LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

16. kapitola

Podívala jsem se na dveře, ve kterých stála dívka. Pohotově jsem slezla z Kyana a ten se zatvářil poněkud podrážděně. Stála jsem vedle Kyana a upírala pohled na dívku, která měla vlasy černé, jako uhel.
"Ky? Máš jít dolů..." řekla nejistě. Obrátila jsem se na Kyana.
"Kdo je to?" procedila jsem skrz zuby. Kyan se už nadechoval, aby něco odpověděl, ale předběhla jsem ho:
"Jestli neodejde, roztrhám ji do pár sekund!" Kyan se zasmál, ale mě to nepřišlo vůbec směšné.
"Klid. To je moje sestra Briell," řekl. Trochu jsem se uklidnila, ale ne natolik, abych na ni dokázala být příjemná.

"Chceš, ještě něco?" zavrčela jsem podrážděně. Taky na mě zavrčela a měla jsem pocit, jakoby se mi vysmívala. Dala jsem ruce v pěst a kdyby mi Kyan nedal pusu na krk, asi bych ji rovnou uškrtila, že si tak dovoluje. Otočila jsem se na Kyana, který mi věnovával lehké pusinky na krk. Usmála jsem se na něj a klidněji řekla:
"Tak běž teda dolů. Já si ještě lehnu." Kyan se na mě nejistě podíval.
"Já bych tu byl rád s tebou, ale otec čeká," odpověděl smutně. Pohladila jsem ho na tváři a trošku ho popostrčila ke dveřím, kde ještě pořád stála Briell.

Ještě než odešel, poslal ke mně vzdušnou pusu a vyšel ze dveří. Smutně jsem si sedla na postel a chytla si bolavý bok. Jakoby to bolelo víc, než když se mnou je Kyan. Povzdechla jsem si. Nelíbilo se mi, že tráví Kyan čas s nějakýma holkama, který ani neznám. Je mi úplně jedno, že to byla jeho sestra. On je MŮJ, a nehodlám se o něj s nějakou dělit. Nespokojeně jsem zavrčela a lehla si do postele. Zakryla jsem se dekou a zhluboka jsem vydechla.

POHLED KYANA

Nechtěl jsem ji tam nechat. Chtěl jsem tam být s ní a spolu s ní si lehnout do postele. Ale otec něco důležitého potřebuje. Cítil jsem, že něco není v pořádku, a jako syn Alfy mu musím pomáhat.

Sešel jsem schody a zamířil do obýváku. Viděl jsem tam skoro celou naší smečku a otec stál uprostřed.
"Ano, Alfo?" zeptal jsem se. Otec se na mě otočil a na tváři měl vážný výraz. Zamrazilo mě a čekal jsem, co z něj vyleze.
"Oh... Kyane. Pojď, něco ti musím říct," řekl autoritativním hlasem a natáhl ke mně ruce. Neochotně jsem přišel blíže a otec hned spustil.
"Na naší hranici mezi Horskou a naší smečkou jsme našli mrtvého vlka z naší smečky. Zabili ho Horští. Tohle jim nesmí, jen tak projít. Vezmeš si s sebou pár vlků a půjdeš skontrolovat hranice. Je mi jedno, že tu máš družku. Necháš ji tady a splníš povinnosti, pro svojí smečku..."
"Ale ona..."
"Ne!" zadržel mě pokynutím ruky a upřel na mě jeden ze svých vzácných pohledů, kterých se tak hrozně bojím. Sklopil jsem pohled a přikývl jsem.
"Takže jsi rozumněl?" zeptal se podrážděně.
"Ale otče ona je..."
"Ticho!" zařval na mě. Už jsem se klepal strachy a otec byl rozzuřený, že se opovažuji, skákat mu do řeči.
"Dobře, Alfo," řekl jsem potichu.
"Cože jsi říkal?" zeptal se otec, neboli nejuzávanější Alfa.
"Rozumím otče. Splním to, po čem žádáš," zopakoval jsem a odvážil jsem se podívat do jeho očí.

