POHLED NIKKA
Šéf mi zase dal úkol obejít hranice, i když ví, že sem nikdo dlouho nechodil. Ale on prostě MUSÍ si stát za svým. Neuvěřitelný. Znechuceně jsem zavrčel a vydal se na obhlídku hranic. Stromy se mírně pohupovaly ve větru a větve se houpali sem a tam. Do kožichu mi udeřil mráz, jak se postupně začínalo ochlazovat.
Tlapy už byly zvyklé na pořádnou štreku, protože to není poprví, co jsem dostal za úkol, obejít celé naše území a to vám říkám, že nemáme úplně malé. Horská smečka se poslední dobou moc nepohodla s novou přistěhovanou smečkou jménem Sluneční. Alfa Sluneční smečky si, až moc troufá na našeho vůdce. Kdyby jen Sluneční opravdu věděli, co je ten náš vůdce zač. Jenže poslední dobou se našemu Alfovi zdají divné sny. Prý ho má zabít jedna malá vlčice, kterou poslala sama Nira... duch Bílých vlků. Prý je to něco, jako Niřina dcera. Jméno té vlčice, však nikdo neví a náš Alfa je z toho čím dál tím víc nervózní.
...
Zbýval mi už jen kousek a zbývalo už jen pár stromů, když jsem u jednoho z nich uviděl dívku. Doběhl jsem k ní s největší rychlostí, ale to už se dívka svalila k zemi. Čumákem jsem se dotkl jejího obličeje, a když jsem si byl jistý, že se opravdu neprobudí... proměnila jsem se na kluka. Přisedl jsem si k ní a pokusil se nahmatat její tep. Oddechl jsem si. Normálně dýchala, ale vypadala, jako by opravdu tvrdě usnula. Její pach mi hned řekl, kdo to je. Leahann. Nevěděl jsem, co tady dělá, a už vůbec jsem nevěděl, co s ní mám dělat. Náš Alfa by ji zabil, už jenom proto, že je to dívka, a tady zůstat nemůže! Vždyť je úplně ledová a bledá!
Napadlo mě, jen jedno jediné řešení. Musím tu s ní zůstat. Ale musím si dát pozor, aby mě někdo neviděl.
Proměnil jsem se zpátky na šedého vlka a lehl si k ní. Kdyby se proměnila, bylo by jí teplo beze mě, protože vlčí srst hřeje. Jenže ona je v lidské podobě, a to jen v bundičce! Přitiskl jsem se k ní a zahříval ji. Svou hlavu jsem měl položenou na jejím hrudníku a sám jsem zavřel oči. Uslyšel jsem lapání po dechu a rychle jsem otevřel oči. Škubala sebou a řvala. Nelidsky řvala. Trhalo mi to uši, takže jsem couvl, zakňučel a sklopil uši. Její řev nebyl lidský ani vlčí, byl jako od nějaké pištící zrůdy.
Celým tělem mi projel mráz, vycenil jsem tesáky. Jestli nepřestane, asi ji zabiju. To se nedá snést! Její ohlušující řev se nesl, celým lesem a já se nemohl zbavit pocitu, že za námi někdo příjde.
Leahann zavrčela, pak se obrovskou rychlostí posadila. Oddechl jsem si a pro mé uši, to byla taky obrovská úleva. Zmateně se kolem sebe podívala, jakoby nevěděla, kde je, ani jak se sem dostala. Musel jsem se ušklíbnout a nervózně přešlápl z tlapy na tlapu. Udělal jsem zvuk podobný štěknutí a tak na sebe upozornil. Zhrozila se, ale když nasála do nosu můj pach, zřejmě se uklidnila a sklopila hlavu k zemi.
Nechápavě jsem natočil hlavu na stranu. To ji jako fakt nenapadne proměnit se?! Jen co jsem si to pomyslel, už přede mnou stála zase bílá vlčice s obrovskými křídly, které mě asi zaujaly nejvíce. Zakňučela a mě hned došlo, proč se proměnila. Kdyby teď nebyla ve vlčí podobě, asi bych ji viděl brečet.
POHLED LEAHANN
Zakňučela jsem při vzpomínce na nevinného člověka, který se stal mou kořistí. Hned na to jsem si vybavila Mir a pak Kyana. Tak moc jsem ho teď chtěla mít u sebe a schovat se do jeho objetí. Jenže nebyl tu, ani nebude... nesmím mu ublížit.
Nikko na mě vystrašeně civěl a já na něj hrubě zavrčela. Nevím zda to můžu považovat za vrčení, protože to bylo něco mezi tím a pisklavým kňouráním.
