Beatrice's point of view
Zatmění před mýma očima způsobilo, že jsem koleny tvrdě dopadla na zem, přičemž má kolena zapulzovala bolestí. Má fantazie pracovala. V mé hlavě se odehrávala scéna, které jsem se nejvíce obávala.Bála jsem se otevřít své oči. Bála jsem se, že patřím pouze Zayna, jakmile otevřu své oči. Odmítala jsem si připustit, že scéna, kterou vytvořila má bujná fantazie, by mohla být skutečností.
Po mých tvářích stékaly horké slzy, zatímco jsem ve svých dlaních pevně svírala své dlouhé, hnědé vlasy, tahajíc za ně, a hystericky křičela z plných plic. Měla jsem záchvat strachu.
,,Beatrice!" ,,Bee!" ,,Beo!" dva hlasy, stále dokola volajíc mé jméno, se střídaly. I přesto jsem nedokázala zastavit svůj hysterický křik - nedokázala jsem zastavit svůj záchvat strachu.
Náhle jsem se ocitla v teplé náruči, jenž mé tělo pevně svírala. Osobitá vůně, která mě udeřila do mého nosu, mě donutila přestat křičet. Vůbec jsem nevnímala bolest svých hlasivek. Nevnímala jsem své mokré tváře od slz. Nevnímala jsem, že jsem stále tahala za své dlouhé, hnědé vlasy. Vnímala jsem pouze Harryho silné paže, které mě svíraly v jeho objetí, zatímco jsem hystericky vzlykala.
,,Bee, uklidni se, prosím. Uklidni se. Už je dobře, nic se neděje." zašeptá Harry konějšivě. Svou velkou dlaní krouživými pohyby hladí má záda, čímž se mě snaží uklidnit. Pustím své vlasy ze svých sevřeních dlaní a omotám své paže kolem Harryho těla. Svou uplakanou tvář zabořím do Harryho hrudníku.
Nejsem schopná přestat plakat - nejsem schopná se uklidnit. Při pomyšlení, že bych mohla Harryho ztratit, upevním své paže kolem jeho těla ještě více. Jsem drobná a oproti Harrymu i mrňavá, ale i přesto je mé sevření kolem jeho těla dost pevné. Objímám jej, jakoby to bylo naposledy.
,,Seš spokojenej?!" zasyčí Harry. Ticho. Žádná Zaynova odpověď nepřichází. I přes své hlasité vzlyky zaslechnu vzdalující se kroky. Je mi jasné, že Zayn odchází - opět. Nejsem jeho odchodem ani trochu překvapená. Zayn vždy utíkal před svými problémy. Nikdy nedokázal a nedokáže svým problémům čelit.
Po několika dlouhých minutách, které jsou vyplněné Harryho uklidňujícím hlazením mých zad, mé hlasité vzlyky utichnout.
,,Už je dobře, Bee." zašeptá Harry a přitiskne mé tělo blíže ke svému, snažíc se zastavit třes mého těla. ,,Chtěl tě strčit dolů z balkónu." pronesu tichým, uplakaným hlasem. ,,Neudělal by to, Bee. Jen si hrál na tvrďáka. Neudělal by to, nemusíš se bát." opře se svou bradou o mou hlavu.
,,Chtěl tě strčit dolů z balkónu." zopakuju svá předchozí slova tichým hlasem, jakobych jim sama nemohla uvěřit. ,,Shhht." zašeptá. Harry svou velkou dlaň, kterou hladil má záda, přemístí na mou hlavu, hladíc mě palcem po vlasech. Začne mým tělem kolébat ze strany na stranu, snažíc se mě uklidnit.
Zavřu své oči, abych se lépe soustředila pouze na tento okamžik, zatímco poslouchám Harryho klidně tlukoucí srdce. Uklidním se až po několika dalších minutách.
,,Měla bys jít spát, Bee." zašeptá Harry, čímž přeruší ticho, panujíc mezi námi, a pohladí mě po vlasech. ,,Nechci jít spát. Bojím se, že ti Zayn něco udělá. Nechci tě ztratit, Harry. Mám tě ráda a beru tě jako bráchu." zašeptám sotva slyšitelně.
,,Bee, v klidu. Nic se mi nestane. Zayn jen vyhrožoval - nic víc. Vím, že Zayn nemá na to, aby mě zabil, proto jsem ho nechal a nijak se nebránil. Kdybych se cítil v ohrožení, tak bych se bránil. Nic se mi nestane, nemusíš se bát." pronese konějšivě. Nijak slovně neodpovím na jeho slova a zůstanu mlčet.
ČTEŠ
Abducted [Z.M.]
FanfictionVždycky jsem milovala noční procházky. Procházet se opuštěnou Londýnskou ulicí, ničím a nikým nerušená. Vždy jsem se vrátila domů naprosto uvolněná, s uspořádanými myšlenkami. Ovšem jedna noc mi byla osudná. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem v tu...