"Za prví... neříkej mi otče a za druhý... já nežádám. Já ti to rozkazuju," odpověděl nevrle. Zamrazilo mě, a kdybych byl v podobě vlka už bych měl ocas ztažený mezi nohama a hlavu přitisklou k zemi.
"Ano, Alfo," řekl jsem. "A můžu za ní ještě jít?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Viděl jsem, jak zatíná zuby, aby po mně nevystartoval.
"Ne, řekne jí to někdo jiný..."
"Nemyslím, že je to dobrý náp..."
"Pochybuješ snad?!" řval na mě, přes celou místnost a všichni kolem mě, jen nervózně postávali.
"Ne, Alfo. Udělám to, co mám," řekl jsem frustrovaně a pokynul jsem hlavou k několika vlkům a jedné vlčici. Zamířil jsem ke dveřím. Vyšel jsem z domu a vlci za mnou, mě následovali.

Proměnili jsme se a utíkali jsme k hranicím...

POHLED LEAHANN

Uslyšela jsem zaklepání na dveře. Otevřela jsem oči.
"Ano, vstupte," řekla jsem nedočkavě. Doufala jsem, že se mezi dveřmi objeví Kyan, ale uviděla jsem tam, asi tak staršího muže. Napadlo mě, jestli je to Kyanův otec.
"Ahoj, slečno..." řekl slizkým hlasem, až mi přeběhl mráz po zádech.
"D- dobrej..." odpověděla jsem.
"Kyan šel na obhlídku hranic. Není tu," řekl škodolibě. Ve mně se všechno sevřelo a srdce mi začalo prudce bít.
"A- aha. B- beze mě?" zeptala jsem se nervózně. Přikývl a šel blíže ke mě. Začala jsem couvat, až jsem narazila do zdi. Zaklela jsem a upírala jsem pohled na Kyanova otce.

Přišel, ještě blíže, takže mě mačkal ke zdi. Prudce jsem dýchala a hrozně jsem se bála.
"Jsi taaak krásná," řekl a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem a snažila se před ním nějak utéct. Chtěla jsem se vysmeknout z nepříjemného držení u zdi, ale chytil mě za ruku a přitáhl mě zpátky ke stěně. Ruce mi dal nad hlavu a díval se mi do očí. Hlavu jsem si chtěla držet, co nejdál od té jeho. Chytil mě za bradu a donutil mě se na něho dívat. Dostala jsem husí kůži a po celém těle mě obklopoval mráz.

Usmál se a vzal lem mikiny dole do ruky a táhl nahoru. Chtěla jsem si mikinu stáhnout zase dolů, ale držel mi ruce, takže jsem nemohla. Drala se do mě panika.
"Ne, prosím ne!" zařvala jsem, ale dal mi prst na rty. Zachvěla jsem se.
"Pšššš..." zašeptal a já jsem se nemohla zbavit nepříjemného pocitu.

Sundal mi mikinu a prohlídl si mou hruď. Snažila jsem se vykroutit, ale držel mě opravdu pevně. Ještě ke všemu mi bolest v boku moc nepomáhala. Snažila jsem se řvát, ale měl dlaň na mé puse. Začala jsem vzlykat, ale nevšímal si toho. Líbal mě po klíční kosti a postupoval dolů. Zmítala jsem se v jeho sevření, ale on ne a ne povolit.

'Ne... prosím' pomyslela jsem si. 'Kyane!... Já chci Kyana!'
'Klid maličká...' uslyšela jsem Niřin hlas.
'Pomož mi prosím. Prosím,' řekla jsem naléhavě.
'Já ti nijak nepomůžu. To ty sama musíš. Věřím ti. Jestli, něco nechceš... dokážeš dělat divy. Uvidíš. Stačí si představit, co by jsi chtěla...' odpověděla mi milým hlasem.

