LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

26. kapitola

Bolest to byla neuvěřitelná. Necítila jsem jenom paniku, ale i strach, který vychácel z Mir. S námahou jsem se postavila na tlapy. Z mého břicha kapala na bílou podlahu krev, ale teď jsme se to snažila nevnímat.
Mir. To jsem já, Leahann. Vím, že jsi mi nechtěla ublížit. Odpustím ti to, ale prosím... dovol mi... pomoct ti, řekla jsem telapatií. Nic mi neodpověděla, jen stáhla smutně uši dozadu a zakňučela. Proměnila jsem se. Na břichu jsme měla roztržené triko a bylo celé krvavé.
"Pomůžu ti," řekla jsem a natáhla ruku k vlčici. Vlčice se na ni váhavě podívala, ale pak se vlhkým čumákem dotkla mých krvavých prstů. Zafuněla a její dech mě polechtal nárt ruky.

Olízla mi ruku a podívala se na mě svýma žlutýma očkama.
"To nic," uklidnila jsem ji. Vyplázla jazyk. Došlo mi, že jsem vlčici v Mir uklidnila, a že mi už neublíží. Mir si lehla a zakňučela, protože se znovu začala kroutit tentokrát ve vlčí podobě. Přisedla jsem si k ní a dotkla se jí jemným dotekem. Přestala sebou škubat a nehybně ležela. Viděla jsem její rychle zvedající se bok a pohladila ho. Zavřela jsem oči.  Bylo ticho. Uslyšela bych cokoli v místnosti, ale neslyšela jsem nic jiného než klidné oddechování vlčice. Podrbala jsem ji za uchem a usmála se. Dýchala naprosto klidně a její očka byla plná důvěry a lásky. Usmála jsme se.
"No, tak vidíš," konejšila jsem ji. "Proměň se. Uděláš to tak, že si představíš svou lidskou podobu," poradila jsem jí. Vlčice sebou škubla a zavřela oči. Za chvíli přede mnou ležela Mir, naprosto nehybná a vyčerpaná. Pohladila jsem ji po tváři. Objala jsem ji a chtěla jsem tu být pro ni.

Musím tu teď pro ni být, ale potřebuje jíst. Vsala jsem. Mir se na mě smutně podívala, když si všimla rány na břiše. Pokrčila jsem rameny a usmála se.
"Za chvíli se to zahojí mami," ujistila jsem ji. Otevřela pusu, že něco řekně, ale jen něco zachraptěla.
"V klidu lež. Donesu ti jídlo," oznámila jsem a vydala se ze dveří ven.

Kyan se na mě vystrašeně podíval a okamžitě byl u mě.
"Klid, nic se mi vážného nestalo," řekla jsem přesvědčivě. Kyan mě propálil pohledem.
"To vidím," ukázal na mé břicho. Mávla jsem nad tím rukou.
"Hlavní pro mě je, že se Mir zklidnila, ale i tak bych ti neradila za ní chodit," pověděla jsem a rozešla se do kuchyně.
"Kam, jako jdeš," zeptal se podrážděně Ky. Pozvedla jsem obočí a otočila se na něj.
"Se divím, že ti to nedošlo," ukázala jsem kolem sebe. Byli jsme v kuchyni.
"Jsi jiná," řekl posmutněle.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se nechápavě.
"Ještě před chvílí, by jsi mě zulíbala k smrti a teď ode mě jen tak odejdeš a ani mi neřekneš co se děje?"

Podívala jsem se na něj vážným výrazem a došla k němu.
"Ty by jsi to samé nedělal pro svou matku?" zeptala jsem se klidně. Zamyslel se.
"Asi, ano," odpověděl.
"Miranda má teď hlad. Musím jí dát něco, co jí uživí..."
"Ne... co uživí vlka v ní," opravil mě Kyan.
"Máš pravdu. Potřebuje nějaké maso. Máte?" zeptala jsem se.
"Jo, ale bez Alfova svolení nesmíme. Vlastně ty, můžeš jíst, jen to, co mýváš na snídani a na večeři," oznámil mi opatrně, protože jsem se zatvářila dost podrážděně.
"To je fuk. Musím jí to maso dát," řekla jsem rozhodně.
"Tak to teda není fuk," ozval se za mnou jízlivý hlas.

Tak to mi úplně chybělo, pomyslela jsem si. Otočila jsem se a střetla se s Alfovýma rudýma očima. Podrážděně jsem si odkašlala.
"Kde máte maso?" zeptala jsme se mile.
"Tak hele, holčičko," začal naštvaně. "Tvoje matka sice potřebuje maso, ale nepatří do Sluneční smečky. Stejně tak, ani ty zatím ne. Budeš si muset maso sehnat sama," oznámil mi škodolibě. Propálila jsem ho pohledem. Zatnula jsme zuby.
"No jasně. Já zapomněla. Ty jsi totiž takovej bezcitnej parchant, jak ti to jenom vesmír dovolí, že?" odsekla jsem a prošla kolem něj. Chytil mě za rameno a shodil mě na zem.
"Myslím, že nikdo není tak blbej, aby porušoval pravidla smečky a ještě ke všemu odsekával Alfovi," řekl a já mu hleděla do rudých očí, které hořely zlostí. O to víc mě lákalo ho provokovat.
"Já se tě nebojím. Sám si říkal, že do vaší smečky nepatřím. Nemáš právo říkat mi, co můžu, a co ne," odpověděla jsem klidně.