým obličejem. Vykopnu svou pravou nohu a bolestivě jej zasáhnu do holeně. Bolest, kterou jsem mu způsobila, jej na chvíli zaměstala, tudíž jsem od něj stihla utéct ke kuchyňské lince.

Ze stojanu na nože, který stojí na kuchyňské lince, jsem se pokusila vytáhnout velký, kuchyňský nůž, ale nestihla jsem to. Ten parchant mi totiž podkopl nohy. Tvrdě jsem spadla na zem, přičemž jsem se hlavou praštila o kuchyňskou linku. Stojan na nože jsem s sebou strhla na zem, ale nestihla jsem zaregistrovat, kam dopadl.

,,Jsi pitomější, než jsem si myslel." uchechtne se posměšně, ,,Co sis myslela, že se stane, mhm?! Že mě přepereš?! Že mě ojebeš?!" vykřikne rozčíleně. Pomalu jsem se postavila na všechny čtyři, abych se mohla následně vytáhnout do stoje, ale do mých žeber se bolestivě zavrtala špička jeho boty. Bolestí zakňourám, přičemž spadnu zpátky na zem - do kaluže krvé mé mámy. V mých očích se třpytí slzy.

Pokusím se postavit na nohy, ale mé tělo je uvězněno na zemi, protože mi ten muž zašlápl mé dlouhé vlasy. Zatnu svou čelist a i přes jeho napnuté svaly jej štípnu do lýtka, doufajíc, že zvedne svou nohu a pustí tak mé vlasy. Ale vypadá to, že mé štípnutí ani necítil.

,,Snažíš se marně, couro. Jsi opravdu k smíchu. Pitomá, slabá holka... A za chvíli budeš i mrtvá." zasměje se svým slovům, načež znovu kopne do mých žeber. Bolestí hlasitě zasténám. Ani zdaleka mi není příjemné ležet v kaluži krve mé vlastní matky a vdechovat ten specifický zápach.