To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

další trapas

"SNÍDANĚ!" vzbudilo mě volání mamky na snídani.

"krásné probuzení mamko" řekla jsem si pro sebe.

Neochotně jsem vstala. Chtěla jsem jít jen v pyžamu na snídani, ale od toho incidentu o prázdninách před mým prvním ročníkem v Bradavicích, jsem si to radši rozmyslela. Zalezla jsem do koupelny, převlékla se do tepláků a obyčejného trička. Své zrzavé vlasy jsem si sčesala do vysokého ohonu a vydala se na snídani. Sedla jsem si vedle Freda a George. V klidu jsem začala jíst, když v tom se rozrazili dveře do kuchyně.

Nevěnovala jsem tomu pozornost, což byla chyba. Do naší kuchyně vstoupil vysoký chlapec s jizvou na čele. Hned jak jsem ho spatřila, strašně jsem se zakuckala.

George mě poplácal po zádech a já přestala kašlat. Všichni u stolu i mimo něj se zasmáli. No jak říkám, trapas hned první den. To snad není možný. I když...u mě je možný všechno. Mamka hned běžela Harryho obejmout a pozvala ho na snídani. Sedl si naproti mě. Zírali jsme si do očí a já se to, ač nerada rozhodla prolomit.

Než jsem to však stihla udělat, už se bavil s Ronem, který do něj celou dobu hučel. Po snídani jsem zalezla do pokoje a četla si famfrpál v průběhu věků. Nela jsem v plánu až do oběda nevylézt. Což se mi bohužel nepovedlo. Z okna jsem viděla přicházet Persyho Artura Weasleyho.

Jestli ho mamka pozve na oběd, budu mít co dělat, abych se nepřestala ovládat. Pomyslela jsem si. Odhodila jsem knihu a vydala se dolů. Cestou jsem samozřejmě do někoho narazila. Před pádem na tvrdou zem mě zachránili dvě silné paže, které se opínali kolem mého pasu. Vzhledla jsem.

Harry se usmíval od ucha k uchu. Opatrně jsem se postavila na vlastní nohy a kousek poodstoupila

"já-já omlouvám se nechtěla jsem..." nestihla jsem ani dokončit větu "v pohodě, vím že nejsi typ lidí, co rád vráží do lidí Ginn" zazubil se.

Chvilku jsme tam jen tak stali. Harry si po chvíli odkašlal a chystal se něco říct, ale přerušil ho křik z kuchyně. Udiveně se na mě podíval a já věděla, co se tam děje, jsou jen dvě věci, co by se mohli dít. Buď nás napadli Smrtijedi, nebo se dvojčata hádají s mým bratrem Percym.

Zhluboka jsem se nadechla a vydala se s Harrym za zády za nimi "- nemůžeš si sem jen tak nakráčet, jako by ti to tu patřilo!" rozkřičel se Ronald "tak pardon, že jsem se stavil za svojí rodinou!" odvětil podrážděně Percy "celý rok si se nezastavil a teď najednou jsme tvoje rodina?!!!" zakřičela dvojčata naráz.

Takhle tam na sebe pokřikovali a my s Harrym jsme jen stáli ve dveřích od kuchyně a pozorovali, co se děje. Když zakročil taťka, Percy se rozhodl, že půjde k sobě do pokoje a tak taky udělal. Na obědě bylo napětí, které by se dalo krájet. Mamka prohlásila, že se zítra jde do Příčné Ulice a propustila nás. To znělo jako ve škole. Bradavice, dost mi chybí, aspoň že se tam za týden vrátím.

Ahojky,
takže já Vás vítám u první části mé první knihy tady na Wattpadu. Budu doufat že se Vám aspoň trošku líbí.

Bella <3