LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

24. kapitola

♫☝︎︎

POHLED LEAHANN

Objímal mě ještě dlouho a já se dokonale uklidnila. Nebýt jeho, tak už ta škola nestojí.
"Dobrý, princezno?" zeptal se šeptem a něžně mi vlas zastrčil za ucho. Smutně jsem se usmála.
"Ano... princi," zavtipkovala jsem a zahleděla se mu do očí. Měl starostlivý, ale láskyplný pohled. Zasmál se.
"Ještě mám tři hodiny. Zvládneš to beze mě?" ptal se dál.
"Taky mám ještě hodiny. A neboj. Nemám v plánu, pokus o zabití další holky," řekla jsem klidně a lehce ho políbila.
"Tak se měj, ty můj miláčku," rozloučila jsem se.
"Pa, puso," odpověděl, a pak jsem se rozešla zpátky do jídelny, abych se aspoň trochu najedla, protože jsem nesnídala.

Sedla jsem si k původnímu stolu a do slova hltala jídlo. Myslím, že jsem se olizovala až za ušima. Někdo mi stiskl rameno a já sebou rychle ucukla a ruku pohotově ze sebe setřásla. Otočila jsem se se zlostným pohledem na osobu, která stála za mými zády.
"Co ses tak lekla?!" zeptal se Davin s ušklíbnutím. Už jsem říkala, že mi není sympatický? Ne? Pf... tak teď říkám, že rozhodně NENÍ.

"Nic," odpověděla jsem a pořád ho propalovala pohledem.
"Přisednu si," oznámil mi, sedl si, aniž by čekal na odpověď. Chtěla jsem něco namítnout, ale nenapadlo mě nic, proč by tu nemohl být.
"Fajn. Stejně jsem na odchodu," řekla jsem podrážděně a zvedla se ze židle. Stoupl si se mnou, takže jsem byla nějak nepříjemně blízko jeho ksichtu. Odvrátila jsem hlavu, abych se mu nemusela dívat do očí.
"Proč musí Kyan chodit zrovna s tak hezkou holkou, která překonává všechny mé představy o dokonalé," řekl klidně milým hlasem. Možná už jste pochopili, že NESNÁŠÍM, když mi někdo lichotí. Kyan je vyjímka, ale on není Kyan... pokud vím.

Povzdechla jsem si.
"Přestaň se pokoušet sbalit mě," vyhrozila jsem mu nevrle. "Nemuselo by to s tebou dopadnout dobře a ještě ke všemu seš hnusnej."
"Uuuuu... kočička má drápky a teď mi ošklivě poškrábala srdíčko," řekl a udělal smutný, zlomený obličej. Několikrát jsem zamrkala. Zavrčela jsem a opět ho probodla pohledem, jako jsem to dělala celou dobu. Pozvedl obočí. Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Měl hrozně světle blonďaté vlasy, až mě to fascinovalo. Měl tmavě modré oči a v uchu dva piercyngy. Jeho paže byly pokryté svaly a šlo vidět, že na svém těle dost pracuje. O to víc se mi hnusil.

Zamračila jsem se.
"Co po mně vlastně chceš?!" zeptala jsem se se zvýšeným, výhružným hlasem. Jen se usmál a natáhl ke mně ruku. Dotkl se mé tváře. Ztuhla jsem a vedla vnitřní boj po něm vystartovat a rovnou ho zabít. Byla jsem plně věrná Kyanovi a nehodlala jsem kazit náš vztah nějakým blbcem.
"Víš, co chci?" zeptal se a chvíli čekal na mojí odpověď. Žádna nepřišla a tak pokračoval:
"Chci tebe," zašeptal u mého ucha. Pak se rozešel pryč a to měl jediné štěstí, protože jsem měla tak reálnou představu, jak svoje tesáky zarývám do jeho tepny, že jsem se musela škodolibě pousmát a na sucho jsem polkla. Viděla jsem, že je ke mně otočený zády a ze vzteku jsem neodololala.

Doběhla jsem k němu, chytla ho za rameno a škubla s ním dozadu. Ani se nepohnul. Několikrát jsem zamrkala a zkusila to znovu, ale on se otočil a drcl do mě tak, že jsem zkončila na zemi místo něho. Zalapala jsem nevěřícně po dechu. Přišel ke mně a nabídl mi pomocnou ruku. Zamračila jsem se a zvedla se sama. Usmál se.
"O co se snažíš, holčičko?" zeptal se posměšným tónem. Po zádech mi přejel mráz.
"N- nemáš být na hodině s Kyanem?" otázala jsem se zaraženě.
"Ne. Nemáme spolu každou hodinu. Naopak teď budu mít hodinu chemie s tebou," oznámil mi a nepřestával se usmívat. Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou.
"Já si myslel, že na tebe udělám dojem," řekl površenecky. Rychle jsem pusu zavřela a neodpustila jsem si zavrčení, tak hlasité, že ho nemohl přeslechnout.

Zatnula jsem zuby a všechny svaly v těle jsem měla napnuté, jakobych čekala boj, který se chystám začít. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

'Hlavně klid, pořád jsi ve škole,' ozvala se Nira a mě její společnost tentokrát nevadila, protože mě zázrakem její hlas uklidnil.

