Zakázané ovoce

Kapitola XXXVIII

Najít Michaela nebylo vůbec těžké, protože on si našel mě. Vzal mě do nějakého domu, v kterém teď bydlel. „Ten dům není můj, patří paní Mead," vysvětloval, když otevíral dveře. „Kdo je paní Mead?" „Hned ji poznáš," usmál se. Vešli jsme do domu. Přivítat nás přišla menší starší žena. S úsměvem od ucha k uchu mi podala ruku a řekla: „Ty musíš být Jennifer. Já jsem paní Mead, ráda tě poznávám." „Taky vás ráda poznávám," potřásla jsem si s ní rukou. „Michael mi toho o tobě hodně říkal." „Jen to dobré doufám," věnovala jsem jí svůj nejkouzelnější úsměv. Uměla jsem být na lidi opravdu milá, když to bylo potřeba.

Paní Mead mě provedla po domě a ukázala mi pokoj, v kterém jsem měla bydlet. Když jsem si vybalila věci, přišel za mnou Michael. „Jenn, je tu něco, co bys měla vědět," hlesl. „Dobře," řekla jsem tázavě. „Mým pravým otcem je Ďábel," začal Michael opatrně. „Jasně," zasmála jsem se. „Myslím to vážně," podíval se mi Michael do očí. „Mým pravým otcem je Ďábel. Zjistil jsem to tak, že mě jednou, když jsem byl zrovna pryč z akademie, našla paní Mead. Paní Mead je totiž kardinálka satanské církve. Řekla mi, že jsem vyvolený. Umožnila mi setkat se s mým otcem. Jsem antikrist, Jenn. Byl jsem zrozen k tomu, abych přivedl konec světa," objasnil to Michael. Nevěřícně jsem na něj koukala. „Ne, to není možné," šeptala jsem. „Říkám ti pravdu." „Co myslíš tím koncem světa?" nechápala jsem. „Konec světa tak, jak ho známe. Můj otec chce, abych svět přetvořil k jeho obrazu." „To znamená, že nemusí všichni zemřít?" chtěla jsem vědět. „Ne, všichni zemřít nemusí. Jen většina. Tobě by se ale samozřejmě nic nestalo, o to bych se postaral. Nedokážu si představit plnění tohoto úkolu bez tebe po mém boku." „A co když ti nebudu chtít pomoct?" zajímalo mě. „O tom jsem upřímně radši ani nepřemýšlel," povzdechl si Michael. „Lidi jsou na nic. Všichni jsou sobečtí a zlí. Způsobili globální oteplování, hromadné vymírání, genocidu a spoustu dalších špatných věcí. Myslím, že restartovat lidstvo je vlastně docela dobrý nápad," uklidnila jsem Michaela, že jsem na jeho straně. „Ach Jennifer, ani nevíš, jak jsem rád, že to vnímáš stejně," rozzářil se Michael a objal mě.

O měsíc později
Michael mě naučil, jak lépe využívat svou magii. Ukázalo se, že toho dokážu mnohem víc, než jen hýbat věcmi pomocí mysli. Michael říkal, že je potřeba, abychom oba byli co nejmocnější to jde, protože čarodějky nám určitě náš plán budou chtít překazit. Paní Mead, na to, že je kardinálka satanské církve, byla opravdu milá. Dokonce jsem ji už začínala brát skoro jako mámu.

Jednoho dne však paní Mead náhle zmizela. Když se dlouho neukazovala, vydali jsme se ji s Michaelem hledat.

Po nějaké době urputného hledání jsme dorazili na zvláštní mýtinu. Uprostřed mýtiny stál železný sloup. A u něj ležela ohořelá mrtvola. „Když se té mrtvoly dotknu, uvidím její poslední vzpomínku," hlesl Michael. Se strachem jsme k tělu přišli. Michael se ho opatrně dotkl. Vykřikl. „Co se děje? Čí je to tělo?" ptala jsem se nervózně, ačkoliv jsem odpověď už znala. Michael se na mě podíval uslzenýma očima. To bylo snad poprvé, co jsem ho viděla brečet. „Paní Mead." Nepříjemná bolest sevřela mé srdce. „Kdo by něco takového mohl udělat?" zašeptala jsem se slzami v očích.

