Zakázané ovoce

Kapitola XXXIII

„Crrr!" „Crrr!" Se zavrčením jsem vypnula budík. Promnula jsem si oči a rozhlédla se. Už bylo ráno. A já se musela jít připravovat na první hodinu.

Do třídy jsem dorazila těsně před začátkem hodiny. Michael tam ještě nebyl. Nejspíš zaspal kvůli našemu nočnímu dobrodružství, pomyslela jsem si a uculila se. Jenže Michael nepřišel ani po začátku hodiny. „Nevíte někdo, kde je Michael?" zeptala se nás Zoe. „Nikde v akademii ho nemůžeme najít, ale nemáme ani žádné zprávy, že by akademii opouštěl," dodala pak. Tak to bylo zvláštní. Michael nikdy hodinu nevynechal, alespoň ne bez toho, aby mi to předtím řekl. Co když jeho zmizení souvisí s mojí noční můrou a něco se mu stalo? napadlo mě. Začínala jsem se o Michaela bát...

Po skončení hodiny jsem rázným krokem vyšla ze třídy. Musím co nejdříve Michaela najít, umínila jsem si. Zoe říkala, že v akademii není, takže musí být někde venku.

Když jsem ale chtěla z akademie odejít, všimla jsem si Michaela, který zrovna přicházel k předním dveřím. Zavrčela jsem. „Kde jsi byl?" vypálila jsem na něj hned, jak vešel dovnitř. „Uklidni se," zasmál se lehkomyslně Michael, „nechtělo se mi na hodinu, tak jsem šel do města." „Ale nic jsi mi neřekl. Ani Zoe nevěděla, kde jsi. Bála jsem se o tebe," přiznala jsem, už klidnější. „Můžu ti to vynahradit," usmál se. Chytl mě za ruku, odtáhl do nejbližší volné třídy a zavřel za námi dveře.

„Co to děláš?" nechápala jsem. „Co myslíš, že asi tak dělám," ušklíbl se, popadl mě za boky a vysadil na stůl. „Michaele, tady rozhodně nemůžeme!" zakřičela jsem a snažila se dát pryč jeho ruce, které stále svíraly mé boky. „Co když sem někdo přijde?" Michaelovi se na obličeji objevil pobavený úsměv. „No, byl bych raději, kdybychom tu byli jen my dva, ale jsem otevřený novým zážitkům." Normálně bych se tomu zasmála, ale teď jsem byla na Michaela naštvaná. Hleděla jsem mu do očí ledově chladným výrazem, který dával najevo, že nic nebude. Bohužel jsem ale zapomněla, jak obrovský vliv na mě pouhá Michaelova přítomnost má. Jeho rty se nebezpečně přibližovaly k těm mým, až byly jen milimetry daleko. Teď už se Michaelovi odolávalo hůř. „Pořád nechceš, abych ti vynahradil to mé malé zmizení?" zašeptal, naše rty se téměř dotýkaly. Těla jsme měli namáčknutá na sobě a já cítila jeho rostoucí erekci. Nejradši bych mu řekla, že nesmíme, ale vlhko mezi mýma nohama mluvilo o opaku. A já Michaelovi nedokázala lhát. Nadechla jsem se, abych řekla alespoň něco, ale Michael mě přerušil; „Já si to myslel," usmál se vítězoslavně. Ergh, kašlu na to, pomyslela jsem si a přitáhla Michaela do polibku. Zasmál se.

Zatímco jsme se divoce líbali, strčil mi Michael ruku do kalhotek. „Mmm, tady to někdo chce snad ještě víc než já," zamumlal spokojeně. „Sklapni." Michaelovy prsty na mě (nebo ve mně?) působily přímo kouzelně. Ach jak jen on to s nima uměl. Zavzdychala jsem a kousla ho do spodního rtu. Víc než po jeho skvělých prstech jsem ale toužila po jeho skvělém péru. Chytla jsem mu ruku a vyndala si ji z kalhotek. Nesouhlasně zamručel. „Ššš," přiložila jsem mu prst na rty a druhou rukou se pokoušela rozepnout jeho poklopec. Nakonec jsem k tomu sice musela použít ruce obě, ale konečně jsem vyprostila Michaelovu chloubu z jeho kalhot. Co nejpomaleji to šlo jsem si svlékala kalhoty a kalhotky. Věděla jsem, že Michaela ta pomalost ubíjí. Ale já si to užívala. Když jsem měla dole i kalhotky, vzala jsem Michaelova ptáka do ruky, nasměrovala jeho špičku k mému vchodu a nechala vklouznout dovnitř. Myslela jsem si, že už budu na Michaelovu délku zvyklá, ale stejně jsem vykřikla, když se ve mně začal pohybovat. Tentokrát to byl Michael, kdo zakryl svou rukou mou pusu. Za chvíli jsme ale tiše sténali oba.

Stůl se chvěl pod tíhou našich těl a Michaelových přírazů. Michael začal zrychlovat a já cítila, že se nám oběma blíží orgasmus. Najednou jsme uslyšeli vzdálené kroky. Oba jsme se ohlédli ke dveřím. „Nee, už jsme byli tak blízko," postěžovala jsem si. „Nikdy neříkej nikdy," ušklíbl se Michael. „Ale Michaele, vždyť sem někdo jde! Vyhodí nás, když to zjistí." Michaela moje protesty nezajímaly. Vrátil se zpět k činnosti, v které byl tak dobrý. Ještě párkrát silně přirazil a pak přišel orgasmus. „Ach, Michaele!" vykřikla jsem. Michael na mě udýchaně spadl. Leželi jsme na sobě skoro nazí a úplně zpocení. „Tohle nesmí nikdo vidět." Vrátila jsem se rychle zpátky do reality. Ale bylo už příliš pozdě. Uslyšela jsem otevírání dveří. Do místnosti vešla Olivia. Olivia byla jednou z čarodějek studujících na Akademii slečny Robichauxové pro výjimečné dámy. Dokázala lidem číst myšlenky a když chtěla, tak lidé slyšeli ty její. Zděšeně jsem na ni pohlédla. Michael byl o mě ještě pořád opřený, takže byl k Olivii zády. Olivia pomalu zavřela dveře. „Ale, ale, copak to tu vidím," pronesla s posměšným úšklebkem na tváři. „Olivie, není to, jak se zdá. Hlavně nevolej Zoe nebo Cordelii," požádala jsem ji. „Možná je nezavolám hned teď, ale o tomhle jim určitě řeknu, tím si buď jistá, Jennifer. Jsi chytrá holka, takže sis musela všimnout, že tě vážně nemám ráda. Teď mám alespoň konečně pořádnej důvod k tomu, aby tě odsud vyloučily. Jo a mimochodem, až odejdeš, ojedu ti kluka," ozvalo se Oliviiným hlasem v mé hlavě. Podívala jsem se na ni pohledem plným nenávisti. Michael náhle vstal, otočil se čelem k Olivii a zlostně zavrčel. Pak sevřel ruku v pěst. A Olivii vybouchla hlava. Doslova vybouchla. Zbytek jejího těla se skácel k zemi. Zaječela jsem. Zatmělo se mi před očima a omdlela jsem...

🤭🤭🤭