Zakázané ovoce

Kapitola XXXII

S Michaelem jsme samozřejmě zamířili rovnou do baru. Byl už večer, tak jsem doufala, že by si nikdo v akademii nemusel všimnout, že jsme zmizeli. „Bylo ti už vůbec 18?" pošťouchla jsem ho. „Nech toho, nebo ti něco udělám," zašklebil se, popadl mě za boky a zvedl do vzduchu. Je vážně silný, problesklo mi hlavou. Naše pohledy se střetly a chvíli jsme se na sebe jen tak dívali. V jeho očích bych se mohla utopit, ale byla jsem to já, kdo první prolomil ticho. „Polož mě na zem," poprosila jsem ho.

Po několika panácích a rozmazaném vidění jsme se rozhodli, že se vrátíme zpátky do akademie. Michael mě gentlemansky doprovodil až k mému pokoji. „Děkuji ti za krásný večer," usmála jsem se na něj sladce. „Není vůbec zač," vykouzlil ještě sladší úsměv. Chtěla jsem odejít do svého pokoje, ale Michael neměl v úmyslu mě pustit. „Myslím, že už bychom raději měli jít spá-" Větu jsem nedokončila, protože mě Michael políbil. „Co blbneš?" odstrčila jsem ho od sebe. „Nedokázal jsem se udržet," přiznal. „Ale neříkej, že se ti to nelíbilo," ušklíbl se. „O to nejde, ale tohle bychom neměli dělat..." zašeptala jsem. „Jennifer," zaúpěl Michael, „mohla bys mi říct kdy se z tebe stal člověk, kterej dodržuje všechny pravidla?" „To není žádná pravda, já všechny pravidla nedodržuju," ohradila jsem se. Pak jsem se na něj podívala, abych si byla jistá svým narychlo udělaným, lehce opilým rozhodnutím a začala ho líbat. „Já věděl, že to uděláš," zasmál se Michael mezi polibky. „Sklapni." Otevřela jsem dveře do svého pokoje a zatáhla Michaela dovnitř.

O rok později (rok 2017)
Michael se opět hodně změnil. Zlaté vlasy se mu na koncích trošku zvlnily. Díky mé pomoci jeho šatník konečně vypadal přiměřený našemu věku. Vyspěl také psychicky, teď se možná choval i dospěleji než já. Jeho sebevědomí rostlo každým dnem. A já si se strachem uvědomovala, že se do něj nejspíš začínám zamilovávat. O našem tajném vztahu zatím nikdo nevěděl. Nebo alespoň jsem v to doufala. Ačkoliv přede mnou Michael s nikým nespal, musím přiznat, že sex s ním byl výborný. Naše role se vyměnily. To já teď chodila za ním jako poslušné štěňátko. A oba už umíme perfektně ovládat magii. On je teda mnohem mocnější než já, což nechápu, ale co nadělám.

„Jennifer," dostihla mě Mallory, když jsme vycházely z jedné z tříd. „Ano, Mallory?" nasadila jsem falešný úsměv. „Tak co Michael? Ještě pořád si s ním nerozumíš?" mrkla na mě. Tak tohle jsem nečekala. „No, já... Není až tak špatnej, jak se zdál na poprvé," pokrčila jsem rameny a snažila se znít, že mi na Michaelovi moc nezáleží. „Je mi to jasný," zasmála se Mallory. Co jí na tom přijde sakra vtipnýho? pomyslela jsem si, ale nechala jsem to být. Chtěla jsem už od tohohle trapného rozhovoru odejít, ale Mallory mi položila další otázku: „A nechová se Michael poslední dobou nějak divně?" „Jak to mám vědět? Vždyť já s ním skoro nejsem," odsekla jsem. „Ale prosím tě, Jennifer. Mám pokoj kousek od tebe, nedá se nevšimnout, jak za tebou Michael skoro každou noc potají leze." „Fajn, možná s ním trávím trochu víc času. A pokud nemyslíš to, že najednou z ničeho nic dospěl a má magické schopnosti, tak ne, Michael se nijak divně nechová," odpověděla jsem Mallory na její otázku, ač nechtěně. Moje odpověď ji očividně uklidnila. „Hele, nemohla by sis to prosím nechat pro sebe? To o mně a Michaelovi? Byla bych ti fakt vděčná," poprosila jsem Mallory. „Mohla. Ale pod jednou podmínkou. Pozorně ho sleduj a kdyby se dělo něco zvláštního, dej mi hned vědět. A dávej si pozor," řekla starostlivě Mallory. „Dobře," souhlasila jsem, nechápajíc, o co Mallory jde. „Škoda, že s Michaelem trávíš tolik času, že jsme ani neměly možnost se skamarádit," usmála se smutně Mallory. Zmateně jsem se na ni podívala. „To nic," položila mi Mallory ruku na rameno a pak odešla.

Když Michael v noci otevřel potichu dveře do mého pokoje, už jsem na něj čekala sedící na své posteli. „Jak to, že jsi ještě oblečená, Jennifer?" provokativně na mě mrknul a sednul si ke mně na postel. „Michale, musíme toho nechat," řekla jsem vážně. „A čeho?" usmál se a políbil mě. „Vždyť víš. Těhle tvých nočních návštěv. Mallory si toho všimla. A pokud si toho všimla Mallory, kdo ví, kolik dalších lidí o nás ví." „Mám zařídit, aby Mallory nikomu nic neřekla?" zeptal se Michael, už vážnějším tónem. „A jak bys to chtěl zařídit?" zajímalo mě. „Asi bych ji musel zabít," pronesl s ledovým klidem Michael, jako by zabíjení lidí byla úplně běžná věc. Jeho odpověď mě zarazila. „Cože?" „Dělám si srandu," rozesmál se Michael. „To nebylo moc vtipný. Zněl jsi tak vážně, že jsem ti chvíli i věřila," vyčetla jsem mu. „Tak promiň," usmál se provinile. „Mám Mallory teda vyříznout jazyk, aby nikomu nic neprozradila?" přestal se usmívat Michael. „Ne! Já už se o to postarala, Mallory nikomu nic neřekne, neboj. A už s těma vtipama přestaň," postrčila jsem ho. „To ale nebyl v-" chtěl říct Michael nějakou větu, ale nedokončil ji, protože jsem ho začala líbat. Michael mě po chvíli jemně odstrčil. „Neříkala jsi náhodou, že s tím chceš přestat?" zeptal se pobaveným hlasem. „Chci. Ale když už jsi tady..." ušklíbla jsem se a mávnutím ruky zamknula dveře od svého pokoje.

Otevřela jsem oči a prudce se posadila. Byla noc. Michael vedle mě neležel, nejspíš už odešel do svého pokoje. „Proč jsem se tak najednou probudila?" ptala jsem se sama sebe. A pak jsem si vzpomněla. Zdál se mi sen. Nebo abych byla přesná, noční můra. Vím, že se v ní muselo stát něco hrozného, protože jsem se vzbudila se silně neklidným pocitem, že něco je v nepořádku. Ale nemohla jsem si vůbec vzpomenout, o čem se mi zdálo. Nebyl v tom snu Michael? napadlo mě. Ne, to by nadávalo smysl, co by v tak strašné noční můře Michael dělal. Když jsem si ani po několika minutách nebyla schopna vybavit, o čem sen byl, nechala jsem to být a šla si znovu lehnout.

Děkuji za všechny hvězdičky a komentáře, moc to pro mě znamená 🥰❤️