Zakázané ovoce

Kapitola XIII

„Ve vězení si všechno natáčeli. A video mého rozhovoru s tím detektivem se dostalo k muži jménem Ariel.

Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že mám návštěvu. Myslel jsem si, že je to právník, ale on jako právník vůbec nevypadal. „Vy nejste právník," řekl jsem tomu neznámému muži. „Já jsem přítel. Myslím, že ti mohu pomoci, Michaele, když mi to dovolíš. Viděl jsem ten rozhovor s detektivem. To bylo působivé. Nejsem od policie, nebo od sociálních služeb, nebo jakékoli části vlády. Jsem čaroděj a myslím, že ty také," řekl ten muž. To upoutalo mou pozornost. „Čaroděj?" zeptal jsem se. „Celý tvůj život. To, co se kolem tebe dělo, neuměl si to vysvětlit. Možná to byla jen pomíjivá myšlenka. Impulz. Chvilka vzteku. Ale pak se to stalo. Jako magie. Čaroděj je někdo, kdo tu magii dokáže ovládat. Když ti ten detektiv ubližoval, co ti proběhlo hlavou?" „Nic." „Ne. Byl jsi vyděšený a rozzuřený, tak ses bránil jediným možným způsobem. Dokázal jsi příšerné věci." „Jen jsem chtěl, aby odtamtud zmizel," přiznal jsem se. „Jak ses tu ocitl?" zeptal se mě muž. „Někoho jsem bránil. Vlastně jedinou osobu, která mě nikdy nezradila. Nechtěl jsem nikomu ublížit." „Michaele, tvůj život teď započne. Je čas jít," řekl mi muž a pouhým pohybem ruky otevřel dveře mé cely.

Ariel, jak jsem později zjistil, že se ten muž jmenoval, mě dostal pryč z vězení a odvezl do Hawthorneovy školy pro výjimečné mladé muže. Tam jsem se učil své schopnosti ovládat. Žádný muž nikdy nebyl tak dobrý jako ženská Nejvyšší. Ale já byl dobrý. Hodně dobrý. Všichni nejmocnější čarodějové uměli to, co já. Ani jeden z nich to ale nedokázal všechno. Překonal jsem každý test, předčil všechna jejich očekávání. Dokonce o mně řekli, že jsem ten nejmocnější čaroděj, jakého kdy viděli."

Rok 2017
Zoe nás zrovna učila, jak změnit barvu růže. Cordelie se na nás přišla podívat, protože chtěla vidět, jak je Mallory silná. A Mallory byla opravdu silná. Nám všem se růže zbarvily do žluta nebo do růžova. Ale její růže se zbarvila do tmavě modré. Najednou začala stárnout a padaly jí lístky. Po dopadu na stůl se lístky proměnily v motýly. A když jste se motýlů dotkly, proměnili se zpět v okvětní lístky. „Mallory, ty jsi neuvěřitelná," usmála jsem se. I Zoe a Cordelie se usmívaly. Najednou vešla do pokoje Myrtle, moudrá a zkušená čarodějnice. „Co se děje?" zeptala se jí Cordelie. „Hawthorneova školy pro výjimečné mladé muže. Svolali naléhavou schůzi. Musíme hned odletět," odpověděla jí Myrtle. Cordelie se na ni zmateně podívala. „Můžu letět taky?" zeptala jsem se. „No, chtěla jsem s sebou vzít Zoe. Ale jestli si to tak moc přeješ, a jestli Zoe nebude protestovat, mohla bys," řekla Cordelie. Podívala jsem se tázavě na Zoe. „Jo, můžeš jet místo mě," usmála se na mě. „Děkuju!" vykřikla jsem a objala ji. Ne, že by mi vadilo být pořád jen v přítomnosti holek, ale chtěla jsem se poznat i s nějakým čarodějem.

Vystoupily jsme z auta a šly směrem ke škole. Škola byla v podzemí, protože se čarodějové báli, že kdyby byli všem na očích, někdo by jim mohl ublížit. „A jsi si jistá, že jsme je neměly přimět přijít za námi?" zeptala se Cordelie. „Pravidla jsou pravidla," odpověděla jí Myrtle. „Mimoto, vážně bys chtěla, aby se ti chlapi potloukali kolem našeho domu?" Věděla jsem, proč se chovají tak povýšeně. Čarodějnice byly mnohem mocnější než čarodějové. Dokonce i já, a to moc silná nejsem, jsem byla silnější než skoro všichni v té škole.

Seděli jsme u dlouhého stolu. Na jedné straně my, na druhé čarodějové. Jeden z nich to celé zapisoval. „Zaznamenejte, že jsme přiletěly na naléhavou schůzi, kterou svolala Hawthorneova škola," nařídila Cordelie. „Kvůli záležitosti, která jistě musí být vážná a naléhavá," dodala Myrtle. „Začněte," pobídla je Cordelie. „Proslulé členky, chci vám všem poděkovat, že jste přijely a daly nám příležitost podělit se s vámi o to, co jsme objevili," spustil Ariel. „Nedávno jsme do školy přijali chlapce. Nejdříve jsme mysleli, že je jen jeden z nás, čaroděj, který potřebuje naši pomoc a trénink." „Ale?" přerušila jsem ho. Nebavilo mě, že to nechtěl říct na rovinu. Čarodějové se na mě překvapeně podívali. Byla jsem mladší než oni, a i přesto jsem se k nim chovala jako k rovnocenným. Ale není divu. Vždyť jsem byla skoro stejně mocná jako oni. „Věci, které dokázal, byly neobyčejné," pokračoval Ariel. „A poté, co jsme podrobili jeho sílu testům, jsme dospěli k názoru, že jeho schopnosti jsou tak impozantní, že dosahují úrovně Nejvyšší." Vytřeštila jsem oči a zmateně se podívala na Cordelii. Ta se ale jen začala smát. „A mluvíme tu o chlapci mužského pohlaví?" řekla posměšně Myrtle. „Arieli, ty tomu vážně věříš?" zeptala se Cordelie. „Jinak bychom nesvolali schůzi." „Za celou zaznamenanou historii žádný muž nedosáhl úrovně Nejvyšší. Muži prostě nejsou rovni ženám, když dojde na magii. Nemluvě o čemkoliv jiném. Testosteron je známý inhibitor. Brání přístupu k éterické sféře. Upřímně pochybuji o vašem úsudku, když jste nás sem kvůli tomu svolali," řekla Cordelie. Usmála jsem se. Ona je doopravdy Nejvyšší. „Nechcete nás ani vyslechnout," namítal jiný čaroděj, John Henry. „Není tu o čem se bavit. Žádný mužský Nejvyšší nebude. Prostě se to nikdy nestane," utla ho Myrtle. „Poslouchejte se. Říkáte, že když se něco ještě nestalo, tak se to nikdy nestane," řekl Ariel. „Co přesně po nás chcete?" zeptala se už protivnějším tónem Cordelie. „Chceme, abyste vykonaly zkoušku Sedmi divů."

Jeej, tak se mi konečně podařilo přidat kapitolu dřív než za týden 🥳😁 sice je to jen o jeden den, ale i to se počítá :D