Zakázané ovoce

Kapitola XXXIV

Probrala jsem se ve své posteli. Opatrně jsem se rukou dotkla hlavy. „Au!" Úplně mi třeštila. „Ahoj," ozvalo se. Byl to Michael. Seděl u mé postele. „Co se stalo?" rozhlédla jsem se zmateně. „Vlastně se nestalo vůbec nic," zasmál se Michael. „Byli jsme spolu v opuštěné třídě, kde jsem ti vynahrazoval mé zmizení. Pak jsme uslyšeli zvuk přicházejících kroků, tak jsem rychle podržel dveře pomocí magie, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Když kroky  ustaly a já věděl, že jsme v bezpečí, obrátil jsem se zpátky k tobě a chtěl pokračovat, ale ty jsi, nejspíš ze strachu, omdlela. Přišlo mi to roztomilý. Tak jsem tebe i sebe oblékl a nenápadně tě dostal až do tvé postele," vysvětlil Michael.  „A co Olivia?" vzpomněla jsem si. „Co s ní?" nechápal Michael. „Ne, to není možný, přísahala bych, že Olivia do tý třídy vešla a..." „To se ti asi zdálo, zlato," usmál se a dal mi pusu na čelo.

Další den ale Olivia nepřišla na hodinu. „Aha, takže náhlá zmizení studentů bez jakékoliv omluvy předem se nám opakují," povzdechla si Zoe. „Ví někdo, kde je Olivia?" Nikdo nevěděl. Dokonce ani Oliviiny kamarádky, kterým Olivia říká úplně všechno. To ale není určitě nic neobvyklého, Michael přeci tuhle taky zmizel, nikdo o tom nic nevěděl a pak se ukázalo, že je v pořádku, uklidňovala jsem se.

Když ale Olivia chyběla už třetí den, bylo to vážně divné. „Olivii se muselo něco stát," svěřila jsem se se svými obavami Michaelovi. „Ne, znáš ji, vždyť to tady ani neměla ráda, pravděpodobně odsud utekla a je teď někde jinde, živá a zdravá," mávl nad tím rukou Michael. „Navíc, stejně to byla kráva, je dobře, že už tady není," dodal a ušklíbl se. „Ne, já jsem přesvědčená o tom, že se jí něco stalo," řekla jsem pevně. „Víš, mně se totiž zdál takový sen," zamumlala jsem po chvíli. „Jo, já vím, zdálo se ti, že Olivii vybouchla hlava." Přikývla jsem. „Ale to nemusí nic znamenat. O mně se ti přece také zdála nějaká noční můra a nakonec to nic neznamenalo," snažil se to zachránit Michael. „Hmm, to je pravda," připustila jsem. „Nebo teda následující den po tvém snu jsem si udělal svou malou vycházku. A Olivia teď nejspíš taky jen odešla pryč z akademie. Možná máš novou schopnost. Jasnozřivost! Vždycky, když bude chtít někdo opustit akademii, budeš to vědět díky svým snům dopředu," vtipkoval Michael. Jen jsem nad jeho vtipy protočila oči. Snad je Olivia opravdu v pořádku a já si jen zbytečně domýšlím nesmyslné katastrofické závěry, pomyslela jsem si.

Až později jsem si uvědomila, že jsem vlastně ani o jednom z mých snů Michaelovi nikdy neříkala. A přesto věděl, že jsem je měla a i o čem přesně se mi zdálo...

O měsíc později Michael opět zmizel. Tentokrát byl však pryč celé dva dny a vrátil se až druhý den navečer.

