Zakázané ovoce

Kapitola X

Dneska mám narozeniny! Nevím, jestli to Michael ví, nebo ne. Ale mám jedno speciální přání a doufám, že mi ho splní. Navíc, už dřív mi slíbil, že na moje narozeniny to uděláme.

Ráno jsem vstala brzy a vydala se do jeho pokoje. Věděla jsem totiž, že jeho postel je obrovská. A mám narozeniny, takže si zasloužím dnes v té posteli být. Uculila jsem se nad svým šíleným plánem a otevřela dveře do Michaelova pokoje.

„Vážně to musíme dělat, Jennifer?" „Ano, Michaele. Musíme. Mám narozeniny a tys mi to slíbil. Teď sklapni a svlékni se." Michael se ušklíbl. Konečně příkaz, který dával smysl. Sice jsem byla teď dominant já, ale nahý Michael mě pokaždé dostal do kolen. A on to moc dobře věděl. „Uspokojuje tě to, má paní?" vysmíval se mi. Ignorovala jsem to a pokynula mu, aby si lehl na postel. S radostí to udělal. Bolest na něj neplatí, to jsem věděla, takže budu muset vymyslet něco lepšího... Nedovolím mu, aby se udělal! Ďábelsky jsem se usmála nad svým skvělým nápadem. On sám mi tohle párkrát udělal, takže je čas na to, aby ochutnal svou vlastní medicínu.

Pozvolna jsem ho lízala. Dávala jsem si pořádně na čase. Snažil se skrýt, že ho to vzrušuje, ale způsob, jakým pro mě rostl, byl nepopiratelný. Při správných pohybech si nemohl pomoct a za chvíli se začal svíjet a pohybovat svými boky směrem ke mně. Bylo mi jasné, že se musí hodně držet, aby mě nestrhl dolů na sebe. Jeho sténání bylo tiché, hluboké a vroucí, téměř rozechvělé. Ale neskuhral. Častokrát jsem si všimla, že má prsty zapletené do mých vlasů. Někdy jsem to povolila, jindy jsem mu řekla, ať si ruce nechá u svého těla. Chtěla jsem si být jistá, že si mě za vlasy nepřitáhne k sobě. Těsně před orgasmem jsem náhle přestala. A po chvíli jsem v kouření opět pokračovala. A takhle stále dokola. Mohla bych to dělat po dobu několika minut nebo hodin. Teda, pokud mi to Michael dovolí. Jenže teď jsem dominant já, takže má smůlu. Tohle ho frustrovalo a štvalo. A to fakt hodně. Ale já si jeho mučení užívala. Když jsem mu konečně dovolila, aby se udělal, přikázala jsem mu, aby mi za to privilegium poděkoval. Odpověděl tím, že si mě posadil na svůj klín. „Fajn, ty už si dárek k narozeninám dostala. A teď si já rozbalím svůj dárek..." hladově si olízl horní ret Michael.

Hluboce mě políbil. Na jednu ruku si natáčel pramínek mých vlasů a tou druhou škádlil různé části mého těla. Milovala jsem, jak si pořád hrál s mými vlasy. Nejradši bych si s jeho vlasy hrála taky. Ale na to, abych to udělala, se ho příliš bojím. Vím, jak moc má své vlasy rád. Přerušil polibek. „Lehni si, Jennifer," zavrněl. Pod jeho dotyky jsem se chvěla a to ho přivádělo k šílenství. Sundal mi všechno oblečení. Umístil svou hlavu mezi má stehna, zavřel oči a dychtivě vdechl mou vůni. Líbal vnitřní strany mých stehen, ale moje vůně byla příliš opojná, takže netrvalo dlouho, než se jeho jazyk střetl s mým horkem. Bylo pro něj už vlhké, díky čemuž to chtěl ještě víc. Hladově mě lízal a sténal proti mně, aby způsobil extra vibrace. Jeho dech byl horký a celou mě zhltával. Zalapala jsem po dechu a zaklonila hlavu, což ho jen přimělo vytrvale pokračovat. Pokud jsem se hýbala až moc na jeho vkus, přidržel mě na místě. Obvykle svýma rukama, pokud ovšem nebyly zrovna zaneprázdněny někde jinde. V takovém případě použil magii. „Nehýbej se, kočičko," přikázal mi s úšklebkem těsně před tím, než si mě náhle vzal znova do pusy. Prolízal mě až k orgasmu a ještě chvíli dál, dokud neviděl, že jsem úplně hotová. Z toho pohledu na mě šílel, takže do mě vrazil svoji chloubu a šukal mě až do vyčerpání. A pak jsme spolu usnuli, při mazlení se pod jeho hedvábnou pokrývkou.

Probudily mě polibky na krk. „Vstávej, zlato," zavrněl Michael. „Už je půl osmé. Tentokrát bys měla být na snídani včas, aby Venable nebyla zas naštvaná," uculil se. Jen jsem se k němu přitulila. Byl tak horký a venku z pod peřiny byla taková zima. Zasmál se. Naschvál vstal, abych v posteli byla sama. Otevřela jsem oči a zavrčela. „Nerad bych tě nutil jít násilím, když máš ty narozeniny," řekl vážným hlasem Michael. „Faajn, už jdu," protočila jsem oči. Zívla jsem, protáhla se a vstala. „Jo a večer za mnou ještě přijď, musíme něco důležitého probrat," hlesl. Přikývla jsem, dala mu pusu na tvář a odešla se do svého pokoje převléct.

Po snídani za mnou přišla Mallory. „Tak co, dostala jsi nějaký pořádný narozeninový dárek?" mrkla na mě rošťácky. „Jasně," uculila jsem se. Obě jsme se zasmály. „Všechno nejkrásnější, lásko!" křičel už z dálky Daniel a objal mě. „Taky přeju všechno nejlepší," přidala se do skupinového objetí Mallory. „Ahh, skupinový objetí, to mi tak chybělo," usmála jsem se. Objímali jsme se tak pět minut a pak jsme si začali povídat. „Víte, co mě fakt sere? Že když už Langdon nedělá ty rozhovory, proč nám ještě neřekl, kdo půjde do Útočiště a kdo ne," postěžoval si Daniel. „Jo, to je fakt, to mě taky štve," souhlasila Mallory. „Třeba se mu do toho připletly ještě jiný věci, který musí vyřešit," uculila jsem se, protože těmi "věcmi" jsem myslela sebe.

Vítám vás u další kapitoly ✨
Je teda trochu o ničem, ale za to může karanténa, protože jsem až moc bez lidského kontaktu a to se pak projevuje v mým psaní :D
Děkuji moc za všechny hlasy a komentáře! ❤️