Zakázané ovoce

Kapitola III

„Nechcete jít večer do baru?" zeptala se jedna z mých kamarádek. „Jasně, proč ne," souhlasila jsem. Lehce jsem se nalíčila, své dlouhé hnědé vlnité vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. Na sebe jsem si vzala krátké černé šaty na tělo.

S holkama jsme se sešly před barem. Vešly jsme do baru a hned si objednaly pití. Já si dala rum s colou. Po nějaké době, co jsme strávily v baru, k nám přišel neznámý muž. Nebo spíš mladík. Měl na sobě oblek, ale takový zvláštní, žádný podobný jsem předtím neviděla. Přišlo mi to roztomilý, protože oblek lidi v dnešní době do baru fakt nenosí. Ale jemu to slušelo. A ne jen to. Byl v tom vážně sexy. „Jmenuji se Michael Langdon," představil se. I jeho hlas je sexy. „Já jsem Jennifer Winters," usmála jsem se na něj. Holky se taky představily. Všechny mé kamarádky začaly okamžitě věnovat veškerou pozornost jemu. Jen jsem nad tím protočila oči. Jako jo, Michael byl opravdu okouzlující a taky bych se s ním ráda bavila, ale když se teď na něj všechny sesypaly, můj zájem o něj trochu opadl. Nechtěla jsem být jako ovce a jít s davem. Poslouchala jsem jeho rozhovor s holkama. Michael byl hodný, vtipný a milý. Bavit jsem se s ním nechtěla, protože on se se mnou nebavil a já nechtěla dolézat a kazit mu jeho zábavu s mýma kamarádkama. Jenže moje vagína na to měla zcela odlišný názor. Něco na něm mě hrozně přitahovalo. „Dámy, bylo mi potěšením, opravdu skvěle jsem si s vámi popovídal," usmál se na nás Michael svým zářivým úsměvem, rozloučil se a odešel.

Po chvíli nás to v baru přestalo bavit, jak jinak, když už tam nebyl Michael, tak jsme se rozhodly, že odejdeme. Já se trochu zdržela, a proto jsem z baru vyšla později. Hned jak se za mnou zavřely dveře, objevil se tam Michael, chytl mě za ruku a odtáhl za roh. Přirazil mě ke zdi. „Co to děláš?!" vyjekla jsem. Přiblížil se svými ústy k mému uchu a zašeptal: „Jsi tak kurevsky nádherná, že bych tě nejradši na místě ojel." „C-cože?" zakoktala jsem. Sice jsem právě zažila menší orgasmus jen z té věty, ale nechtěla jsem na sobě dát nic znát. Michael se na mě usmál ďábelským úsměvem. „Slyšelas," hlesl. Pokusila jsem se ho odstrčit. Ale Michael byl mnohem silnější, a proto mě okamžitě přitlačil zpátky ke zdi. „To bych nedělal," zavrčel. Začínala jsem se bát. Podívala jsem se do jeho krásných modrých očí a najednou jsem v nich viděla opět tu hodnost a nevinnost. Sladce se na mě usmál. A najednou mě políbil. Jeho polibek mě dostal do kolen. Byl krásný a dlouhý. Vzdala jsem jakýkoliv pokus o vymanění se z jeho sevření a nechala tomu volný průběh.

Michael mi rukou zajel pod šaty. Zasténala jsem. „Neboj, nebude to bolet, koťátko," zašeptal. „Možná trochu," dodal s úšklebkem později. Začal mě hladit po vnitřní straně stehen. Napínal mě. A pak, náhle, mi jedním pohybem ruky strhl kalhotky a jeho prsty se ocitly uvnitř mě. Zalapala jsem po dechu. Jeho prsty byly tak dlouhé a šikovné... I když jsem si to nechtěla přiznat, musela jsem být hrozně mokrá. Jenže Michael to samozřejmě věděl. Díval se do mých rozšířených zorniček a usmíval se při pomyšlení, co všechno tak málo dokáže. Byl namáčknutý přímo na mně. A já cítila, jak mu tvrdne. Najednou, bez toho, aby mě udělal, vyndal ruku zpod mých šatů a přimáčkl mě blíž ke zdi. Nesouhlasně jsem zamručela. „Neboj, tohle se ti bude líbit mnohem víc," zasmál se Michael. Vzal mě za nohy a obmotal si je kolem svého pasu. Rozepl si kalhoty a zajel celou svou délkou do mě. Vykřikla jsem. Začal se ve mně pohybovat. Ze začátku pomalu a opatrně, ale hned pak začal zrychlovat a přirážet tvrději. Sténala jsem tak hlasitě, že mi musel ucpat pusu svým jazykem. Nestěžovala jsem si. Jeho jazyk v mé puse odváděl výbornou práci a jeho péro uvnitř mě ještě lepší.

Vyvrcholili jsme ve stejnou chvíli. On byl z toho mimo asi stejně jako já, protože musel přerušit válku našich jazyků, aby se vydýchal. Konečně jsem měla volnou pusu, abych mohla zakřičet jeho jméno. Michael. Tak andělské a přitom tak ďábelské. Jen se mému výkřiku zasmál. Vyndal ze mě svoji chloubu, sundal mě opatrně ze zdi a zapnul si kalhoty. Už to byl zase ten mile vypadající nevinný kluk. „Taky jsi nádherný," zašeptala jsem. Jen se usmál. Naposledy mě políbil, řekl mi své sladké sbohem a odešel. Nechal mě tam, na ulici, samotnou a toužící po něm.

„Michaele!" zakřičela jsem ještě. Ohlédl se. „Tohle normálně nedělám, ale ty jsi speciální," mrkl na mě. Když jsem se podívala na své ruce, zjistila jsem, že v jedné svírám vizitku s nápisem 'Michael Langdon' a telefonním číslem. Usmála jsem se a chtěla mu poděkovat, ale když jsem vzhlédla, Michael už tam nebyl. A tak jsem se vydala šťastná a (u)spokojená domů.

Hiya, tak tu máme první 15+ část :D Doufám, že jsme to všichni přežili ve zdraví :Dd
A jak se Jennifer ocitla v normálním světě před apokalypsou bude vysvětlené hned v další kapitole 😁