Znovu jsem se snažila vykroutit. Znovu jsem se pokoušela řvát. Už mi líbal břicho a obvazy začal sundávat. Najednou jsem vykopla nohou a kopla ho tak do břicha. Zaúpěl a pustil mě. Okamžitě jsem se proměnila na vlka a zavrčela. Muž na mě překvapeně hleděl. Možná kvůli tomu, že mám křídla, a nebo co já vím, co si mohl myslet. Znovu jsem zavrčela.
"Víš, že jsem Alfa?" zeptal se podrážděně. Zavrčela jsem ještě zlostněji. "Nemůžeš mě zabít nicko!" nadával, a pak se, i on proměnil. Přede mnou stál černý vlk a vycenil na mě tesáky.
Tak ty si chceš hrát jo? zeptal se přes vlčí komunikaci.
Ne, já se chci poprat, zavrčela jsem a postavila se do bojového postoje.
Mě nepřepereš. Já jsem Alfa, namítl. Jen jsem se uchechtla a skočila po něm. Uhnul a ohnal se po mojí noze. Hryzl mě do zadní nohy a já zaúpěla bolestí. Zařvala jsem tím pisklavým nelidským hlasem. Bolelo to tak moc, že mi možná prokousl šlachu. Alfu to překvapilo a bolestně zakňučel, jak mu řev trhal uši.

Usmála jsem se a skočila mu po krku. Nestihl uskočit, a tak se mé tesáky zabořily do jeho srsti na krku. Byla jsem tak naštvaná, že jsem ani nestihla pořádně pobrat, na koho útočím. Já patřím, JEN KYANOVI! Nikdo jinej na mě, ani nešáhne!

Přitiskla jsem ho k podlaze a výhružně zavrčela.
Pf. A kdo je tady teď nicka? zeptala jsem se škodolibě. Dívala jsem se mu do vystrašených očí a on naléhavě kňučel.
Víš, že když mě zabiješ... půjde po tobě celá moje smečka?! zeptal se zase on jízlivě. Zavrčela jsem a tesáky mu stiskla krk. Zakňučel, ještě hlasitěji. Odtrhla jsem se a vystrašeně couvla.
O- omluvám se...
Ty se mi omlouváš?! Napadneš Alfu, a pak se mi omlouváš?! zněl naštvaně, ale držel si ode mě spravedlivý rozestup.
J- já... jen... nešahejte na mě! zařvala jsem. Udiveně se na mě podíval, a pak rychle jako blesk, zmizel ve dveřích.

POHLED ALFY

Radši jsem ji rychle opustil. JE TO ZRŮDA! Kdo ví, odkud ta bestie přišla. Zajímalo by mě, z jakého rodu pochází. A kdo jsou její rodiče?!

Sešel jsem schody a hned si povolal nejlepší bojovníky.
"Hlídejte ji, ať neuprchne!" nařídil jsem. Vlci na mě udiveně hleděli.
"Mirewe! Ty! Dělej, vem si bráchu a hlídejte Kyanův pokoj. Je to bestie," řekl jsem vystrašeně a zabouchl se do své pracovny.

POHLED LEAHANN

Slyšela jsem, jak ze zdola někdo řve. Bez Kyana si připadám, tak prázdná. Bez Kyana se neumím ovládat. A nebo, když jde o Kyana, nebo hrozí, že se mu něco stane... připadám si tak silná a tak mocná...

Potřebuju ho. Potřebuju. On mě tady nechal. Odešel a vrhl se do nebezpečné noci! Zavrčela jsem a pokusila jsem se otevřít dveře. Opřela jsem se o ně a tlačila. Ale nešlo to. Zakňučela jsem. Měla jsem, až moc živou představu, že na Kyana, někdo útočí. Co budu dělat?!

➪𝕡𝕣𝕖𝕛𝕕𝕖𝕥𝕖 𝕟𝕒 𝕕𝕒𝕝𝕤𝕚 𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕦➪➪➪➪➪➪➪➪➪