Zakázané ovoce

Kapitola VII

Na večeři se mě naštěstí Mallory ani Dan na nic neptali, protože to nechtěli řešit před Venable. Hned po jídle jsem šla zpět do svého pokoje. Danovi s Mallory jsem řekla, že mi je špatně, aby mě nechali se pořádně vyspat a odpočinout si.

Přišla jsem do svého pokoje a lehla si na postel. Začaly se mi klížit víčka a po chvíli jsem se ocitla v říši snů.

Probudilo mě zaklepání na dveře. Vstala jsem a rozespalá šla otevřít. Stál tam Michael. To se mi asi ještě zdá, pomyslela jsem si. „Ne, to se ti nezdá, zlato," řekl s úsměvem Michael. Byla jsem zmatená. Řekla jsem to copak nahlas? Neřekla. Určitě ne. Jak to, že ví, co si myslím? Nechala jsem to být a pustila Michaela dovnitř. Sedl si na postel a pokynul mi, abych si sedla vedle něj. Udělala jsem to. Michael položil svou ruku na mou a začal nepřítomně hladit mou dlaň svými prsty. „Jennifer, musíme ještě probrat nějaké nedokončené záležitosti," hlesl. „Dobře a jaké?" naklonila jsem hlavu a podezíravě ho pozorovala. Michael neřekl ani slovo a já najednou cítila, jak se jeho rty tisknou na ty mé. Hluboce mě políbil. Jeho oči se krátce otevřely, aby zjistily moji reakci. Když si všimnul, že jsem k němu vnímavá, oči zavřel a vjel mi jemně rukou do vlasů. Byla jsem z toho všeho v šoku, tak jsem přerušila náš polibek, abych se zeptala: „Pane Langdone?" „Jennifer, chci přetvořit svět a nedokážu si to představit bez tebe po mém boku." Jeho modré oči se setkaly s těmi mými a já si všimla něžnosti, kterou jsem u něj předtím ještě neviděla. To, co řekl, bylo zvláštní, protože jsme se přeci potkali teprve před dvěma dny. Sice je pravda, že o mně věděl všechno z mých složek, ale i tak... Možná, že když věděl, na co myslím, když vešel do mého pokoje, tak i ví, jaký se mi o něm zdál sen a jak na něj myslím, napadlo mě. „Pane Langdone, já-" Přiložil mi prst na rty. „Říkej mi Michael." Mluvil tiše a škádlivě se otíral svými rty o mé. „Ano, Michaele..." Nedokázala jsem odolat téhle jeho vášnivé stránce. Zvláště poté, co mě políbil podruhé, tentokrát s jazykem. Mé tiché vzdechy ho poháněly šíleným chtíčem. Cítila jsem, jak mu ruce sklouzávají na moje záda, aby mi rozepnuly šaty. Několikrát zatahal za látku pro souhlas a koukal mi při tom hluboce do očí. Nemohl si pomoct a sladce se usmál, když jsem kývnutím souhlasila. Šaty spadly z mého těla a Michael ustoupil o krok dozadu, aby mě mohl obdivovat. Jeho oči spadly na každou mou křivku a pak se jeho rty opět setkaly s mými. Potom si mě posadil na svůj klín. Jedna jeho ruka si hrála s mými prsy, zatímco ta druhá to prozkoumávala mezi mýma nohama. Byla jsem pro Michaela už vlhká a on to miloval. „Jennifer, neměla jsi v úmyslu dneska spát, že ne?" ušklíbl se a zavrněl mi do ucha. „N-ne?" snažila jsem se odpovědět, ale on mi úplně vzal dech. „Dobrá odpověď..."

Probudila jsem se v Michaelovým sevření. „Takže tohle už nebyl sen," usmála jsem se. Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že je půl desátý. „Kurva! Snídaně je v osm. Venable mě zabije!" zaječela jsem a chtěla vyskočit z postele. Ale Michaelovy ruce mě pevně objaly a nechtěly pustit. „Neboj, nikam nemusíš, zařídil jsem to," zamumlal z polospánku. „Ale já mám hlad," namítla jsem. Ne, že by mi vadilo se déle vyspat nebo že ležím v posteli s Michaelem, ale už jsem chtěla vidět Mallory a Dana. „Uvidíš je později," řekl Michael. On snad umí číst myšlenky nebo co, pomyslela jsem si. „Ano, umím," usmál se Michael. Sakra. Tak odteď se musím hlídat. Když teď zpětně přemýšlím o tom, na co všechno jsem předtím myslela... Plácla jsem se rukou do čela. Ach jo a on to všechno ví. Michael se jen zasmál. „Víš, že pořád vím, na co myslíš, viď?" zeptal se škádlivě. Nojo. Já jsem fakt blbá. „Nejsi. Já už ti odteď myšlenky číst nebudu, pokud ti to udělá radost." „To byste byl hodný, pane Langdone." Michael se na mě zamračil. „Teda, to bys byl hodný Michaele," opravila jsem se. „A říkala jsi, že máš hlad?" Michael ukázal rukou na můj noční stolek a na něm se najednou objevilo jablko. „Jak si to udělal? Já myslela, že žádná jablka už dávno nejsou," podivila jsem se a běžela tam. Bylo mi vlastně docela jedno, kde se tady vzalo. Po dlouhé době to bylo konečně normální jídlo. Zakousla jsem se do něj. Ahh. Ta sladká chuť mi tak chyběla. Jablko jsem zhltla tak rychle, že to vypadalo, jako bych týden nic nejedla. Michael mě u toho pozoroval a usmíval se. „Jsem rád, že ti chutná." Vrátila jsem se zpátky do postele a sedla si naproti Michaelovi. „Můžu se tě na něco zeptat?" Michael přikývl. „Když si mi předtím četl myšlenky, víš i o tom snu, který se mi o tobě zdál? A jak to, že se mi o tobě zdál tak živý sen? A když ses mě ptal, jestli jsem na tebe od té doby myslela, co jsi myslel tím, od té doby? A proč chceš, abych s tebou přetvořila svět, když mě znáš jen dva dny?" zasypala jsem Michaela otázkami. Michael se na mě nechápavě podíval. „Ale vždyť my se známe už dlouho. Potkali jsme se ještě před apokalypsou. Zařídil jsem, abys tady mohla být." Teď jsem se pro změnu podívala nechápavě já na Michaela. „To ne. Potkali jsme se až tady. Před dvěma dny." Michael si mě podezíravě prohlížel očima. „Jennifer, jdi do posluchárny za přáteli," nařídil mi. „Venable nebude řešit, že jsi nebyla na snídani, to už je zařízené." Tón jeho hlasu se najednou úplně změnil. Už byl zase ledově chladný. Nechápala jsem, co se stalo. Chtěla jsem něco namítnout, ale z Michaela šel takový strach, že jsem radši poslechla a odešla to posluchárny.