LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

41. kapitola

♫☝︎︎

POHLED LEAHANN

Vlčice se naježila a výhružně zavrčela na Kyana stojícího před ní. Bála jsem se nadechnout. Bála jsem se, že jediný můj nádech může všechno pokazit. Nebo spíš zhoršit pokažené. Přála jsem si, aby mě Vlčice Clay přestala ovládat. Chtěla jsem se už normálně pohybovat ze své vlastní vůle. Najednou si Kyan sedl a zadíval se do mých očí. Vlčice si ho změřila pohledem.
Dobře. Tak mě zabij. Ale Sarah, ani Leahann neubliž, řekl Kyan klidně a olízl si srst na tlapě. Pak se nám zase zaujatě díval do očí. Zase jsem od nich nemohla odtrhnout pohled. Byly nádherné, a plné pozitivní energie, přesto tak smutné a vyčerpané. Přála jsem si, aby ta slova která vyslovil... přála jsem si aby je před chvíli neřekl. Bylo mi z toho tak špatně. Představa, že ho Clay zabije byla otřesná. Vlčice se zatvářila pobaveně.
Och to je od tebe moc milé, Kyane, usmála se, ale v očích měla jasný hněv, který v jejích očích hořel jako rozpálené uhlíky. Divila jsem se, že Kyana tím pohledem nespálila.

Ale bohužel teď tě litovat nebudu. Je mi líto toho, že si přeješ abych tě zabila místo Sarah, ale nemám na výběr, dělala k němu pomalé kroky a když byla úplně u něj, naklonila se k jeho uchu.
Stojíš mi v cestě, pošeptala hrubě a podívala se za něj. Kyan zlostí zatnul čelist.
Máš poslední šanci uhnout, poškádlila ho. Připadalo mi, že asi bouchnu. Byla jsem najednou tak naštvaná, že to nemohlo být ani možné. Sarah se za Kyanem začala nepřirozeně kroutit a za chvíli tam místo béžové vlčice ležela dívka s blond vlasy.
Kyan se začal třebat po celém těle a zavřel oči.
T- tak mě zabij! křikl s očima pořád zavřenýma. Clay se jen na setinku zatvářila zklamaně, ale okamžitě ten výraz vyměnila za naštvaný. Zavrčela a napnula svaly, po celém těle se jí vyrýsovaly svaly. Kyan se celý třásl a mě ho bylo nesmírně líto. Chtěla jsem ho zachránit a obejmout. Utěšit a přitulit se k němu tak, že budeme opora jeden pro druhého.

Prosím... nech ho, zaškemrala jsem a chtělo se mi brečet. Chtěla jsem se vybrečet do Kyanova ramene. Chtěla jsem slyšet jeho slova říkat: "bude všechno v pořádku, nemusíš plakat". Chtěla jsem toho hrozně moc a všechno se zdálo jako sen. Jako nemožná věc která se může splnit jenom v tom nejkrásnějším snu. Ale tohle nebyl sen. Tohle byla realita, ale mě se to spíše zdálo jako noční můra. Vlčice se zarazila.
Pros-sím... řekla jsem skrz hlasité vzlyky, které ovšem slyšela jen Clay.
Leahann... nemá cenu ho milovat, nikd se nestane, že by tě opravdu miloval.
MÁ TO CENU! Já chci v něco věřit narozdíl od tebe, chci si připadat že mám ještě naději! Proč toho prostě nemůžeš nechat?! Mmm?! Já to nechápu! Proč nemůžu mít sakra jinou Vlčici?! křičela jsem z plna hrdla, ale kromě Clay to nikdo nemohl slyšet.
J-já ho asi m-mám víc než ráda! Ublížíš mi jestli to uděláš, přiznala jsem se zdrceně. Byla jsem si vědoma toho, že to Clay slyšela, přesto jsem věděla dopředu, že mi neodpoví. Taky co by měla odpovědět...

