LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

21. kapitola

♫☝︎︎

Rozbolela mě brutálně hlava. Posadila jsem se a při tom jsem si držela rukou čelo. Povzdechla jsem si a rozhlédla jsem se po pokoji. Vyvalila jsem oči.
"Kdo jsi?!" zeptala jsem se podrážděně kluka s hnědými vlasy. Usmál se. Pozvedla jsem obočí a pořád čekala na odpověď. Nějak se k tomu neměl a tlemil se od ucha k uchu. Podrážděně jsem se zvedla a došla ke dveřím.
"Zmiz!" rozkázala jsem a dala mu volný průchod ven z pokoje. Udiveně na mě pohlédl. Povzdechla jsem si a zopakovala jsem:
"Okamžitě zmiz!"

"Klid, kočko," řekl arogantním hlasem a u toho žvýkal žvýkačku. Zavrčela jsem a né zrovna mile mu vyhrozila:
"Hele, nevím, co tady děláš, ale jestli nevypadneš, tak to udělám sama," řekla jsem nevrle a znovu zavrčela, při čemž jsem vycenila zuby. Uvelebil se na posteli a dal si ruce za hlavu. Potom se falešně zasmál. Na to jsem nijak nereagovala, jen ho se zaťatými zuby pozorovala.
"Neřekl bych, že by jsi mi mohla něco udělat," dovolil si uštěpačnou poznámku. Otevřela jsem pusu dokořán z velkého údivu. Zasmál se nad mým výrazem, a tak jsem rychle pusu zavřela a zamračila jsem se na něj.
"Takže po zlém? Jo... a slez z té postele, nebo tě ručně vykuchám," řekla jsem s klidem, i když uvnitř mě to vřelo vzteky a docházela mi trpělivost. Jen se ušklíbl a překřížil si nohy na Kyanově posteli.

S dupotem jsem k němu došla a jedním pohybem ho shodila z postele. Zmateně se na mě podíval. Vyplázl na mě jazyk a pomalu... jako hoooodně pomalu se došoural ke dveřím. Následovala jsem ho a před v chodem jsem ho ještě zastavila.
"Co jsi tady vůbec dělal?!" zeptala jsem se podrážděně.
"Přišel jsem tě navštívit a podívat se na nejkrásnější vlčici na světě. Na hotovou princeznu," oznámil klidně. Zavrčela jsem a přišpendlila ho ke stěně. Mačkala jsem mu krk a nasupeně mu zírala do modrých očí.
"Ještě jednou mi řekneš 'princezno' a urafnu ti ksicht! Za druhý... nebudeš mi říkat, že jsem hezká! To může jenom Kyan!" zavrčela jsem výhružně.
"Já myslel, že je to pro holky kompliment," pokrčil rameny. Stiskla jsem mu krk ještě pevněji, až zasípal a div nevdechl žvýkačku.

"Já mám druha, ty pošuku!" zařvala jsem a ustoupila od něj o krok.
"Takže tvé jméno je Leahann. A hele, teď tě chce každej tady ve smečce, když vědí, že se na tebe Kyan vykašlal," řekl přitažlivým hlasem. Udělaly se mi vrásky z toho, jak moc jsem se zamračila.
"No, takže Leahann. Mé jméno je Konor, kdyby tě to zajímalo," oznámil mi. Nevěděla jsem jestli mám být ráda, že vím jeho jméno a při nejhorším ho můžu nahlásit na policii, nebo hrát toxic... Rozhodla jsem se pro druhou variantu a hned jsem hnusně odsekla:
"A? Koho to zajímá. Mě stačí, že vím, že jsi blbej, tupej debil." Otevřel pusu dokořán. Zasmála jsem se.
"Pozor, ať nějakou mouchu nespolkneš, až ti do té huby vlétne," ušklíbla jsem se pobaveně.
"Haha. Mooooc vtipný," řekl uraženě.

Vítězně jsem se usmála a popostrčila ho ze dveří. Zabouchla jsem dveře a došla k posteli, na kterou jsem si, ani nesedla a znovu někdo zaklepal. Byla jsem naplno připravená, že toho klučinu zabiju, pokud mě konečně nenechá na pokoji. Prudce jsem otevřela dveře a vrhla se na něj. Přirazila jsem ho ke zdi a nasupeně vrčela.
"Čekáš, někoho jiného?" zeptal se podrážděně povědomý hlas. Ustoupila jsem a podívala se na osobu, kterou jsem před chvílí mačkala ke stěně. Kyan.

