Zakázané ovoce

Kapitola XXIX

„Jak by mě mohl někdo z vás porazit, když jsem už vyhrál?" pronesl Michael povýšeně k čarodějkám. „Nevyhrál jsi," oponovala mu Cordelie. „Možná jste si nevšimly stavu světa." „Je to skoro tak zlý jako tvoje sako. Ale svět může být alespoň zachráněn," štěkla Myrtle. „Vámi?" ušklíbl se Michael. „Námi všemi," přikývla Cordelie. „Až skončím, všechny si budete přát, abyste byly mrtvé." „Vždy jsem myslela, že svět skončí ohněm a ledem, ne čarodějkami a čaroději," hlesla Myrtle. „Sedmá pečeť byla porušena. Hořec se snesl z nebe a proměnil řeky v krev a oheň. Bezedná jáma byla otevřena a mé roje kobylek a škorpiónů zdevastovaly lidstvo. Svět byl přetvořen k obrazu mého otce." Páni, teď Michael vážně zní jako antikrist. „Drahý... Zdá se, že ti táta neřekl nejdůležitější pravidlo k přivedení Apokalypsy. Pokud chceš dokončit práci, první věc, kterou musíš udělat, je zbavit se všech čarodějnic," usmála se Myrtle. „Mohl bych vás zničit ve vteřině a svět by pokračoval bez ztráty rytmu. Vy a veškerá vaše práce bude zapomenuta v troskách minulosti. Ale já vám chci dát budoucnost. Padněte na kolena a přijměte mě jako svého pána a spasitele, a já vás přivedu ke stolu jako mé poslušné poddané." Za tohle jsem byla Michaelovi opravdu vděčná. Ale bála jsem se, že čarodějky jeho nabídkou nepřijmou. A měla jsem pravdu. V odpověď se ozval jen jejich smích. „Pitomci! Padněte před králem na kolena! Sláva Satanovi!" zakřičela paní Mead. „Jediná možnost, kdy bychom seděly u tvého stolu je, kdyby tvá setnutá hlava byla ve středu," řekla výsměšně Cordelie. Michael kývl na paní Mead. Ta ze své ruky udělala samopal a namířila ho na čarodějky. „Nee!" zaječela jsem a vyběhla ze svého úkrytu. Cordelie zašeptala nějaké zaříkadlo a paní Mead se náhle začala třást. „Paní Mead?" pohlédl na ni zmateně Michael. Pak už jen slyším obrovskou ránu a cítím, že mě odhazuje nějaká neznámá síla...

Otevřu oči. Píská mi v uších. Všude je prach. Doplazila jsem se k balkónu a shlédla dolů. Michael ležel na zemi a se slzami v očích hleděl na jedinou věc, co zbyla z paní Mead; její hlavu. Pak obrátil svůj pohled na čarodějky. Zuřil. On je zabije, blesklo mi hlavou. Michael se pomalu zvedal. Rychle jsem seběhla schody a postavila se před něj. „Jennifer!" vykřikla Cordelie. Michaelovy oči byly plné hněvu. „Prosím, nedělej to," žadonila jsem. Chytil mě pod krkem a vyzvedl do výšky. Začala jsem se dusit. Pokusila jsem se z jeho sevření vymanit, kopala jsem nohama, ale nic nezabíralo. „M... Michaele...," zasípala jsem. „Pusť ji!" zakřičela Mallory. Michael si uvědomil, co dělá. Odhodil mě o kus dál a zavrčel: „Nepřekážej mi." Rukou jsem se dotkla svého krku. Bolelo to. Ale konečně jsem mohla dýchat.

Najednou Madison popadla Meadinu robotickou ruku se samopalem. Zamířila na Michaela, řekla: „Omlouvám se za tvou malou hračku, hajzle." a začala střílet. Michaelovo sako se náhle zbarvilo do ruda a pak se sesunul k zemi. „Nee!" zaječela jsem a cítila, že mi po tvářích už zase stékají slzy. „Jennifer," přiběhla ke mně Cordelie a objala mě, „kde jsi byla?" „Já- já byla s Michaelem. Mám ho ráda, moc ráda." „To musí být tím kouzlem identity," zamračila se Cordelie, „ale neboj, já to spravím." Cordelie na mě něco foukla. Zamrkala jsem. Bylo to sice jen krátké mrknutí, ale když jsem oči otevřela, najednou jsem si vše pamatovala. „Vítej zpět mezi námi. Snad už se cítíš lépe." „Ano, už si na všechno vzpomínám. Ale mé city k Michaelovi to nemění, Cordelie. Já ho miluju. Vždycky jsem milovala a vždycky budu," řekla jsem s jistotou. Dokonce jsem se i cítila mnohem sebejistěji. Cordelie sklopila zrak. „Tak to by ses s ním měla rozloučit," zašeptala.

Mezitím došla Myrtle k Michaelově bezvládnému tělu a vytrhla mu vlas. „Můj bože. Hladké jako hedvábí," pronesla. Vložila vlas Mallory do ruky a pravila: „Něco osobního. Pamatuj, drahá, soustřeď se na to. Použij to k nalezení času a místa v začátcích Michaelova života. Odpoutej své ego." „Odpoutej své ego," zopakovala Mallory. „Odpoj se od této přítomnosti. Přemístím se tam a pronesu ta slova. Tempus Infinituum," vzpomněla si Mallory. „To je naše holka," zasmála se Myrtle. „Jen kulky Michaela nezabijí," podívala se na mě Cordelie, aby mi dala najevo, že není mrtvý. „Je příliš mocný. Musíme najít místo, kde proneseme kouzlo, než se probudí." „Zdržím ho, co to půjde," rozhodla Madison. Cordelie se na ni vděčně usmála. „Běžte. Běžte!" zakřičela na nás Madison.

Po cestě jsem začala mluvit k Mallory: „Mallory, vím, že nejsme úplně nejlepší kamarádky, ale když jsme byly pod kouzlem identity, tak jsme se dost sblížily. Udělej pro mě jednu věc. Až se vrátíš v čase a najdeš mladého Michaela, nezabíjej ho. Dostaň ho nějak ke mně. Když byl mladší, nebyl tak zlý. Pokud ho dovedeš ke mně, dokážu ho změnit, vím to. Nestane se z něj antikrist a nic z tohohle neudělá." „A navíc, přece bys nezabila malé dítě," dodala jsem a ušklíbla se. „Mallory, tak pojď!" zvolala na ni Myrtle, která byla kus před námi. Mallory mi neodpověděla a chtěla jít za Myrtle. Chytila jsem ji za ruku a pevně stiskla. „Slib mi, že ho nezabiješ," řekla jsem pevně. Mallory se nadechla, aby mohla něco říct, a já konečně vyslovila to slovo, které mi předtím moje pýcha zakazovala: „Prosím." „Fajn. Ale jestli se něco pokazí, zabiju vás oba," vyprostila se z mého sevření Mallory a odešla. Tak takhle chladnokrevnou reakci jsem teda nečekala, ale aspoň jsem dosáhla svého, pomyslela jsem si a usmála se.