Najednou jsme za sebou uslyšeli kroky. Otočili jsme se a spatřili Cordelii s Mallory. „To my ji upálily," pronesla Cordelie. „Jak jste mohly? Vždyť to byla jen stará paní," vyčítala jsem jim naštvaně. „Rozhodně nebyla jen stará paní," oponovala mi Cordelie. „Věděla jsem, že na Michaelovi něco je. Něco nebezpečného a temného. Chtěla jsem ho mít nablízku, ale v akademii jsem ho už prostě nesnesla. Proto jsem ho poslala do Hawthorneovy školy pro výjimečné mladé muže. Čekala jsem, že tam půjde, protože bude chtít rozvíjet svou magii. Ariel by Michaela určitě přijal, kdyby tam přišel, přikázala jsem mu to. Jenže on místo toho odešel za paní Mead. Byla jsem z toho nervózní, tak jsem pověřila Zoe, ať paní Mead sleduje. Zoe zjistila, že paní Mead je kardinálkou satanské církve, že díky ní Michael ví, že je antikrist - to pro nás byla také úplně nová informace - a že Michaela i tebe velmi negativně ovlivňuje. Zoe se rozhodla paní Mead konfrontovat, protože chtěla, aby vás už nevedla špatnou cestou. Věřila, že vy oba nejste zlí a dáte se zachránit. Paní Mead se však podařilo lstí Zoe přemoci. A pak ji zabila. Mohla bych ji vrátit zpátky, ale paní Mead někam ukryla její tělo a já nevěděla kam. Vyhledaly jsme proto paní Mead a nutily ji říct, kde je tělo Zoe. Paní Mead byla ale nezlomná. Raději se nechala upálit, než aby nám to řekla. Svého rozhodnutí nelituji. Zasloužila si to," objasnila mi Cordelie důvod jejich strašného činu. „Tak to teď Zoe už vůbec nenajdeš, když je paní Mead mrtvá," poznamenala jsem. „Ne na dlouho," podotkl Michael, „dokážu totiž vzdorovat smrti. Prostě paní Mead přivedu zpět." „Předpokládala jsem, že to budeš umět. A proto jsem její duši ukryla kouzlem, které dokážu prolomit jen já. Už ji nikdy neuvidíte," reagovala na to Cordelie. To Michaela zlomilo. Padl na kolena a rozplakal se. „Je konec, Michaele. Zklamal jsi," zasyčela Cordelie. „Ne. Ne, Jennifer je na mé straně. Společně vás dokážeme porazit. A najdeme způsob, jak přivést paní Mead zpět," zavrčel na ni Michael.

V tu chvíli se do našeho rozhovoru vložila Mallory. „Jennifer, ty si to sice nepamatuješ, ale kdysi jsi mě přiměla k tomu, abych nezabíjela Michaela. Já ti sice slíbila, že ho nezabiju, ale pod jednou podmínkou; jestli se cokoliv pokazí, zabiju vás oba. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale všechno se posralo, jak jen mohlo. Měla bych teď dodržet svůj slib, ale mám tě ráda, tak ti dávám poslední šanci. Vykašli se na Michaela, je zlý a prohnilý. A přidej se radši k nám. Společně ho můžeme ještě zastavit. Vím, že ho miluješ, ale jemu na tobě tolik nezáleží. Jediné, co chce, je zničit svět," promluvila na mě. „Prosím, Jenn," dodala později, hlas se jí zlomil. Pohlédla jsem na Michaela, který se mezitím postavil, ale bylo na něm poznat, že je úplně zničený. Ohlédla jsem se a spatřila ohořelou mrtvolu paní Mead. Jak moc asi musela trpět, když ji čarodějky upálily? problesklo mi hlavou. Je načase to zjistit, odpověděla jsem si hned. Pak jsem vrátila svůj zrak k Mallory. Oči se mi opět naplnily slzami. „Mrzí mě to," zašeptala jsem, „ale už jsem se rozhodla."

Využila jsem toho, že Mallory byla na pokraji pláče a nedávala moc pozor. Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdyby hořela. Poté jsem na ni namířila své ruce. A ona najednou vzplála. Začala křičet. To mě ale neodradilo a soustředila jsem se na ni dál. Své ruce jsem svěsila zpět k tělu, až když zbyl z Mallory jen popel. „Nee! Proč?!" zaječela Cordelie a padla v slzách k zemi. „Udělala jsem, co bylo třeba," řekla jsem pevným, jistým hlasem. Necítila jsem kvůli tomu žádnou lítost. Už ne. Podívala jsem se na Michaela. Vypadal překvapeně. Ale překvapení na jeho tváři brzy vystřídala hrdost. Kývla jsem mu na souhlas. Jsem připravená. Připravená pomoct Michaelovi při přetvoření světa k obrazu jeho otce.

Tak a jsme na konci... Jednou to přijít muselo :D
Ale upřímně, původně jsem si myslela, že tahle knížka bude mít maximálně tak 20 kapitol, takže to vlastně úplně předčilo má očekávání :D
Děkuji moc všem, kdo si Zakázané ovoce četli, komentovali nebo hvězdičkovali, jste skvělí! ❤️
A speciální poděkování patří mojí nejmilovanější kamarádce, která mě v tomhle šíleným nápadu něco napsat už od začátku podporovala, pomáhala mi a díky níž je tahle knížka (snad 😆) bez pravopisných chyb. You da best! 💖
Třeba se potkáme ještě u jiné knížky, protože tímhle moje tvorba rozhodně nekončí :D Zatím ahooj ✨