LÁSKA NEBO STRACH♡︎♥︎/1/

43. kapitola

☝︎︎♫

Sebrala jsem všechnu odvahu, které mimochodem moc nebylo, stoupla si hned vedle Kyana a koukala na svého otce. Na největšího šílence na světě. Pokaždé když jsem zavřela oči a pak znovu otevřela, že byl blíž a blíž. Opravdu se blížil. Ale jen se tři vlky. Ostatní čekali na mírném kopci za ním. I Talon vyšel. Kývnul ke Kyanovi, aby tady zůstal, ale mně naznačil, že mám jít. Stejně tak i k dalšímu vlkovi a mému bratrovi, který se tvářil stejně nejistě jako já. Zřejmě mu taky pořád nedůvěřoval. Spěšně jsem se podívala do Kyanových očích, pak jsem neochotně následovala Talona. Čím blíž jsem Zainovi byla, tím víc mě probodával pohledem. Zabodával se mi do očí. Já i on jsme měli ztáhlé uši. Zain zastavil a čekal na nás. Talon se postavil před něj a hrdě se narovnal.

Víš proč Vás všechny chci zničit? zavrčel Zain.
A ty víš, proč mám chuť tě roztrhat na místě?Cos čekal? Že se vzdáme? Sluneční smečka se nevzdává! zavyl na to Talon a já viděla jak se mu srst na zátylku naježila.
Nějak jsi neodpověděl na mojí otázku, Tale. Mám ti ji snad připomenout? vysmál se mu opět Zain a já místo toho abych něco hnusnýho řekla, což jsem měla opravdu chuť, jsem se stáhla o krok zpátky, protože mě zase zabil pohledem. A já v tu chvíli měla opravdu pocit, že mě zabil.
Za to se teda opravdu omlouvám a opakovat ji nemusíš. A myslím že vím. Prostě jsi chtěl opět vidět svého starého kamaráda, ušklíbl se Talon a přešlápl z tlapy na tlapu.

Ještě než se do sebe pustíme, bych si rád promluvil se svou dcerou... odmlčel se a významně se na mě podíval. V ten moment jsem měla srdce až v krku a s těžkostí jsem musela polknout. Vlk z naší smečky mě popostrčil dopředu, hned po Alfově kývnutí.
Snad jsi ještě nezapomněl, kdo byl právoplatný Alfa Slunečná smečky, nakousnul nové téma Zain. Talon se zašklebil.
Ty nezapomínej, kdo je jím teď, odsekl, pak jasně naznačil, že mám k Zainovi jít.

Zain se na mě usmál a popošel stranou, aby si se mnou mohl nerušeně popovídat. Nelíbilo se mi to. Jeho víraz byl až moc klidný a sebejistý. Netušila jsem, co má zalubem, ale rozhodně jsem věděla, že má dopředu pečlivě promyšlený plán a právě to jde všechno podle něj. Pomalým krokem jsem došla až úplně k němu a naše čenichy od sebe dělilo pár centimetrů. Zain si jistě všimnul jak se mi třesou tlapy, protože se zatvářil ještě více spokojeně.
Nemusíš mít ze mě strach, řekl. Sklopila jsem pohled a zadívala se na své běloučké tlapky. Nesmíš mu dovolit s námi manipulovat, pověděla Clay. Šlo znát, že i ona je v jeho přítomnosti nesvá.
Jak to mám sakra udělat?! zeptala jsem se a jasně prozradila svou podrážděnost.
Zaprvé by ses mohla skusit přestat tak třepat. Dokaž mu, že se ho nebojíš, poradila mi opět Clay.
Mám dokázat něco, co je lež? optala jsem se podrážděně.
Tak zkus sama sebe přesvědčit, že to pravda je a udělej ze lži pravdu, opověděla s povzdechem. Polkla jsem a nervózně očima kmitala z jedné tlapy na tlapu.
Nemusíš se mě bát. Tedy, pokud uděláš vše co ti řeknu, promluvil znovu Zain a tónem naznačil ať se mu podívám do očí. Zhluboka jsem se nadechla. Hrdě jsem zvedla hlavu a pohled zabodla do Zainových rudých očí. Celá jsem se narovnala.
Jen aby bylo jasno, já tě už NIKDY poslouchat nebudu, vzdorovala jsem.
Tak to teda budeš, holčičko! zvýšil na mě hlas a i svůj vztek jasně navýšil. Hned se mi vybavilo, jak jsem kvůli němu každej den duševně umírala. Nenechala jsem na sobě znát, jak mě to vyvedlo z rovnováhy a i já na něj zvýšila hlas.

Nebudu! zařvala jsem a scvakla varovně zubama.
Tak ty sis začla dovolovat na svého tatínka, jo? zašklebil se. Tak moc jsem mu chtěla teďka ztrhnout kožich z těla, že jsem se musela vážně držet.
Ani bych neřekla, že by ses někdy mohl považovat za tátu, odsekla jsem jízlivě a na to Zain zavrčel.
Uděláš všechno co ti řeknu, nebo chcípneš spolu s těma ubožákama! řekl zkrz zuby a udělal krok ke mně. Ani jsem se nehnula. Jen bedlivě pozorovala každý jeho pohyb. Pozorovala jsem každý jeho napnutý sval.
Ty seš tak blbej, že nevidíš svojí prohru? vysmývala jsem se. Nikdy mě ani nenapadne bojovat po tvém boku. Už nikdy víc! Nechápu, co na tom pořád nechápeš!