Zakázané ovoce

Kapitola XXXI

Rok 2015
Jennifer point of view
S nadšením jsem sledovala svůj mobil, jak létá nad postelí. Byla jsem na sebe pyšná. Pyšná na to, co všechno dokážu. Když vtom do mého pokoje vešla máma. Zděšeně se podívala na mobil a pak na mě. „Neboj, mami. To je v pořádku," uklidňovala jsem ji. „Už dávno jsem ti měla něco říct. Modlila jsem se, aby se ti to vyhnulo. Tvojí prababičku postihlo stejné neštěstí," řekla mi mamka.

Takže jsem zřejmě čarodějnice. Máme to v rodině, jen se to neprojeví v každé generaci. A z New Orleans se stal nový Salem. „Je tam škola. Internát, pro dívky jako ty. Budeš tam v bezpečí," řekla mi s uslzenýma očima mamka. „Posíláš mě pryč?" vyděsila jsem se. „Odpusť mi, zlatíčko. Tady už zůstat nemůžeš. Je to příliš nebezpečné."

A tak jsem nastoupila na Akademii slečny Robichauxové pro výjimečné dámy. Ředitelka akademie Cordelie mě mile přivítala a provedla mě po škole. Vše mi ukázala a vysvětlila. Řekla mi, že je Nejvyšší, což znamená, že má mnohem větší moc než ostatní čarodějky. A také mi představila Zoe, naši učitelku, která nám má pomoct objevit naše dary a naučit nás, jak je ovládat.

Po pár dnech strávených na akademii vešla do místnosti, kde nás zrovna Zoe něco učila, Cordelie s dvěma novými tvářemi. „Tohle jsou Mallory a Michael. Je to jejich první den, tak na ně buďte milí," představila nám Cordelie příchozí. „Michael je sice kluk a zřejmě nemá žádné magické schopnosti, ale nějakou dobu tu s námi bude, protože Mallory si to moc přála," vysvětlila Cordelie, co dělá na dívčí akademii chlapec. „Vítejte," pozdravila je Zoe. Mallory přešla ke mně. „Ahoj. Já jsem Mallory," usmála se na mě zářivě. „Jennifer," opětovala jsem jí úsměv. „Vím, že tě vůbec neznám, ale myslím, že s tím klukem, Michaelem, si budete skvěle rozumět," mrkla na mě. „Vážně?" nadzvedla jsem jedno obočí a podívala se na Michaela. Postavou sice vypadal tak na 17, ale celkovým vzhledem na mě působil jako malý kluk. Oči měl červené, zřejmě od pláče, a nervózně se rozhlížel po místnosti. „Já ti nevím, zdá se mi celkem zvláštní," ušklíbla jsem se nad představou, že zrovna s ním bych si měla rozumět. „Jak myslíš," pokrčila Mallory rameny.

Četla jsem si v pokoji knihu o magii, když jsem uslyšela zaklepání na dveře. „Dále." Zvedla jsem oči od knížky, ale vstávat a jít otevřít se mi nechtělo. Do pokoje pomalým nejistým krokem vešel modrooký zlatovlásek. „A-ahoj, jmenuju se Michael," zamumlal. „Já jsem Jennifer." „Já vím," zčervenal a oči sklopil k zemi. „Potřebuješ něco?" otázala jsem se. „Nechtěla by sis se mnou hrát?" promluvil, s očima stále sklopenýma k zemi. „Hrát?" neudržela jsem se a vyprskla smíchy. „Jak to myslíš?" „No normálně. Jako se hraje s každým dítětem." Nechápavě jsem se na něj podívala. „Víš, jsi fakt hezká," řekl po chvíli, „tak jsem si chtěl hrát prostě s tebou." „Kolik ti vlastně je?" nedalo mi to a zeptala jsem se. „Nevím. Ještě před chvílí mi bylo sedm a pak se stalo něco divného a mně je najednou hodně let." „Cože? To máš jako schopnost, že rychle stárneš?" zasmála jsem se. „To asi ne. Nechtěl jsem z ničeho nic tak vyrůst."

Z Michaelovy podivné návštěvy se nakonec vyklubala pěkná konverzace. Sice jsem se mu většinu času smála, ale aspoň jsem se pobavila. Michael se pravděpodobně nepobavil vůbec, protože jsem odmítla si s ním "hrát", jak si původně přál, ale tak co.

O 2 měsíce později
„Jenny, no tak, dneska mám narozeniny a tys slíbila, že si se mnou budeš někdy házet míčkem," stěžoval si Michael. „Eh, fajn," povzdechla jsem si a s velkou nechutí si šla s Michaelem házet. Páni, on je vlastně dost hezký, uvědomila jsem si, když jsem si ho při tom prohlížela. Vysoký, urostlý, krásné modré oči, kratší zlaté vlasy... Kdyby se choval na věk, na který vypadá, asi bych do něj šla. Ale takové myšlenky jsem musela hned zavrhnout. Vždyť je to malý kluk, je nechutný o něm přemýšlet takhle! okřikla jsem se. Ale zase je pravda, že on o mně určitě taky pomýšlí tímhle způsobem, i když je jen malý, došlo mi pak.

Začínala jsem mít Michaela čím dál tím raději. Byl jako roztomilé štěňátko. Štvalo mě jen, když mě otravoval, abych si s ním hrála. Jinak byl ale milý a pozorný, často si za mnou chodil povídat a nikdy nevynechal příležitost mi říct, jak jsem krásná a skvělá. Takže Mallory nakonec měla pravdu. Bylo zvláštní, že jsem si s ním tak rozuměla. Děti totiž normálně nemám ráda.

O rok později
Zhruba před týdnem se ukázalo, že Michael také umí ovládat magii. Ačkoliv čarodějky bývají mnohem mocnější než čarodějové, přijde mi, že Michael je už jen po tom týdnu schopnější než já. A celkově jsem si všimla, že se dost změnil. Hodně dospěl, vzhledem, ale hlavně chováním. Dokonce byl teď i mnohem sebevědomější. Nemohla jsem si pomoct, něco na něm mě stále víc a víc přitahovalo.

„Jenn, já se nudím, pojď se mnou někam do města," navrhl Michael. „Ehm, to bychom asi neměli. Znáš přeci pravidla, Cordelie a Zoe by na nás byly naštvaný," podotkla jsem. „Ale prosím tě. Ty a dodržovat pravidla," zasmál se nahlas Michael. Probodla jsem ho pohledem. „Fajn, prcku, když jinak nedáš," souhlasila jsem nakonec. „Neříkej mi prcku, víš, že to nesnáším," zamračil se. „A navíc, jsem mnohem vyšší než ty," dodal po chvíli, již s úsměvem. To máš pravdu, Michaele. A taky máš ten nejkrásnější úsměv, pomyslela jsem si.