Zakázané ovoce

Kapitola XXXVI

Michael mizel čím dál tím častěji a na čím dál tím delší dobu. Všichni včetně vedení si toho všímali. A Cordelii se to vůbec nelíbilo. Ale já si na jeho náhlá mizení postupem času zvykla.

Když jsem jednou v noci nemohla usnout, vzpomněla jsem si na Mallory a na to, jak mě prosila, abych jí dala hned vědět, kdyby se Michael začal chovat nějak zvláštně. „Začal se Michael chovat zvláštně?" ptala jsem se nejistě sama sebe. Vzpomněla jsem si, jak navrhl, že Mallory zabije, aby o nás nemohla nikomu říct. Vzpomněla jsem si, jak se mi o něm zdála děsivá noční můra, i když jsem si nemohla vybavit, co přesně se v ní dělo. Vzpomněla jsem si na svůj sen, že Michael zařídil, aby Olivii vybouchla hlava. Byl to ale vážně jen sen? Vzpomněla jsem si, že i přesto, že jsem Michaelovi nic o těchto "snech" neříkala, věděl o nich. Vzpomněla jsem si na ty vraždy, které se začaly dít přibližně ve stejnou dobu, kdy začal Michael mizet, nepřišly mu zajímavé a nechtěl se o nich skoro bavit. Uvědomila jsem si, jak byl Michael poslední dobou mnohem sebevědomější a chladnější než kdy dřív. Bylo tohle všechno ale zvláštní chování, nebo jsem byla jen paranoidní? Je s Michaelem něco v nepořádku, nebo je něco v nepořádku se mnou a všechny ty zvláštní věci se dějí jen v mé hlavě? Nakonec jsem se rozhodla, že Mallory nic říkat nebudu.

Z mého přemýšlení mě vytrhl budík. To jsem celou noc probděla? podivila jsem se. Ačkoliv jsem byla hrozně unavená, musela jsem se obléct a jít na hodinu.

Přišla jsem do třídy, sedla si k dlouhému stolu, u kterého seděla už i spousta jiných čarodějek, položila jsem si hlavu na desku a zavřela oči. Na hodinu jsem musela, ale jestli budu dávat pozor, byla už moje věc.

Po chvíli jsem uslyšela hlas Zoe. To znamenalo, že už začala hodina. Hlavu jsem měla stále položenou na stole a oči pořád zavřené. Najednou jsem ucítila, jak se něco studeného dotýká vnitřní strany mých stehen. Prudce jsem zvedla hlavu, vytřeštila oči a chtěla vykřiknout, ale pak jsem si všimla, že naproti mně sedí Michael a dává si prst před pusu na znamení, ať jsem zticha. Opatrně jsem se podívala pod stůl. To Michaelova noha se mi snažila dostat mezi nohy. Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou. Možná, že si Michael všiml, že nejsem úplně ve své kůži, a chtěl mě rozveselit, ale tohle rozhodně dělat nebudeme. Nebo alespoň rozhodně ne tady. Michael a jeho noha byli však neodbytní, a tak jsem to po nějaké době dobývání vzdala. Zkontrolovala jsem, že se na mě zrovna nedívá žádná z čarodějek, lehce jsem roztáhla nohy a stáhla si kalhotky. Tak, aby Michaelovi v ničem nepřekážely a zároveň aby nebyly níž než má sukně. Michael se ušklíbl. A v mžiku se jeho prst ocitl ve mně. Zalapala jsem po dechu, protože jeho noha byla opravdu studená. Nikdo si naštěstí ničeho nevšiml.

Bylo neuvěřitelné, jak jistý a dobrý v tom Michael byl. Vždyť to nemohl ještě nikdy dělat. Koho by taky dělat něco takového vůbec napadlo? Po chvíli jsem se začala na židli dost vrtět. Stále příjemnější pocit mezi mýma nohama začínal být skoro až nesnesitelný. Musela jsem se neustále kousat do rtu, abych zadržela své vzdechy. Cítila jsem, že už to dlouho nevydržím. Za pár vteřin mě opravdu pohltil orgasmus. Bylo to, jako by se na chvíli zastavil čas. Oči jsem měla zavřené a nebyla jsem schopna vnímat vůbec nic, jen ten pocit. Michael vážně věděl, jak mi zvednout náladu. Rychle jsem se ale vzpamatovala. Otevřela jsem oči. Naskytl se mi pohled na potutelně se usmívajícího Michaela. Rozhlédla jsem se po místnosti. Všiml si toho někdo? problesklo mi hlavou. Ne, určitě ne, uklidnila jsem se hned.