"Eh... ne..."
"Odcházel odsud Konor a hrozně se usmíval. Co to mělo znamenat?!" vykřikl nevrle. Nadzvedla jsem obočí. No to snad není pravda. On mi nadává za to, že z "mého" pokoje vyšel kluk a přitom on sám spí úplně v jiném pokoji, kde spí Sarah? Pfch!

"No... hele. Vzbudila jsem se a u mě na posteli seděl ten blbec. Nějak nechtěl odejít, tak jsem ho musela sama vyhnat. A protože jsem si myslela, že to on zaklepal a rozhodl se mě dál otravovat... chtěla jsem ho prostě... uhg... neumím ani popsat to, jak hnusným spůsobem jsem ho chtěla zabít. Fakt," řekla jsem prostě a pokrčila u toho rameny. Kyan na mě překvapeně a nedůvěřivě zíral.
"Tak to ti fakt nevěřím, Hann. Neříkej mi tady blbosti a řekni mi pravdu, co jste doopravdy dělali," řekl podrážděně. No tak mě fakt klepne, nebo já nevím už.

"Kyane! K ničemu jinému nedošlo! Vždyť je hnusnější, jak prase!" vykřikla jsem mu do obličeje. Chytil mě za ramena a díval se mi do očí, jakoby v nich něco hledal. Jakoby se snažil přesvědčit, že nelžu.
"Říkáš mi pravdu?" zeptal se klidně, ale ještě přesvědčený nebyl.
"Ano," odpověděla jsem s povzdechem.
"Fajn," řekl a pustil mi ramena. Vešel do pokoje a zkoumavě se rozhlížel po místnosti. Nevěnovala jsem tomu nijak zvlášť pozornost a svalila se na postel. Přitáhla jsem si k sobě deku a objala ji.

Kyan se na mě podíval. Pohled do jeho očí jsem oplatila a dlouho jsme na sebe zírali. Pak jsem si vzpoměla na to, jak mě odkopnul.
"A co ty? Jak ses měl se Sarah?" zeptala jsem se. Ztuhl a zůstal stát na místě bez jediného pohybu.
"No co?!" zeptala jsem se znovu, ale nekřičela jsem.
"Ehm... Leahann. Víš, jak jsme se pohádali... no tak já jsem se malinko opil a šel jsem ven. Potkal jsem tam Sarah a trochu jsme se zakecali. No kažopádně pil jsem trochu víc a no... nevím, co bylo dál, ale vím, že jsem se vzbudil v Sarařině posteli..."
"Fakt jo?!"

"Leahann, moc se omlouvám... já nevím, co jsem to dělal potom... ale moc se omlouvám. Prosím odpusť mi. Hrozně mě to mrzí... pr..."
"Dobře," řekla jsem klidně a zachumlala se do deky. "Odpouštím ti, ale tohle už mi nedělej, jinak tu holku zabiju, aby byl klid," oznámila jsem.
"Tebe člověk fakt nechce naštvat," uchechtl se.
"Ne, to fakt nechce," zasmála jsem se a pobídla ho, ať příjde za mnou blíž.
"Pojď za mnou Ky."

Jakmile jsem to řekla, už byl u mě. Stáhla jsem ho k sobě a rozdělila jsem se o kousek deky. Položila jsem hlavu na jeho hruď a spokojeně zamručela. Pohladil mě po vlasech, až jsem se otřásla a ještě víc se k němu přitulila.
"Leahann? Mám na tebe důležitou otázku a pochopím, když odmítneš, nebo tak... ani bych se nedivil, po tom, co jsem udělal," řekl, ale ještě pokračoval:
"Budeš se mnou chodit? Ať už můžu mít jistotu, že mě nezradíš. Prosím," řekl milým hláskem. Odpověď mi byla hned jasná.
"Jasně, Ky," odpověděla jsem a on mi dal pusu na čelo.

Teď to není jenom Kyan, teď je to MŮJ Kyan. Usmála jsem se a podívala se mu do očí, které mu jiskřily radostí. Usmál se též na mě a pohladil mě po tváři. Jeho teplá ruka zanechávala na mé kůži příjemné vibrace, takže jsem zavrněla.
"Miluju tě, Hann," zašeptal mi do vlasů.
"Miluju tě, Ky," řekla jsem a uvelebila se v jeho objetí.

➪𝕡𝕣𝕖𝕛𝕕𝕖𝕥𝕖 𝕟𝕒 𝕕𝕒𝕝𝕤𝕚 𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕦➪➪➪➪➪➪➪➪➪