Zakázané ovoce

Kapitola IX

Bolelo to. Už jsem to nevydržela a pohnula se. „Jennifer, co jsem ti říkal o tom hýbání," protočil oči Michael a přidržel mě na místě magií. Jo, všimla jsem si, že ovládá magii. Vím, že to není možné, ale prostě jsem věděla, že je čaroděj.

Michael mi přikázal, abych každou ránu bičem počítala. Nahlas. A abych mu za každou poděkovala a potom ho i požádala o další. Bylo to ponižující. Ale zároveň vzrušující. Michael už se docela uklidnil, takže z něj nešel takový strach. Bičem prozkoumal každou část mého těla. Dráždil mě, dokud jsem se nechvěla. Pohled na mě Michaela vzrušil. Neudržel se, odhodil bič a bez varování do mě vrazil svoji chloubu. Zakřičela jsem. To ho jen přimělo k tomu, aby pořádně tvrdě přirážel. Nebudu lhát, vlastně se mi to dost líbilo. Zavzdychala jsem. „Cože? Ty chceš, abych tě šukal tvrdějc?" zasmál se Michael. Přikývla jsem jako hodná holčička. „Fajn, ty malá děvko," procedil mezi zuby. Těsně před tím, než jsem se udělala, přestal. Zamručela jsem, ale on se mi jen vysmál. „Zlobilas, nějak tě přeci potrestat musím." Ještě před půl hodinou bych nevěřila, že se tohle stane, ale začala jsem ho prosit, aby pokračoval a dodělal mě. Jenže on odmítl. „Musíme ještě něco vyřešit," řekl.

„Kdo jsi?" zeptal se mě náhle Michael. A v tu chvíli jsem si něco uvědomila. Já vlastně vůbec nevím, kdo jsem. Všechny mé vzpomínky jsou tak mlhavé. „Nevím," odpověděla jsem upřímně. „Jak to myslíš?" nechápal Michael. „Někdy mám pocit, jako kdyby byl uvnitř mě někdo pohřbený. Někdo, kdo se snaží vydrápat ven na povrch." „Kdo?" „Nevím." Po tvářích mi začaly stékat slzy. Nevěděla jsem, proč mě to tak rozhodilo, ale najednou jsem v sobě cítila velký smutek. Magie, která mě držela na místě, přestala působit a já spadla na zem. Michael se ke mně nahnul a olízl mi slzy z obličeje.„Přijdeme na to. Společně," řekl a objal mě.

Michael mě donesl do mé postele a pomocí magie zahojil všechny rány, které mi předtím způsobil bičem. Dal mi pusu na čelo, řekl, ať si odpočinu a odešel.

Dny plynuly a já trávila čím dál tím víc času s Michaelem a čím dál tím míň času se svými přáteli. Navíc jsem jim o Michaelovi ani neřekla. Pořád jsem se na něco vymlouvala. Cítila jsem se kvůli tomu špatně. Jenže kdyby to Daniel zjistil, pukl by závistí a už by se mnou nikdy nepromluvil. Ale možná, že kdybych se svěřila Mallory a řekla jí, ať to nikomu neříká, tak by se nic nestalo...? Dlouho jsem nad tím přemýšlela a pak jsem se rozhodla. Řeknu to Mallory. Nic tím nezkazím a je fajn mít někoho, komu se budu moct vypovídat.

Odpoledne jsem za ní tedy zašla. „No ahoj. Já myslela, že už jsi na mě úplně zapomněla," usmála se Mallory. „Promiň, Mall. Od té doby, co sem přijel Langdon, se něco změnilo. A já nebyla dostatečně silná na to, abych vám to řekla. Ale jsi moje nejlepší kamarádka. Dřív jsme si říkaly všechno. Dana mám sice taky moc ráda, ale myslím si, že kdybych mu to řekla, už by to mezi námi nebylo nikdy stejné jako dřív. Takže mu to prosím neříkej." „Dobře," řekla skoro tázavě Mallory. „Poslední dobou mám takový pocit, že vlastně ani nevím, kdo jsem. Nevím, jak tebe, ale mně se Langdon ptal, kdo jsem. Nebyla jsem schopná mu odpovědět. Uvědomila jsem si, že si vlastně spoustu věcí ze svého života vůbec nepamatuju. A že o sobě nevím skoro nic." „Já... Mám ten stejný pocit. Langdon se mě zeptal na stejnou otázku a já taky nebyla schopná odpovědět. Někdy mám pocit, jako kdyby byl uvnitř mě někdo pohřbený. Někdo, kdo se snaží vydrápat ven na povrch. Ale nevím kdo. Všechno je tak zmatené..." „Mám to úplně stejně!" Tak tohle jsem nečekala. Chtěla jsem se jen Mallory svěřit, že jsem asi nějaká divná, ale ona měla stejný problém jako já. Bylo to zvláštní, ale zároveň takové osvobozující. Alespoň vím, že pokud jsem zešílela, tak nejsem jediná. „Je tu jedna věc, kterou bych ti měla taky říct.. Při mém rozhovoru s Langdonem se stalo něco zvláštního. Nic neřekl. Šlo spíš o takový pocit. Myslím, že jsem zapálila celý pokoj," svěřila se mi Mallory. Vytřeštila jsem na ni oči. „Jakože jsi svrhla svíčku nebo tak něco?" nechápala jsem. „Ne, z krbu vyšlehly plameny na všechny strany. Vím, že je to nemožné, ale myslím, že jsem to udělala svou myslí." Vzpomněla jsem si na Michaela a na to, jak umí číst myšlenky a jak mě přidržoval na místě magií. Že by byla Mallory něco jako on? Čarodějnice? „Možná ta radiace, ten výbuch, něco to se mnou udělalo a teď jsem jako Dark Phoenix," pokračovala Mallory. Radši jsem dělala, že nevím, o čem mluví, a proto jsem se jí zeptala: „Jak to myslíš? To jako, že máš teď superschopnosti?" „Já nevím. To je jedno. Asi se mi to jen zdálo," mávla nad tím rukou Mallory. Ale já věděla, že jí to jedno nebylo. A mně taky ne. Jenže jsem to moc nechtěla řešit, protože přeci jenom, kdyby Mallory byla čarodějnice, hodně věcí by se změnilo. Tak jsem to nechala být. „No, když už jsme u toho svěřování, ještě jsem ti chtěla říct jednu věc..." Na chvíli jsem se odmlčela a pak jsem pokračovala: „Já tak trochu začala spát s Langdonem," uculila jsem se. Mallory se na mě nevěřícně podívala. „Co že jsi?" „Jednou večer za mnou přišel a řekl mi, že se mu líbím. No a pak se to nějak zvrhlo v sex a od té doby spolu spíme. Ale tohle nesmíš říct Danovi, prosím. On by mě kvůli tomu nesnášel. Mimochodem, Michael mi řekl, že on s Danielem nikdy nespal. Ale nevím, kdo byl teda ten muž v latexovém obleku." Mallory na mě koukala s otevřenou pusou. „Dobře, Danovi to neřeknu," řekla po chvíli. „A ty už mu říkáš Michael a ne Langdon, jo?" zdvihla provokativně obočí. „Už to tak asi bude no," zasmála jsem se. Potom jsme si ještě dlouho povídaly o všem možném. Byla jsem ráda, že to mezi námi už bylo zase jako dřív.