To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

nekonečné přemlouvání

Zítra se odjíždí na vánoční prázdniny a já pořád nemám všechny dárky! No chápete to?! Nenávidím nakupování dárků, teda když nejsou pro mě.

Vlastně bych se na to vykašlala, kdyby mě dvě nebelvírský paka nevytáhli do Prasinek. Dean a Benn. Kapitola sama o sobě.

Čekali na mě venku před hradem, musela jsem si ještě dojít pro svou šálu v červeno-zlaté barvě.

Jakmile jsem je zahlédla rozeběhla se a chytila každého kolem ramen "no ahoj Ginny, co ti tak trvalo" začal Benn "jo no, mrzneme tady už půl hodiny" dokončil se smíchem Dean.

Zmínila jsem se že už je sníh?

"ja za to nemůžu, víte, jak je těžký proběhnout celý hrad tam a zpátky?" zasmála jsem se a oni taky.

Vydali jsme se rychlím krokem do Prasinek.

Po asi třech hodinách nakupování, jsem je konečně přemluvila aby jsme šli ke Třem Košťatům. Tam jsme si samozřejmě neodpustili Máslový ležák, takže jsme šli na hrad trošičku nalití.

Ráno jsem se vzbudila a zjistila pro mě dost blbou zprávu. VLAK ODJÍŽDÍ ZA HODINU A JÁ NEMÁM ZABALENO!

Ihned jsem vyletěla z vyhřáté postele, naházela věci do kouzlem zvětšeného kufru, popadla trpaslenku a vyletěla z pokoje rychlostí Nimbusu 2000.

Naštěstí jsem po cestě ani ve vlaku do nikoho nenarazila. Sedla jsem si s Nevillem do prázdného kupé a povídali jsme si.

Povídal mi o tom jak Vánoce nejspíš stráví v nemocnici u Svatého Munga se svými rodiči, kteří si ho nepamatují.

Bylo mi ho strašně moc líto. Myslela jsem si, že můj život je na nic, že mám v životě jen smůlu, ale tohle....

Cítila jsem slzy v mých očích i on je měl, kdo by taky ne. Sedla jsem si k němu a objala ho, on mě taky. Asi po půl hodině jsme se odtáhli "promiň Ginny, nějak mě to sebralo, ty Vánoce a svátky..." začal se omlouvat.

Za co se omlouvá, tohle by sebralo každého. Já mám velkou rodinu, která mě dost často štve, ale on nemá nikoho krom babičky, která o něj moc zájmu nejeví.

V tu chvíli mě napadl úžasný nápad "Neville?" začala jsem opatrně "ano?" zeptal se.

On zná tenhle můj výraz, ví že něco chystám "co kdyby si jel na Vánoce k nám, mamka bude ráda" zeptala jsem se s úsměvem "to myslíš vážně?" přikývla jsem "kdybych to nemyslela vážně, neříkala bych to" on se usmál.

Po dlouhém přesvědčování, které mi trvalo celou cestu jsem ho nakonec přesvědčila.

Vystoupili jsme s Nevillem z vlaku a vydali se na místo, kde nás má vyzvednout Sirius s Remusem a Dorou.

Opřela jsem se o sloup kousek od mého vozíku "a vážně tam nebudu na obtíž?"

Povzdechla jsem si "kolikrát jsem ti řekla že ne?" zeptala jsem se už celkem podrážděně "noo asi tak pětasedmdesátkrát" "tak vidíš".

Než stihl cokoliv namítnout už ke mě běžel velký černý pes a za ním Rem s Dorou. Sklonila jsem se a on objala Siriuse ve své psí podobě. Poté jsem se objala i s Remusem a Dorou, představila jim Nevilla, který byl stále nervózní a poté jsme vyrazili do hlavního štábu, kde letos budeme trávit Vánoce.

Ahojky,
To jsem zase já. Moc Vám děkuji za 200 přečtení!!!! Neskutečně si toho vážím a těch hlasů, moc to pro mě znamená, děkuji <3

Bella <3