Nech všech těch zvuků! Úplně to trhá uši! nadával Nikko, přes vlčí komunikaci.
Co ty tu děláš se mnou?! vyprskla jsem podrážděně a znovu jsem dostala vztek na všechno kolem. Kliď se mi z cesty, nebo něco zažiješ! pokračovala jsem jízlivě.
Vždyť jsem ti zachránil život a ty tady na mě vrčíš?! stežoval si a to mi na dobré náladě nepřidalo.
Dovolila jsem si na něj znovu zavrčet a vycenit tesáky.
Přestaň vlčico pošahaná! nadával.
Máš poslední šanci na poslední útěk, procedila jsem skrz zuby. Cítila jsem z něj strach, ale ani se nehnul z místa. V hrdle mi varovně zachrčelo a z mé pootevřené tlamy ukápla slina. Zavětřila jsem čenichem a ucítila jiný pach. Podívala jsem se znova na Nikka, ten měl prázdný vystrašený výraz a hleděl za mě. Začala jsem panikařit, co se to děje.
A v tom jsem na zádech ucítila drápy. Zaryly se mi tak hluboko, až jsem se divila, že mě útočník rovnou nenaporcoval. Ohnala jsem se po něm svými tesáky a zabořila je do měkké srsti. Okamžitě jsem v tlamě ucítila kovovou chuť. Útočník zakňučel a poodstoupil. Zahleděla jsem se pořádně na krémového vlka, kterému z rány na boku kapala krev. Můj hřbet na tom nebyl o moc lépe. Cítila jsem, jak mi po bocích stéká rudá tekutina.
Zavrčela jsem na vlka. Nebo tedy, podle pachu, na vlčici. Taky se postavila do bojového postoje. Pak jsme za ráz vyskočili do vzduchu. Srazila mě ve skoku na zem a hlavu mi tiskla k zemi. Zavrčela jsem a hryzla ji do tlapy. Tlapu jsem jí nepouštěla a dál tiskla mezi tesáky. Trhla jsem a tak se mi povedlo béžovou vlčici odhodit stranou. Zakňučela a zůstala nehybně ležet na zemi.
Né! To je moje družka ty zrůdo! zakřičel na mě Nikko. Otočila jsem se na něj. Teď jsem byla spíše smutná, než naštvaná.
To ona po mě vyjela! Já si, jen chráním krk! bránila jsem se a sklopila pohled k zemi.
Napadla tě, protože to vypadalo, že chceš zabít mě! Taky by jsi nechtěla, aby ti někdo zabil druha! prskal naštvaně a starostlivě si prohlížel nehybně ležící tělo. Vlčice se s námahou zvedla a láskyplně olízla Nikkovi čumák. Zavrčela jsem, abych na sebe upozornila. Nikko ke mě zvedl pohled plný nenávisti a to byla pro mě poslední kapka. Už to opravdu nezvládám. Každý mě nenávidí a já sebe taky. Nesnáším sama sebe, nesnáším svůj život.
Kéž by tady byl se mnou Kyan a utěšil mě. Pohladil mě po vlasech a dal mi sladkou pusu na čelo. Ano, chci, aby tady se mnou byl. Jen on ze mně dokáže udělat něco jiného než zrůdu.
Omluvně jsem se podívala na oba vlky, kteří mě zabíjeli pohledem a vzlétla do oblak. Letěla jsem rovnou na "parkoviště" a doufala, že tam Kyan přece jen příjde. Jestli ne... nevím, co budu dělat. On je moje útěcha a můj klid. Potřebuji ho vidět. Bez něj se ještě méně ovládám a mám hroznou chuť někoho zabít. Na sucho jsem polkla, přistála na parkovišti, tam jsem se rozhlédla a posadila se na rozhraní parkoviště a lesa. Sklopila jsem pohled na tlapy a bolestně zakňučela. Hřbet mě strašně bolel a měla jsem pocit, že i s mým křídlem není něco v pořádku.
Kyane, prosím... přijď!
➪𝕡𝕣𝕖𝕛𝕕𝕖𝕥𝕖 𝕟𝕒 𝕕𝕒𝕝𝕤𝕚 𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕦➪➪➪➪➪➪➪➪➪
ČTEŠ
LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/
רומנטיקה"Neřekla jsem, že ho nemám ráda... Ale... Já nevím jestli vůbec umím milovat. Obě jsme to zažily, ale mě to bolelo víc. Zain nás týral, měly bychom zabít jeho...ne Sarah!" zaječela jsem. Chvíli mlčela. Asi přemýšlela. "Ale Sarah nám Kyana přebírá...
