Zakázané ovoce

Kapitola XII

Rok 2017
A tak jsem v roce 2015 nastoupila na Akademii slečny Robichauxové pro výjimečné dámy. „Akademie slečny Robichauxové pro výjimečné dámy byla založena v roce 1790 jako dívčí škola. V roce 1868 Marianne Whartonová, úřadující Nejvyšší té doby, zařízení zakoupila. Název zachovala jako zástěrku, čímž vytvořila bezpečné místo, kde mladé čarodějnice mohou studovat. Poté přešla akademie pod nové vedení. Naše vedení. Je to místo, kde se čarodějky chrání, rozvíjejí a oslavují," řekla mi Cordelie, když jsem přijela. „A co znamená "Nejvyšší"?" zeptala jsem se. „Průměrná čarodějnice má pár darů. Ale v každé generaci je jedna žena, která má darů nepočítaně. Někdo by řekl, že všechny. Zkrátka je Nejvyšší." „Vy jste Nejvyšší?" „Ano. A tohle je Zoe," ukázala na dívku stojící opodál, „vaše učitelka. Pomůže vám objevit vaše dary a naučí vás je ovládat."

Teď už jsem tady dva roky. Svoje síly ovládám perfektně a dokonce jsem se naučila i něco nového. Holky jsou jako moje rodina. Nejvíc jsem se sblížila s Mallory. Je mnohem silnější než já. Její babička jí prý vyprávěla, že jejich pokrevní linie sahá až k Salemu. Zoe si myslí, že by jednoho dne Mallory mohla být nová Nejvyšší.

Současnost
„Nebyl jsem obyčejné dítě. Mým otcem byl duch, ale jak se později ukázalo, Ďábel ho jen využil k oplodnění mé matky. Původně jsem měl i dvojče, ale to bylo lidské. Já rostl v děloze mnohem rychleji a jedl jsem i potraviny určené pro něj. Byl jsem plně vyvinut už v šestém měsíci těhotenství, a tak moje matka porodila o tři měsíce dříve. Moje dvojče zemřelo hned, jak se narodilo, protože nebylo dostatečně silné. Já jsem byl v pořádku, ale narozením jsem zabil svou matku. A protože byli oba moji rodiče mrtví, vychovávala mě moje babička.

Už od mala jsem zabíjel. Nejdřív zvířata. Všechny ty mrtvoly jsem dával babičce. Jako dárky. Protože jsem ji miloval. Ale když mi byly tři roky, zabil jsem svou chůvu. Nevím, proč jsem to udělal. Asi mě to nějakým způsobem uspokojovalo. 

Jednoho dne jsem se probudil a zjistil jsem, že mé tělo zestárlo přes noc o 10 let. Pak se jednou v mém pokoji objevil kněz. Nevím, jestli ho babička zavolala, nebo ne. Pořád mi strkal kříž do obličeje a mluvil latinsky. Z těch slov mě pálily uši. Tak jsem ho podřízl. Babička vešla do mého pokoje, a když viděla mrtvolu kněze, hned zase odešla. Dlouho se neukazovala, tak jsem ji šel hledat. Našel jsem ji ve vedlejším domě. Mrtvou. Předávkovala se práškama. To mě zničilo. Věděl jsem, že je to moje vina.

Ten dům, ve kterém se babička zabila, nebyl obyčejný. Všichni, kdo tam zemřeli, v něm žili jako duchové. Ale viděl si je, jen pokud se ti chtěli ukázat. Moje babička se mi už nikdy neukázala. Musela mě nenávidět. Ani má matka, ani můj otec se mi neukázali. Ale ukázal se mi můj nevlastní otec. Manžel mé matky, který byl psycholog. Nabídl mi, že mi pomůže. Zoufale jsem chtěl být v pořádku, a tak jsem jeho pomoc přijal.

Můj nevlastní táta se mnou hrál hry, učil mě novým věcem. Řekl mi, že můj mozek byl vždy pět kroků před všemi ostatními. Konečně jsem se začínal cítit jako normální kluk. Všechno vypadalo dobře. Jenže pak jsem od ostatních duchů zjistil, kdo je můj skutečný otec. Chtěl jsem být jako on. Ale on mě odmítl. Stejně, jako mě nechtěla moje babička. To mě zničilo ještě víc. Přestal jsem se snažit být dobrý.

Pak se do domu nastěhovali noví obyvatelé. Byl to náš dům. Oni tam nepatřili. Tak jsem je zabil. A když se tam pak objevili jejich duchové, zabil jsem je taky. Zničil jsem jejich duše. Díky tomu jsem zjistil, že ovládám magii. Ale když to viděl můj nevlastní táta, zavrhl mě. Řekl mi, že mi nikdy neměl pomáhat. A že bylo hloupé se o to pokoušet.

Jednoho dne přišli do našeho domu nějací lidé v pláštích. Oslovovali mě jako svého Pána. Zjistil jsem, že jsou ze satanské církve. Řekli mi, že jsem vyvolený. A že nastal čas mi odstranit klapky z očí, abych poznal svou pravou sílu. V tu chvíli se ve mně něco změnilo. Bylo to, jako by otevřeli dveře, a ukázali mi tak správnou cestu. Konečně se mnou někdo mluvil s respektem a chtěl mě. Díky nim jsem pochopil, co jsem skutečně zač. A díky nim jsem se setkal se svým opravdovým otcem.

Tehdy se moje matka rozhodla, že mě zabije. Ale já byl už v té době silný. Věděl jsem, že to chce udělat. Tak jsem podpálil svůj pokoj a odešel.

Ujala se mě kardinálka satanské církve; Miriam Mead. Do dnešního dne nevím, jak mě našla. Vychovávala mě jako vlastního syna. Byl jsem rád, že jsem konečně našel skutečný domov a že jsem měl někoho, kdo mi byl opravdu matkou. Díky ní jsem se cítil šťastný a chráněný.

Jednou jsme šli s paní Mead koupit kozí hlavu na rituál. Prodavač v tom obchodě se choval k Mead hnusně. A nikdo se k ní nebude chovat hnusně. Naštval jsem se a zabil jsem ho.

Ale přišla na to policie a zavřeli mě do vězení. Tam mě vyslýchal nějaký detektiv. Nechtěl jsem mu nic říct, tak do mě kopal a mlátil mě. Chtěl jsem, aby to přestalo. A najednou jsem zjistil, že detektivovo bezvládné tělo leží kousek ode mě," vyprávěl Michael.

„Páni. Teď nevím, jestli se tě bát nebo tě litovat. Měl jsi opravdu těžké dětství. Ale ty věci, které jsi udělal," podívala jsem se Michaelovi do očí. Michael si jen povzdechl. „Já vím, že jsem udělal a dělám špatné věci. Ale já už se prostě takový narodil, víš? Bylo mi předurčeno, že přivedu konec světa. Ale nemusíš se mě bát. Stejně jako bych nikdy neublížil paní Mead, nikdy bych neublížil ani tobě. Ty jsi byla po Mead jediný člověk, který mě kdy doopravdy miloval," řekl mi sladce. „Tak já tě milovala, jo?" usmála jsem se. Michael se zasmál. „Poslouchej, jak to bylo dál, a uvidíš."