„Hodláš často takhle mizet, aniž bys mi předtím cokoliv řekl?" vyjela jsem na něj, když vešel v noci do mého pokoje. „Kdo ví, nejspíš jo," odsekl. Naštvaně jsem si zkřížila ruce na prsou. „Není to tak dlouho, co jsi mizela odtud se mnou," ušklíbl se po chvíli. „Ale tos mi o tom ještě říkal předem, pokud si dobře vzpomínám," pronesla jsem ironicky. „Ach, Jennifer. Má sladká, krásná Jennifer. Nebuď na mě protivná, ano? Musíš pochopit, že já to tady už občas prostě nezvládám." Zamračila jsem se. To mi jako vysvětlení, proč na mě kašle, vážně nestačilo. Michael se jen usmál. Obešel mě, chytl za ramena a do ucha mi zašeptal: „Ale jestli chceš, můžu ti to vždycky nějak vynahradit." Tělem mi projela vlna vzrušení. Hned jsem se ale vzpamatovala. „Michaele, takhle to nefunguje!" vykřikla jsem a otočila se obličejem k němu. Michael přiblížil své rty k mým, až se téměř dotýkaly. „Ale funguje," řekl smyslně. Chtěla jsem se mu bránit, vážně chtěla. Nemůžu ho přeci vždycky nechat tak jednoduše vyhrát. Ale Michael prostě věděl jak na mě. „Navíc jsme říkali, že v mém pokoji to už dělat nemůžeme," zkusila jsem to ještě. To byl můj poslední pokus. Michael z mého výrazu poznal, že jsem již téměř vzdala jakýkoliv odpor. „Ššš," utišil mě a otočil si mě k sobě zády.

Michael mi strčil jednu ruku pod tričko a druhou do kalhotek. Zatímco mi dráždil klitoris a hrál si s mým prsem, posypával můj krk polibky. Po nějaké době obě Michaelovy ruce na moment ustaly, aby mohl Michael mně i sobě sundat kalhoty a spodní prádlo. Pak do mě vsunul celou svou délku. Zasténala jsem. Michael se ve mně začal pohybovat a obě své ruce vrátil na jejich původní místo. Musela jsem se opřít rukama o zeď, abych tu trojitou slast ustála. Najednou si Michael opět přestal hrát s mým prsem. Chytl mě zezadu za krk a přitáhl si mou hlavu dozadu, až byly naše obličeje úplně u sebe. „Řekni, komu patříš," zavrčel. „Nikomu," zašeptala jsem. Michael začal přirážet rychleji a tvrději. I jeho ruka na mém klitorisu byla rychlejší, dokonce dělala ještě lepší, příjemnější pohyby. „Jakže?" otázal se. Odpověď jsme znali oba. Ale já ji nechtěla říkat nahlas. A ani jsem moc nemohla, protože jsem byla příliš zanedbaná vzdycháním. Přesto jsem nakonec slabě řekla: „Tobě." „Cože? Neslyšel jsem," vychutnával si to Michael. „Tobě, Michaele!" zakřičela jsem s vypětím všech sil. Michael pustil můj krk a jeho ruka se dál věnovala mému prsu. Cítila jsem, že přichází orgasmus. I Michaelovi se blížil. Ještě naposledy několikrát přirazil. A pak se mi zatmělo před očima. Ucítila jsem v sobě nekonečně slastný hřejivý pocit. Ocitla jsem se v naprosté euforii. Bylo to, jako bych se vznášela mimo realitu. Nechávala jsem se unášet tím okamžikem a užívala si, že jsem na pár sekund skutečně šťastná.

„Pokud zmizím a dlouho se nebudu vracet, už to neřeš. Nejspíš se to bude opakovat a nechci, abys mi dělala scény," oznámil mi Michael, když se oblékl. „Fajn, dělej si co chceš," zasyčela jsem. Když si všiml, že jsem na něj naštvaná, sladce se usmál. Políbil mě. „Dobrou noc, koťátko," zavrněl mi pak do ucha a odešel.

Nešťastně jsem se posadila na postel. „Kdy se z toho malého roztomilého ustrašeného kluka stalo tohle?" ptala jsem se sama sebe. Nelíbilo se mi to. Nelíbilo se mi, že má Michael nade mnou takovou moc. To ještě nikdy nikdo neměl. A nelíbilo se mi, že se ke mně chová, jak se chová, a já ho i přesto miluju.

Hiya, vítejte u další kapitoly ✨
Všimla jsem si, že mi to tady zase trochu umírá :( Pokud je něco, co bych měla zlepšit, dejte vědět do komentářů 😁
A nebojte, už se pomalu ale jistě blížíme ke konci 😌