Zakázané ovoce

Kapitola XXVI

Chtěla jsem jít za Danem hned po večeři, ale nemohla jsem, protože Venable svolala naléhavou schůzi. „Posledních několik měsíců bylo pro nás náročných," spustila Venable, „a kvůli mé snaze udržet nás v bezpečí byly možná některá opatření příliš striktní. Věřím, že by se nám hodila menší oslava. Trocha přátelského sblížení." Když Venable začala mluvit o přátelství, podívala jsem se na Daniela. Taky se na mě díval, ale hned pohledem ucukl. „Proto budeme zítra mít jako gesto dobré vůle halloweenský večírek," usmála se Venable. S Mallory jsme se na sebe s nadšením podívaly. Halloween milujeme! „Ve stylu viktoriánského maškarního plesu," dodala Venable. „Zítra je Halloween?" rozzářily se oči i Danovi. „Všichni jsme tak trochu ztratili pojem o čase. A tato slavnost je perfektní příležitost, jak to napravit. Všechny vás nabádám, abyste využili svou představivost k vytvoření jistě výtečných kostýmů. Účast je povinná," skončila Venable schůzi.

„Dane," chytla jsem Daniela za ruku, než stihl odejít do svého pokoje. „Co chceš," zaprskal. „Prosím, nebuď na mě naštvaný. To, co jsi viděl... To bylo jen nedorozumění. Vím, že Mich-, ehm, pan Langdon se ti líbí. Přeci bych neporušila kodex přátelství kvůli klukovi," usmála jsem se na něj a snažila se znít co nejpřesvědčivěji. Co se to se mnou děje, vždyť já lžu už i svému nejlepšímu kamarádovi, uvědomila jsem si. Ale vlastně mě to zas tak nežere. Možná mi i vadilo víc lhát o Michaelovi, než lhaní Danovi. „A co to teda znamenalo, to v jeho pokoji? Chceš mi jako říct, že ti řekl, aby ses svlékla a tys nechtěla?" vyjel na mě Daniel. „No... Jo, přesně tak to bylo. Řekl mi, že chce vidět moji hanbu." Ach jo, co to melu za kraviny. „Hmm a tou hanbou jako myslíš svoje perfektní tělo?" nezněl moc přesvědčeně Dan. „Ne... Langdon mi naschvál řekl, abych se svlékla, protože věděl, že máš přijít ty. Chtěl mě ponížit. A možná dokonce i chtěl, abychom se pohádali. Já se samozřejmě svlékat nechtěla, ale co jsem měla dělat, Langdona přece musíme poslouchat." Tím jsem Daniela možná dostala. „Fajn," zamumlal a pousmál se. „Ty jsi ale mrška," ozvalo se pobaveným Michaelovým hlasem v mé hlavě. Usmála jsem se a odešla do svého pokoje.

S Mallory jsme prohrabávaly naše šatníky tak dlouho, dokud jsme nenašly dokonalé kostýmy na večírek. Dan za námi sám přišel, že nás učeše. Seděla jsem před velkým zrcadlem, Daniel se snažil vykouzlit něco krásného na mé hlavě a Mallory stála kousek opodál. „Pamatuješ si na ten Halloween, jak ses oblékl za malého Michaela Jacksona z Jackson 5 a já se převlékla za Michaela u soudu za sahání na chlapečky?" pokusila jsem se Danovi připomenout staré dobré časy, aby na mě už nebyl naštvaný. „Ano! To bylo nejlepší!" zasmál se Daniel. „Já miluju Halloween. Je to jediný den v roce, kdy se zbytek světa trochu snaží vypadat skvěle, tak, jako já vypadám každý jiný den," ušklíbl se Dan. „Nevím, proč je Venable tak žhavá do Halloweenu. Jako kdybychom slavili i jiný svátky, co jsme v týhle pekelný díře," neodpustila jsem si. „Počkat. Co když je Halloween jen záminka? Co když využívají tu párty k tomu, aby oznámili, kdo jde do Útočiště," napadlo Mallory. „Myslím, že lidi, co tam jdou, už to ví," pronesl Daniel. Že by narážel na to, jak včera přerušil mé "sezení" u Michaela? „Jak to myslíš? Řekl ti Langdon, že ses tam dostal?" nechápala Mallory. A já jí byla za tu otázku vděčná. „Řekněme, že bylo naše sezení velmi poučné," řekl tajuplně Dan. Tak teď jsem byla úplně zmatená já. Nebo že by mluvil o těch papírech, které mu včera Michael dal? Radši to nechám být, pomyslela jsem si.

Po pár hodinách jsme měli všichni tři krásné kostýmy i účesy a mohli jsme vyrazit na večírek. V posluchárně už byli všichni, kromě Mead a Venable. Po nějaké době jsem si začala říkat, jestli si z nás s tou párty jen nedělaly srandu, ale v tu chvíli vešla do místnosti Mead. Před sebou tlačila vozík s... jablky? To musí být určitě Michaelova práce, uvědomila jsem si. Stu k vozíku přišel a chtěl si jedno jablko vzít, ale Mead ho pleskla po ruce a řekla: „Ne, dokud nepřijde ten správný čas." „Nikdo za posledních 18 měsíců čerstvé ovoce neviděl. Odkud se tu vzalo?" byl zmatený Stu. „Možná bych sem měla dotáhnout koně, co projel peklem, jen aby nám dal tento sladký zázrak, aby ses mu mohl podívat na zuby," zpražila ho Mead. „Já už vím, je to symbolika. Jsou to jablka z Rajské zahrady. Je to očividně z Útočiště," ozval se Daniel. „Měli bychom se pomodlit za to, že nám je vesmír poskytl," zablábolila Dinah. „Ty jsi ale kurva otravná," neudržela jsem se. „To stačí," umlčela mě Mead, „paní Venable řekla, že každý dostane šanci ulovit si jablko."

Po chvíli Venable dokonce i přišla. „Dnes je Předvečer všech svatých, který značí začátek temnější poloviny roku, kdy se hranice mezi tímto a oním světem ztenčují a zoufalé duše se snaží najít skrz oblohu svou cestu domů. Je to noc k připomenutí mrtvých, a že je toho hodně, pro co truchlit. Ale také je co slavit, že jsme se k nim ještě nepřipojili. Radujeme se z maličkostí, které už pro nás nejsou samozřejmostí. Jídlo, pití. Hudba, tanec. Každý by si měl tuto noc užít, jako kdyby byla jeho poslední," dokončila Venable svůj proslov a pustila rádio. Byla jsem velmi a mile překvapena, protože tentokrát tam hrála jiná písnička než vždycky. Mallory vyzvala Dana k tanci, pak Timothy vyzval k tanci Emily a za chvíli tančili už všichni. Byla jsem lichá, tak jsem jen stála a pozorovala ostatní, jak se baví.