LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

18. kapitola

♫☝︎︎

POHLED LEAHANN

Tat- Zaine? zeptala jsem se tiše a vztek vystřídal obrovský strach. Zakňučela jsem a couvla dozadu.
Oh, Leahann. Jak vidím, tak jsi zjistila, že jsi vlkodlačice. Konečně tě vidím, řekl a sbíral se na tlapy. Zase z něho šla ta autorita. Z nikoho jsem neměla větší tsrach, jako z něho.
C- co... t- tady... děláš, zeptala jsem se.
Oh, Leahann. Já jsem velitel Horské smečky a ty budeš zřejmě družka Alfova syna od Sluneční smečky... Kyanova družka. Jak milé. Je mi líto, ale tvůj druh vypadá zmrzačeně... "Vůbec" jsem "nechtěl" ho zranit, řekl škodolibě a já věděla na sto procent, že teď, už ze mě strach nemá.
J- jak víš, že Kyan má družku? zeptala jsem se se zatajeným dechem. Dal se do mě nezastavitelný smutek a strach. Podlamovaly se mi tlapy a zhluboka jsem dýchala.
Každý tady v lese ví, že Alfův syn Sluneční smečky si našel družku, odpověděl s klidem, jako by to byla samozřejmost.

A- ale... j- jak víš, že jsem to já? dostala jsem ze sebe zdrceně. Podíval se na mě a v jeho očích jsem viděla tu velkou chuť ubližovat mi.
Nevěděl jsem, že jsi to ty, Leah, já jen věděl, že družku má. Ale když jsem tě viděl nad ním bolestně výt, došlo mi, že to právě ty jsi jeho družka. Pf. odfrkl si a změřil si mě pohledem.
Jsi výjmečnější než jsem si myslel. Vlk normálně nemá křídla.
To mi taky došlo, odsekla jsem drze, ale hned jsem toho litovala, protože Zain zavrčel a udělal krok ke mně. Neodvažovala jsem si spustit z něj pohled, i když bych ráda. Stačil by jediný prudký pohyb a vrhne se na mě. Nějak jsem si pořád nedokázala připustit, co se děje. Kyan je vážně zraněný, a ještě ke všemu se tady přede mnou objevil největší tyran v mém světě.

Přece na mě nebudeš zlá, oznámil mi škodolibě a napřímil se, takže jsem viděla jeho svaly, které rýsovaly jeho mohutné tělo. Zamrazilo mě a dala se do mě zima. Usmál se a moje tělo pokryl chlad. Stáhla jsem ocas a hlavu přiblížila k zemi. Po srstnaté tváři mi stekla slza a já se zachvěla.

'Co to děláš?! Neklaň se mu!' zakřičela na mě Nira. 'Ty jsi silnější než on! To, že byl silnější než ty, když jsi byla malá neznamená, že teď, když jsi vyjímečná vlkodlačice ho nemůžeš porazit. No tak... vzchop se. Kam se poděla ta rozzuřená vlčice, která prahne po jeho krvi?' zeptala se vyčítavě.

Jen mi stekla další slza a za ní další. Hlavu jsem tiskla k zemi a zakňourala. Zain se ušklíbl a varovně zavrčel.
Pch... to ty jsi ta vyvolená, která mě má zabít?! Jak směšné! Horší sis vybrat nemohla, Niro! zakřičel se zvednutou hlavou k nebi. Cítila jsem, že Nira zuří. Cítím to, protože jsme něco jako propojené.

'No taaak! Zabij ho! Ochráníš tak Sluneční smečku! Prosím Leahann,' prosila naléhavě a její hlásek se mi rozléhal v uších, jako ozvěna v nekonečné jeskyni.

Rozbolela mě hlava a nechtěla jsem nic jiného, než se doma v posteli přitulit ke Kyanovi. To je to, co teď chci. Nic jiného si nepřeji. To toho chci tak moc?

Uslyšela jsem zavytí z dálky, ale přibližovalo se. Zain zbystřil a zavrčel. Jen jsem se na něj nechápavě podívala a on už pelášil pryč.
Ještě se uvidíme! zavolal na mě, a pak zmizel mezi kmeny stromů. Ulevilo se mi, ale vzpomněla jsem si, proč jsem sem vůbec přišla. Hned jsem zatajila dech a pospíchala zpátky k Kyanovu vlčímu tělu. Bolestně jsem zakňučela. Dotkla jsem se tlapou jeho boku, který se jen matně pohyboval. Kyanovi z tlamy šla pára a já se na něj nemohla, jen tak dívat.

Proměnila jsem se, i když mi bude možná zima. Klekla jsme si ke Kyanovi. Položila jsem si jeho vlčí hlavu na klín a jemně ho hladila. Šeptala jsem jeho jméno.
"Všechno bude dobrý, Ky. Uvidíš. Jsem tady. Šššš..." snažila jsem se ho uklidnit, protože čím dál tím rychleji dýchal. Podrbala jsem ho za uchem. Vyfouknul vzduch nosem a znovu se ozvalo těžké zasípaní. Po tváři mi stekla slza. Jednou rukou jsem ji setřela z rozpálené tváře. Popotáhla jsem nosem a snažila jsem se udržet v klidu. Snažila jsem si rozmluvit, že to není naposled, co Kyana vidím.