Další den jsem zjistila, že Michael, jak jinak, opět zmizel. Byla jsem ve svém pokoji a četla si. Najednou jsem uslyšela zaklepání na dveře. Vstala jsem a šla otevřít. Stála tam Zoe. A vypadala naštvaně. „Stalo se něco?" otázala jsem se. „Pojď se mnou do Cordeliiny kanceláře, chceme si s tebou o něčem promluvit," oznámila mi. „Dobře," řekla jsem skoro tázavě.

„Jennifer," spustila Cordelie, když jsem spolu se Zoe vešla do její kanceláře, „Zoe mi říkala, že si něčeho při jedné ze svých hodin všimla. Nebyla si tím však jistá, tak to neřešila. Pak za ní ale přišla jedna z čarodějek, že jí musí něco nahlásit, a potvrdila tak Zoeinu předchozí domněnku..." Cordelie se na mě dívala přísným výrazem, který dával najevo, že bych měla vědět, o čem mluví. Já ale nevěděla. „A co to má společného se mnou?" nechápala jsem. „Prý se děly jisté věci... Mezi tebou a Michaelem... Pod stolem..." vysvětlovala pomalu Cordelie, protože pořád čekala, že to pochopím. A já konečně pochopila. Vytřeštila jsem oči. „Takže už víš, o čem je řeč," oddechla si Cordelie, že to nemusí víc rozebírat. „Mohla bys nám to vysvětlit, Jennifer? Víš přece, že takovéto věci, obzvláště při výuce, tady netolerujeme." V duchu jsem proklínala Michaela za to, že se vypařil zrovna v tuhle nevhodnou dobu. A přitom se ten "incident" stal hlavně jeho vinou. Nebo to celé byla jenom jeho vina? Mohla by být. Nechal mě tady samotnou na pospas Cordelii a Zoe, zasloužil by si za to nějak potrestat. Nasadila jsem velmi smutný a ublížený výraz. Dokonce se mi podařilo do očí nahnat i pár slziček. „Já vám to chtěla říct. Vážně jsem chtěla. Ale styděla jsem se. Za sebe. Že jsem dovolila, aby se to stalo," zavzlykala jsem. „Popravdě vám řeknu, jak to bylo... Přiznám se, že na té hodině jsem byla dost unavená, protože jsem předchozí noc nemohla spát. Na pár minut jsem si položila hlavu na stůl a za chvíli jsem nedopatřením usnula. Když jsem se probrala, Michael už dělal tu věc. Nevím, jak se mu podařilo dostat do mých kalhotek. Ale okamžitě jsem jeho nohu dala pryč. Cítila jsem se slabě a zneužitě..." podívala jsem se na Cordelii uslzenýma očima. Ještě že jsem tak skvělá herečka a umím tak skvěle lhát. Cordelie ale moc přesvědčeně nevypadala. „Ach Jenn, to mě moc mrzí, vůbec jsem nevěděla, že se to stalo takhle," řekla Zoe lítostivě a objala mě. Alespoň ji jsem dostala. „To je v pořádku, Zoe, nikdo to nevěděl," zašeptala jsem. „V tom případě můžeš jít zpátky do svého pokoje. A kdybys cokoliv potřebovala, stačí říct," usmála se na mě. „A neboj, až se Michael vrátí, trest ho nemine," dodala pak. Cordelie nic neříkala. Ještě jsem chviličku čekala, ale když Cordelie stále mlčela, zvedla jsem se a odešla.

Já se moc omlouvám, že tady Jennifer zneužívá znásilnění, protože vím, že je to sakra vážná věc, ale nějak mě nenapadl žádný jiný způsob, jak by se z toho dostala 😭