LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

42. kapitola

           ꧁_______ꨄ☺︎︎________꧂
𝙲𝚒𝚝𝚊𝚝 𝚗𝚊𝚑𝚘𝚛𝚎 𝚜𝚒 𝚣𝚊𝚙𝚊𝚖𝚊𝚝𝚞𝚓𝚝𝚎. ☝︎︎ 𝙱𝚞𝚍𝚎 𝚜𝚎 𝚟𝚊𝚖 𝚔 𝚙𝚛𝚒𝚋𝚎𝚑𝚞 𝚑𝚘𝚍𝚒𝚝;)
꧁_______ꨄ☺︎︎________꧂

POHLED KYANA

Běžel jsem rovnou do otcovi kanceláře. Vlčíma očima jsem všechno s děsem pozoroval. Sarah vedle mě se tvářila dost smutně a já měl takové tušení, že vím proč. Nechal jsem to zatím být protože teď pro mě bylo mnohem důležitější do tý kanceláře ještě dneska doběhnout.

Zastavil jsem se před schodištěm do druhého patra domu. Odhodlaně jsem se proti nim rozběhl. Moje drápy se marně snažily zachytit o kluzký povrch schodiště. Nechápal jsem do dneška, proč otec nenechal to schodiště pokrýt nějakým kobercem, když máme celý barák plný vlků kteří se po tom kluzkém schodišti za ním nedostanou. Drápy nenašly nic, o co by se mohly zachytit a tak jsem se svezl po těch pár schodů, co jsem zatím zvládl vyběhnout, zase zpátky dolů. Sarah si posměšně odfrkla a proměnila se v dívku.
"Jestli tady chceš být ještě do zítra, prosím," pokynula oběma rukama ke schodišti, které se pro vlka mohlo zdát jako noční můra.

S mírným podrážděním jsem se zvedl na tlapy a také se převtělil do lidské podoby.
"Na vtípky teď není čas, Sarah," řekl jsem ještě pořád trochu uraženě.
"Na pokusy vyběhnout schody ve vlčí podobě také ne," oplatila mi nepříjemným tónem. Protočil jsem očima a vyběhl schody jako nic. Sarah mě následovala. Ještě rychleji jsem doběhl na konec chodby. Ani jsem se neobtěžoval zaklepat. Jednoduše jsem vytrhl do otcovi prostorné pracovny. Rázem na mě spočinul otcův naštvaný pohled. Seděl na židli s nohama překříženýma na pečlivě uklizeném stole a od tamtud mě bedlivě sledoval svýma zeleno- hnědýma očima. Když už sem vtrhla i Sarah, pořád jsem ještě popadal dech.

"Alfo, Talone," začala Sarah také udýchaně a mírně sklopila hlavu k zemi na vyznání úcty. Alfa si nás změřil pohledem, a pak hrubým hlasem řekl:
"Co je tak důležitého, že mě musíte rušit z odpoledního klidu? Naprosto jste mi zkazili odpoledne. Jestli to není něco vážného... Oba ode mě dostanete trest!"
Promnul jsem si vyčerpaně obličej.
"Nevím jestli bych byl radši za ten trest nebo bych radši bojoval s Horskou smečkou," zabrblal jsem a pak srozumitelně vyslovil záměrně dřív než to stihla Sarah:
"Otče, jistě bych tě nerušil kdyby tu nebyl vážný důvod. Důvod tu je a to velmi velký..." hledal jsem ta správná slova, ze kterých bych pak mohl složit smysluplnou větu.

"Jaký je ten důvod, Kyane?!" neudržel se otec. Už už jsem chtěl vyslovit pečlivě připravenou odpověď, když v tom mi to zkazila Sarah.
"Horská smečka s námi chce bojovat. Vlastně nemáme moc na výběr. Buď máme přijít ke Krvavému Útesu, nebo nás do jednoho pobijí tady,"řekla přesně to, co jsem chtěl původně vyslovit já.
Talonovi oči potemněly a výrazně zčervenaly.
"Kdo je vede?!" prskl.
"Zain Trevi. Alfa Horské smečky," řekl jsem už trochu nervózně,  jelikož jsem nepočítal s tím, že to bude trvat tak dlouho.

Talon vypadal vystrašeně, ale to trvalo jen malou chvíli a na jeho tváří se zrodil rozzuřený výraz. Vztekem pokrčené obočí, pusa stáhlá do úzké linky a jasně vyrýsované vrásky jen potvrzovaly moje tušení, že je více než naštvaný.
"Otče, musíme přece něco dělat!" nechápal jsem proč už nevydává rozkazy své smečce.
Otec jako kdyby se probral z transu a okamžitě byl na nohou...

POHLED LEAHANN

Nevěděla jsem, co jim tak dlouho trvá. Miranda byla už dávno na ošetřovně, kam dobelhala s mojí pomocí a oni pořád nikde. Stála jsem uprostřed zahrady, s očima pevně zavřenýma a přemýšlela jsem. Nic jiného jsem vlastně v tuto chvíli dělat nemohla. Všechno se zdálo najednou tak těžké. Tak... Tak složité a nemožné k zvládnutí. Dumala jsem nad svými sny. Zkoumala jsem každý detail. Nelíbilo se mi to. Moc dobře jsem si uvědomovala, jak špatné by bylo kdyby to nebyly jen sny z kterých mám prostě blbý pocit, ale vidiny které se mají stát.