Harry's point of view
Kvůli slunečním paprskům, které pronikají skrze okna do mého pokoje a dopadají na mou tvář, se začnu pomalu probouzet. Jako první, co vnímám po svém probuzení, je neskutečná bolest hlavy. Musel jsem se hodně opít, protože takto mě hlava nebolela již pěkně dlouho. Jediné pozitivum je, že necítím potřebu zvracet - alespoň prozatím.Za mými zády se ozve spokojené zamlaskání. Jsem příliš líný a unavený otevřít své oči, proto je nechám i nadále zavřené, přičemž se přetočím na svůj druhý bok. Obejmu Alex kolem pasu, načež své tělo přitisknu k jejímu. Jakmile se můj nahý hrudník setká s nahými zády, tak přece jen své oči otevřu. Alex má ve zvyku nosit na spaní mé triko - nepamatuju si, že bych se s ní včera vyspal.
Několik vteřin trvá, než se mi podaří zaostřit svůj pohled. Kdybych nebyl již zvyklý, tak bych nejspíše dostal infarkt. Vedle mě leží Louis, nikoli Alex. Pocítím mírné zklamání - očekával jsem po svém boku Alex a ne tuto pijavici.
Pustím Louisovo tělo ze svého lehkého objetí a nepatrně se od něj posunu dál. Následně zvednu svou paži a štípnu jej do bradavky. Několikrát jsem jej prosil, aby přestal lézt do mé postele, když je opilý. Nejednou se stalo, že mou postel pozvracel. A navíc - co by si o mně Alex pomyslela, kdyby mě viděla s polonahým Louisem v jedné posteli?
Mé štípnutí do bradavky probralo Louise téměř okamžitě. ,,Au!" vyjekne Louis bolestivě a posadí se, přičemž svými dlaněmi zakrývá obě své bradavky. ,,Několikrát jsem ti říkal, abys mi nelezl do postele, když seš opilej." pronesu. ,,Aww. Ty jsi sladkej s tím ranním chraplákem." zašvitoří, ,,Ale to štípnutí sis mohl odpustit. Za to nedostaneš pusinku na dobré ráno." ohrne svůj nos. ,,Strč si tu svojí pusinku někam." protočím očima, načež svými prsty protřu své ospalé oči.
,,To já bych tady měl být ten mrzutej, nemyslíš? Byl jsem probuzen drsným způsobem já nebo ty? Já. Takže se uklidni, bručoune." zafuní. ,,Ty sis ten drzej způsob probuzení zasloužil." ušklíbnu se. ,,Ty jsi teda příjemnej, Harolde." zamlaská. Že jsem jej vůbec probouzel - mohl jsem se těchto řečí ušetřit.
,,Tak už vypadni, Louisi." vybídnu jej. ,,Tak hele. Já nejsem žádná tvoje děvka, nebudeš mě odsud vyhazovat, kdy se ti zlíbí. Jsem tvůj nejlepší kamarád, takže tady budu tak dlouho, jak se mi zlíbí." prohlásí a položí se zpět na svá záda do mé postele. ,,To si jen myslíš." zamumlu. Posadím se, načež se svými dlaněmi zapřu o matraci a vší silou skopnu Louise ze své postele.
,,Ty debile! Moje prdel!" nadává Louis, zatímco se sbírá ze země a stoupá na své nohy. Pouze lhostejně pokrčím rameny a pohodlně se rozvalím ve své posteli. Louis tiše nadává na mou osobu a přitom hledá své oblečení, které je poházené všude možně po mém pokoji.
,,Šup, šup." popoženu jej, když si oblíká své triko. ,,Nemůžu najít kalhoty." zamumle. ,,Tak hledej pořádně." protočím očima. ,,Tý jo! Díky! To mě nenapadlo." odsekne sarkasticky. Po pár minutách mě přestane bavit pozorovat jeho zoufalý výraz ve tváři, proto se rozhodnu mu pomoct.
,,Konečně tě to taky napadlo." remcá Louis, zatímco se zvedám ze své postele. Obléknu si své oblečení, které se mi podařilo najít téměř okamžitě. Ovšem po Louisově kalhotech nejsou ani památky.
,,Do prdele." zanadává Louis, ,,Seru na to." odfrkne si - vzdá svou veškerou snahu nalézt své kalhoty a zamíří ke dveřím mého pokoje. Jelikož mě, díky Louisovi, přešla únava a touha spát, tak jej následuju. A také potřebuju prášek na bolest hlavy, jinak mi zmíněná část těla praskne.
Louis zamířil do svého pokoje, zatímco já zamířil dolů do kuchyně, ze které se ozýval tichý rámus. Jakmile jsem vkročil do kuchyně, tak se mi naskytl pohled na tři ženské postavy - Alex, Beatrice a Theu. Lexie stojí u sporáku a cosi míchá na pánvi, Bea jí asistuje u vaření a Thea ke mně přisouvá sklenici vody a aspirin, jakmile mě spatřila ve dveřích kuchyně.
ČTEŠ
Abducted [Z.M.]
FanficVždycky jsem milovala noční procházky. Procházet se opuštěnou Londýnskou ulicí, ničím a nikým nerušená. Vždy jsem se vrátila domů naprosto uvolněná, s uspořádanými myšlenkami. Ovšem jedna noc mi byla osudná. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem v tu...