Vlčice se zhluboka nadechla a zřejmě se snažila nevnímat mé vzlyky. Napřáhla tlapu a byla připravená Kyanovi rozseknout hrdlo. Kyan se snažil nevnímat její přítomnost, ale třepal se jako osika. Clay vysunula ostré drápy a přimhouřila oči. Už se rozmáchla a... Zaječela jsem. Zaječela jsem tím mým neobvyklím řevem. Najednou jsem měla pocit, že jde slyšet všude. Otevřela jsem oči a tentorát je vážne otevřela. Pokusila jsem se udělat krok a krok jsem udělala. Vlčice už mě neovládala. Měla jsem chuť jásat. Chtěla jsem radostí křičet a skákat, ale místo toho jsem se proměnila na dívku a skočila Kyanovi kolem krku. Kyan se lekl a otevřel oči už proměněný. Když mě uviděl usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a přitulila se k němu. Pevněji jsem ho snad objímat nemohla, protože pak bych ho akorát rozmačkala. A to by byla škoda. Nasála jsem jeho vůni. Radostí jsem se rozbrečela a u toho se smála. Byla jsem tak ráda, že můžu Kyana obejmout.
"Kyane..."
"Leahann... jsem tak rád..."
"Že tě můžu vidět," dokončila jsem za něj. Uculil se. Pak jsem se podívala na Sarah. Nechtěla jsem si tuhle chvilku ničím kazit, ale její ublížený pohled mi začal vadit. Vstala jsem a došla k ní. Natáhla jsem k ní nápomocnou ruku. Sarah se na ni podívala a pak se zase zahleděla do mých očí. Usmála jsem se na ni. Chytla mojí ruku a já jí pomohla se zvednout na nohy. Ona pak sklopila oči k zemi. Obejmula jsem ji. Obejmula jsem ji jako kamarádku. Sarah se zasmála a utřela si slzy.
"Promiň," řekla jsem smutně a pak se otočila i na Kyana.
"Omlouvám se vám," zarazila jsem se. "Nedokázala jsem si tu Vlčici zkrotit," dokončila jsem.
"To nám došlo," zabrblala už zase ta stará Sarah. Kyan místo odpovědi za mnou přišel, chytil mě za pas a vyzvedl mě do vzduchu. Pak si mě k sobě zase přitulil. Ucítila jsem mírné kousnutí na krku. Ale nebolelo to. Naopak mi to bylo příjemné.

Hned po tomhle gestu jsem se cítila jinak. Nechápavě jsem se od Kyana odtrhla.
"Co to bylo?" zeptala jsem se.
"Označil si tě," odpověděla mi za Kyana smutně Sarah.
"Co to znamená?" zeptala jsem se znovu se zájmem.
"To znamená, že už jsi opravdu jenom moje. Už mám jenom tebe. Jen jednu družku a to jsi ty," řekl Kyan a jemně se svými rty otřel o mé ucho. Po celém těle mi proběhla husí kůže.
"Kyane?" přerušila jsem ticho které náhle nastalo.
"Jo?"
"Jsem ráda, že jsi tu zase se mnou. Jsem ráda, že sis mě označil. Jsem ráda, že můžu být tvojí družkou... protože tě mám opravdu ráda. Cítím se vždy tak krásně když jsem právě s tebou. S nikým jiným se tak dobře necítila strašně dlouho. Kyane... hrozně dlouhou dobu jsem si to popírala. Pořád jsem si myslela, že to co k tobě cítím nemůže být láska. A pokaždé když jsem řekla... že tě miluju... mluvilo skrze mě srdce, ale ani jsem si pořádně neuvědomila co ta dvě slova znamenají. Do teď jsem nevěděla co znamená slovo láska. Nevěděla jsem jestli někdy budu moct milovat a přitom už jsem milovala osobu, která je pro mě ze světa nejdůležitější. Ale ani jsem si to neuvědomila. A jestli ty to samé necítíš ty ke mně... bude mě to samozřejmě mrzet dost dlouho, ale pochopím to. Přece jenom jsem tě několikrát zranila. Pořád jsem tě k sobě nechtěla pustit úplně. Pochopím to..."

