Zakázané ovoce

Kapitola XXI

Rok 2017
„Byla jsi pryč dlouho. Už jsme o tebe začínaly mít strach," řekla mi káravým hlasem Cordelie, když jsem se vrátila do Akademie. „Jo, já vím, omlouvám se... Já jen... Jen jsem si potřebovala trochu odpočinout, ale teď už jsem v pohodě," pokusila jsem se o úsměv. „Dobře, tak si vybal věci a běž za Zoe, zrovna učí ostatní dívky ochranné kouzlo," pobídla mě Cordelie.

Cestou do třídy, kde učila Zoe, jsem narazila na otevřenou místnost. Byla v ní Mallory. „Čau, co tady děláš?" zeptala jsem se jí. „Ahoj. Snažím se ho oživit," ukázala Mallory na mrtvého ptáčka ležícího na stole, „ale nějak mi to nejde." „Moc na sebe tlačíš," ozval se hlas Cordelie, která zrovna spolu s Myrtle vešla do dveří. „Nechápu to. Předtím jsem to dokázala," divila se Mallory. „Vyčerpáváš se, drahá. Snaž se odpočívat, netlač na to. Čarodějnictví je umění. Ale naše síly se vyvíjejí jen tak rychle, jak dovoluje náš mozek," obeznámila nás Myrtle. „Takže tomu prostě dej čas. To je vše, co chceme," usmála se Cordelie. „Co když čas nemáme?" vyjela na ni Mallory, „Michael ti přece řekl, že nás přijde všechny zabít." „Co že Michael řekl?" vytřeštila jsem oči. Cordelie se na mě podívala. Jako by si mě všimla až teď. „Jennifer, říkala jsem ti, ať jdeš za Zoe," řekla přísně. Neochotně jsem se vydala ke dveřím. „Nic se nám nestane, dokud zůstaneme tady, v domě," zaslechla jsem ještě Cordelii.

Už z dálky byl slyšet hlas Zoe: „Vždy nemůžeme ovládat energii kolem nás. Negativní emoce, nemoci, toxické lidi, nežádoucí duchy. Tomu se nedá vyhnout. Ale Ochráncův kalich je naše hlavní obrana proti tomu. Stačí, abyste odříkaly tuhle skvělou mantru. Všichni opakujte po mně. Uděláme to společně." „Jakýkoli nežádoucí duchu a negativní energie, musíte odejít hned teď. Jakákoli zlá přítomnosti, opusť tento prostor. Do této budovy může jen léčivá energie..." Mantru pak zopakovaly ještě několikrát. Zrovna jsem chtěla vejít do třídy, když vtom jsem uslyšela kroky. Koutkem oka jsem zahlédla dvě blížící se postavy. Nedokázala jsem je rozeznat. „Mám jít do třídy, nebo se radši schovat za roh?" ptala jsem se sama sebe. Nevěděla jsem sice, kam mají postavy namířeno, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že právě do třídy. Nakonec jsem se rozhodla pro ukrytí. Bylo ode mě hnusné, že jsem čarodějky ani nevarovala, že někdo jde, ale v tu chvíli mi to asi nepřišlo nějak důležité. To byla chyba.

„Ta mantra je očividně blbost," ozvalo se Michaelovým hlasem. „Ale no tak, nemůžete být tak překvapené, že mě vidíte. Řekl jsem Cordelii, co vám udělám. Musím pomstít jisté smrti." Jak se sem dostal? problesklo mi hlavou. Najednou čarodějky začaly křičet. Opatrně jsem vykoukla ze své skrýše. Naskytl se mi pohled na hotový masakr. Většina čarodějek se válela mrtvá na zemi. Vedle Michaela stála paní Mead. „Mead?! Jak to, že jsi tady?" zaječela Zoe. „Byla jsem k tomu sestrojena," řekla Mead a z její ruky se náhle stal samopal. Střelila Zoe do hlavy. Chytla jsem si rukou pusu, abych nevykřikla. Mead střílela po všech čarodějnicích v místnosti. Byla to doslova jatka. Po tvářích mi stékaly slzy. Do teď jsem si myslela, že by mi Michael nikdy neublížil, ale po tomhle už jsem si nebyla tak jistá. Rychle jsem utíkala zpátky do místnosti, kde byla Cordelie, Mallory a Myrtle.

Rozrazila jsem dveře. „Je tady," zavzlykala jsem. Všechny se na mě vyděšeně podívaly. „Musíme odejít, než sem Michael přijde," řekla Cordelie. „Ne, musíme ho zastavit," protestovala Mallory. „Musíš být v bezpečí." „Tomu nerozumím. Naše sestry umírají..." „Nemůžeš jim nijak pomoct. Nejsi připravena. Zabije tě a to nemohu dopustit," umlčela Mallory Cordelie. „Jennifer, jdeme," vydaly se k zadnímu východu. Šla jsem za nimi. Při odchodu jsem ale zahlédla přicházejícího Michaela. Podíval se na mě smutným chápavým pohledem. Vyčetla jsem z něj, že já se ho bát nemusím. Ale já byla naštvaná za to, co udělal mým kamarádkám. Mávnutím ruky jsem Michaela a Mead odmrštila na protější stěnu, zavřela a zamkla jsem dveře a běžela za ostatními.

Současnost
„Věděl jsem, že mě za to budeš nenávidět. Ale byl jsem tak rozzuřený, že Cordelie nechala zabít paní Mead. Chtěl jsem ji jen pomstít. Vlastně jsem nikdy neměl šanci se ti za to omluvit. Ten den jsem tě viděl naposledy. Takže se ti tímto upřímně omlouvám," podíval se mi hluboce do očí Michael. Nevěděla jsem, co na to říct. Michael zabil moje nevinné kamarádky. Přirozená reakce by byla mu jen tak neodpustit. Jenže já si na ty holky nepamatovala. Nevěděla jsem, kdo jsou. Teď jsou moji kamarádi jen Mallory a Dan. A těm Michael nic neudělal. Zatím. „To... To je asi v pořádku, Michaele," podívala jsem se na něj taky a pousmála se.

„Zklamali jsme. Zase. Čarodějnice, které jsme chtěli zabít, zmizely. Cordelie vyjebala se mnou a mými lidmi a za to jsem jen chtěl sledovat, jak umírá, ale..." vyčítal jsem paní Mead. „Jsi naštvaný a já to chápu, ale tohle je pořád vítězství. Kromě toho, tvým osudem je zničit svět ohnivým deštěm. Zabíjením čarodějnic ničemu nepomůžeš," oponovala mi paní Mead. „Ty jsi říkala, že musím svět ukončit magií. Říkalas, že budou čarodějky a čarodějové při nás, nebo je zabijeme," stál jsem si za svým. „To byl náš plán předtím. Možná musíme změnit směr," navrhla paní Mead. „Co to vůbec znamená?" nechápal jsem. „Je na čase to tu vypálit a na to magii nepotřebuješ. A kromě toho, když zničíš svět, zničíš i čarodějnice. No tak, Michaele, mysli ve velkém," vysvětlila mi paní Mead. „Nic mě nenapadá. Neexistuje moc návodů na to, jak být antikrist," povzdechl jsem si. „Tak jo. Mohli bychom jít za těma klukama, kteří mě vrátili k tobě. Možná mají odpovědi." „Vážně? Vypadají jako banda zfetovaných nerdů." „Jsou hodně chytří," trvala si na svém paní Mead. „Dobře. Půjdeme," souhlasil jsem nakonec."

Hello
👐🏼
Goodbye