Kapitola XIV

129 9 2
                                    

Současnost
„A tehdy jsem tě poprvé uviděl. Byla jsi tak nádherná a tak sebevědomá. Měla jsi na sobě černý overal a své krásné dlouhé vlnité vlasy jsi měla volně rozpuštěné. Stál jsem nahoře na balkóně a pozoroval, jak se hádáte s čaroději. Ale nebyl jsem skoro schopen vnímat. Jediné, co jsem vnímal, jsi byla ty." Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. „Děkuju," rozzářila jsem se. Michael se usmál. „Věděl jsem, že si něčím potřebuju získat tvoji a Cordeliinu pozornost. A tak jsem se rozhodl, že získám zpět někoho, koho jste ztratily. Někoho, koho získat zpět bylo téměř nemožné..."

Rok 2017
„Chceme, abyste vykonaly zkoušku Sedmi divů." Zbláznili jste se? chtěla jsem se čarodějům vysmát, ale udržela jsem se. „O tom nebudeme diskutovat," řekla přísně Cordelie. „Proč?" zeptal se Ariel. „Protože bych tím toho chlapce odsoudila k smrti. Ztratila jsem jednu ze svých nejslibnějších čarodějek, Misty Day, protože jsem to připustila příliš brzy. Už tu chybu znovu neudělám. Starám se o své vlastní lidi. A záleží mi na všech našich lidech. Takže nezahodím život tohoto chlapce jen kvůli nějakému zbytečnému pokusu. Žádná zkouška nebude. Takové je rozhodnutí rady." „Proč jste se tak rozhodla?" „Protože jsem kurva Nejvyšší!" zakřičela Cordelie. „Jste jen vyděšená a bigotní," protestoval Ariel. „Z čeho mám být vyděšená?" „Z Alfy. Z muže, který se vyrovná Nejvyšší. Bojíte se konce ženské dominance. Říkám vám, že ten čas nadešel." „A váš čas vypršel," přerušila ho Cordelie. „Schůze je u konce. Rozhodnutí je konečné. Nemáme se o čem bavit."

„Jennifer, jdi už prosím do auta, my za chvíli přijdeme," požádala mě Cordelie. „Dobře." Nevím, proč jsem měla jít napřed, ale tak Cordelii poslouchat musím. Sedla jsem si do auta a přemýšlela nad troufalostí čarodějů.

Současnost
„Madison asi neznáš. Je to čarodějka, která zemřela v roce 2013 a od té doby byla ve svém osobním pekle. Rozhodl jsem se, že ji zachráním, abych získal tvoji a Cordeliinu pozornost. Nebylo to tak těžké. Teda, pro obyčejného čaroděje nebo čarodějku by to asi těžké bylo. Ale já jsem antikrist. Šel jsem ke škole s Madison po mém boku. Těšil jsem se na vaše reakce. Ale ze školy vycházela jen Cordelie a Myrtle, ty jsi tam nebyla. Když nás Cordelie spatřila, omdlela. Já se jen usmíval. Konečně poznala, co dokážu.

Vzali jsme Cordelii zpátky do školy, než se probudí. Když se vzbudila, byla docela zmatená. „Lidi, věděli jste vůbec, že jsem mrtvá?" zeptala se hned Madison. „Věděli," hlesla Myrtle. „A teď jsi zpátky. Nemůžu tomu uvěřit," rozplakala se Cordelie a šla Madison obejmout. „Možná jsi zapomněla, že nejsem na objímání," sykla Madison. „Buď ticho. Jsi na živu," zasmála se Cordelie. „Ne, když mi budeš dál mačkat krk," protočila oči Madison. Cordelie Madison pustila a řekla: „Chci ho vidět. Toho chlapce."

„Jsi v pořádku? Tak moc jsme se o tebe báli," zajímal se o Cordelii Ariel, když za nimi čarodějky přišly. „Možná náhlý šok ze slunečního svitu po opuštění téhle kobky," okomentovala to protivně ta stará ropucha Myrtle. „Nebyla jsem na to připravená. Na to, že uvidím své děvče. Ale už jsem v pořádku. To je to, co je důležité," objasnila Cordelie. „Chci ti poděkovat za to, že jsi ji přivedl zpět," promluvila na mě. „Chtěl jsem si získat vaši pozornost," přiznal jsem. „Předpokládám, že teď už ji máš," pronesl Ariel. „To opravdu má," usmála se Cordelie. „A teď bych chtěla já všechny požádat o pozornost. Chtěla bych se s vámi o něco podělit. O vizi. Věřím, že jsem viděla budoucnost. Strašlivou budoucnost. Živelná pohroma. Oheň. Smrt. Viděla jsem muže. Vlastně ne muže. Ale měl bílý obličej. Démonický. Smál se. Naši akademii, sestry, jsem viděla spálenou na popel," vyprávěla se slzami v očích Cordelie. „Varování," zvážněl John Henry. „Možná," přisvědčila Cordelie. „Ale něco v mé krvi mi říkalo, že jediná šance na přežití závisí na tom, co dál udělám." Na chvíli se odmlčela. „Za dva týdny, až vyjde krvavý měsíc, provedeme zkoušku Sedmi divů. Tedy, pokud pořád chceš." Předstoupil jsem před ni. „Chci," řekl jsem sebevědomě. „Cordelie, tohle nejde!" protestovala Myrtle. „Je to mé rozhodnutí a nic v celém světě mé rozhodnutí nezmění," trvala ale na svém Cordelie. „Žádný muž se o to nikdy nepokusil. A pokud uspěješ, budeš další Nejvyšší. A to změní úplně všechno," řekla Cordelie."

„Počkej. Takže my jsme se ten den vlastně vůbec nepotkali? Ty jsi znal mě, ale já neznala tebe?" zasmála jsem se. Michael přikývl. „Tak to je docela vtipný." „No nemysli si, že jsem se tě hned po tom nevydal hledat," usmál se ďábelsky Michael.

Rok 2017
V autě už mě to samotnou nebavilo. Cordelie s Myrtle strašně dlouho nepřicházely. Začínalo to být podezřelé. Vystoupila jsem z auta a chtěla je jít hledat, když vtom jsem uslyšela zvuky. Dveře školy se otevřely a z budovy vyšly Cordelie s Myrtle. Ale ještě někdo s nimi byl. Blonďatá dívka, mohla být ve stejném věku jako Zoe.

„Madison Montgomery, filmová hvězda," představila se ta dívka. „A ty?" „Jennifer Winters," usmála jsem se. Madison se ušklíbla a nastoupila do auta. Zmateně jsem se podívala na Cordelii. „Je to čarodějka. Byla s námi, ale pak ji zabili a ona se dostala do svého osobního pekla. Důvod, proč jsme se tak zdržely je, že ten chlapec, o kterém čarodějové mluvili, přivedl Madison zpět. Což jsem si myslela, že je nemožné. Takže jsem se rozhodla, že za dva týdny provede zkoušku Sedmi divů," vysvětlila mi Cordelie. „Aha, dobře."

Woohoo, zvládla jsem přidat kapitolu o tři dny dřív 🥳😆
A děkuji za všechny hvězdičky a komentáře! ❤️

Zakázané ovoce Kde žijí příběhy. Začni objevovat