"To bylo to nejkrásnější co jsem kdy od tebe slyšel. A neoznačil jsem si tě ze srandy, ale já tě chci mít opravdu u sebe. Chci mít jistotu, že jsi moje. Chci mít jistotu že nás už nci nerozdělí. Ale to neovlivní jedno kousnutí. Není to tak, jakože by nás to k sobě pokaždé dotáhlo aniž bychom chtěli. Ne... to záleží na nás a já tě budu mít rád až do své smrti. Nikdy bych na tebe nezapomněl. Chci s tebou být Hann..." řekl upřímně. Podívali jsme si do očí a chvíli bylo ticho.
"Miluju tě," řekli jsme najednou oba naráz. Oba jsme se zasmáli a Kyan mě lehce políbil na tvář. Koutky mi zacukaly do úsměvu. Najednou jsem věděla, co znamená slovo láska. Co obsahuje a jak moc je úžasná.

Tento nádherný okamžik se musel zase pokazit.
"Dívejte!" křikla Sarah tak vyděšeně, že se jí třásl hlas. Otočila jsem se na Sarah a pak se podívala tam kam ukazovala. Šokem jsem se skoro nemohla pohnout, natož promluvit.
"Leahann! Dívej to je Mir!" vyšiloval Kyan. Probrala jsem se z transu a rozběhla jsem se k ní, už však v podobě vlka. Kyan se Sarah běžel hned za mnou. Zastavila jsem se těsně před hnědou vlčicí, která byla samí krvavý šrám.
Mir?! Co se stalo?! zeptala jsem se naléhavě a povzbudivě ji olízla za uchem. Na jazyk se mi hned dostala chuť kovu.
H-horská... s-smečka... útočí, řekla koktavě skrz hluboké nádechy. Než mi došlo, co právě řekla, sesunula se únavou k zemi.
Mir! Oni jdou bojovat?! zeptala jsem se znovu jen o něco vyšším hlasem.
Ne... j-jdou nás srovnat s-se z-zemí, vymáčkal ze sebe a šlo na ní vidět jak moc rozzuření ti vlci byli. Miranda byla celá od krve. Museli jí cestou honit.
Kde jsou teď?!
Máme jít buď ke Krvavému Útesu... n-nebo si p-pro nás příjdou s-sami... odpověděla. Náhle se mi vybavila vidina. Vidina která mě potkávala skoro každou noc, nebo pokaždé když zavřu oči. Ve vidině byl také útes. Byli tam i vlci kteří mezi sebou bojovali... je to snad spojené s tímhle? Nebylo v tom třeba varování? Marně jsem se snažila vzpomenout přesněji na ten sen. Ale žádné varování tam nebylo. Zdálo se to, jako by to bylo něco co se má stát...

Řekněte to Alfě! zakřičela jsem přes celou zahradu na Kyana a Sarah, i když byli přímo přede mnou.
Jdeme se bránit, rozhodla jsem ještě. Vyslovila jsem to velmi tiše, ale oba mě slyšeli. Olízla jsem Mirandu po krvavé srsti, abych ji trochu očistila. Pak jsem se znaveně posadila vedle ní. Je toho nějak moc. Všechno naráz. Všechno se kazí. A já musím To Všechno řešit.
Zaine... já tě roztrhnu vejpůl a nechám ať tvoje tělo sní divá zvěř. Supy budou ohlodávat tvoje kosti! Jen počkej! zařvala jsem k obloze v domnění, že mě slyšel.

➪𝕡𝕣𝕖𝕛𝕕𝕚 𝕟𝕒 𝕕𝕒𝕝𝕤𝕚 𝕜𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕦➪➪➪➪➪➪➪➪➪➪