Otevřela jsem oči a mile se na Davina usmála.
"Myslím si, že na mě neděláš jiný dojem než, že se mi z tebe chce blejt," řekla jsem sametovým hláskem a škodolibě se usmála. Davin nevěřícně zakroutil hlavou a já se nad ním musela pousmát.
"Umíš dobře zkrývat své skutečné emoce," oznámil a pomalu si mě prohlédl.
"Kdybych je dávala najevo, tak už seš dáááávno mrtvej," zdůraznila jsem hnusným tónem, načež se zamračil.
"Jak by mě chtěla zabít jedna malá, ufňukaná... hezká... holčička?!" zeptal se povrchně. Zlost mi zaplnila hlavu jednou myšlenkou:
'Tos přehnal...'

"Tak malá...?" zeptala jsem se ze zatnutými zuby. "Ufňukaná...?" Došla jsem až k němu a chytla ho pod krkem. "Holčička?!" vykřikla jsem a znovu zavrčela. Shodila jsme ho na zem a prostě jsem odešla. Kdybych neodešla... zbylo by z něj za chvíli jenom oblečení. Protočila jsem oči a s batohem šla do třídy chemie, kde už samozřejmě stála učitelka a normálně učila plnou, znuděnou třídu.

Omluvila jsem se za pozdní příchod. Na to mi učitelka odpověděla kývnutím k lavici, ale jinak mi nevěnovala pozornost. Žuchla jsem do lavice, kde seděla nějaká mile vypadající zrzka. Krátce jsem ji pozdravila, ale ona mlčela.

*

"Co je?" zeptala jsem se nechápavě, když se mnou nepromluvila skoro celou hodinu.
"Co by?" oplatila mi otázku. Dneska mi už fakt všichni lezou na nervy a já se asi zabiju místo všech těch, které bych chtěla... nejlíp... rozcupovat!
"Jen, že se mnou nemluvíš," pokusila jsem se o milý tón, i úsměv.
"Proč bych měla?" ptala se dál zlým tónem.
"No většinou se s lidma baví víš? Ale když jde zrovna o tebe..." nedořekla jsem schválně a dál si dělala zápisky do sešitu, které učitelka psala na tabuli. Zrzka se na mě prudce otočila a z očí jí sršely blesky.
"Nebudu se bavit s holkou, která mi převzala kluka!" vypískla. Nechápala jsem.
"O čem to mluvíš?"
"No nedělej, že nevíš! Každá holka na téhle škola by tě nejradši smazala z povrchu Zemského!"
"Nemá důvod," oznámila jsem podrážděně.
"Ale má," protestovala. "Protože chodíš s Kyanem Rosarim!" vyjekla a učitelka ji musela napomenout.

"Sice chodím... ale to neznamená, že jsem ti převzala kluka..." snažila jsem se to pochopit po dobrém.
"Ale jo! Převzala!"
"Pokud vím, tak to nebyl tvůj kluk. Ani neví, že existuješ," snažila jsem se o milý úsměv. Ještě víc vzteky zčervenala. Zasmála jsem se.
"Teď už nechodím... ale chodila!"
"Cože?" natočila jsem k ní hlavu a zadívala se jí do očí.
"Chodili jsme spolu nějaký ten čas, ale pak se se mnou rozešel," oznámila.
"Asi měl důvod..." zabrblala jsem si. Nesnáším všechny v týhle podělaný škole. Problémy mě tady neminou. Příště se nenechám ukecat Kyanem a zůstanu doma... usmyslela jsem si.

*

Skončilo mi vyučování a já byla zrovna u skříněk, když mě Kyan silně objal. Okamžitě jsem se uklidnila a přitulila se k němu ještě víc.
"Prosím, už mě nenechávej, ani na vteřinu samotnou," zaskuhrala jsem.
"Co se stalo," zeptal se starostlivým tónem.
"Ten tvůj kamarádíček Davin se mě myslím snaží sbalit a kamkoli se pohnu, tam mě chce nějaká holka zabít a postěžovat si," oznámila jsem nevrle.
"To je možný. No jo. Má to i nevýhody chodit s tak hezkým klukem. Ale Davina znám natolik dobře, že si myslím... úrčitě by se mi nesnažil sbalit holku," řekl přesvědčeně a pohladil mě po vlasech. Já jsem ale rozhodně přesvědčená nebyla.
"I tak, by sis s ním měl promluvit. Chci, aby věděl, že jsem sto procentně věrná tobě a srovnal si to v tom jeho malinkým mozečku," odfrkla jsem si.
"No jo... asi si s ním teda promluvím. A u mě hned taky slintaly holky, co jsi ode mě odešla," pokrčil rameny. Odtrhla jsem se od něj a propálila ho pohledem.
"Co?!"
"Neboj. Sice horko těžko... ale povedlo se mi je odehnat," ujistil mě.

Nedůvěřivě jsem si ho změřila, ale pak jsem se uklidnila pod tím, že by mě Kyan nepodvedl.
Chytla jsem ho za ruku a už jsme spolu vycházeli ze školy. Čerstvý vzduch mě jako první udeřil do nosu, až pak jsem ale zachytila pach, který jsem ještě dlouho cítit nechtěla. Bála jsem se, co mi udělá. Nebo jestli by mě měla ještě někdy ráda bez toho, aniž by se mě bála...

➪𝕡𝕣𝕖𝕛𝕕𝕖𝕥𝕖 𝕟𝕒 𝕕𝕒𝕝𝕤𝕚 𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕦➪➪➪➪➪➪➪➪➪