To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

neodhalené tajemství

"Díky Siriusi i tobě Doro" usmála jsem se a odešla z pokoje. Cestou jsem narazila asi do tří členů řadu, než jsem konečně dorazila do pokoje.

Na dveře někdo zaklepal.

To nemůžu mít ani chvíli soukromí?!

"Dále" zavolala jsem a svalila se na postel. Dveře zaskřípaly a dovnitř vstoupil někdo, koho bych v mém no skoro mém pokoji nikdy nečekala.

"Pane profesore" vydechla jsem a sedla si. "Dobrý večer, slečno Weasleyová" odvětil bývalí ředitel Bradavic, Albus Brumbál, ano slyšíte dobře. ALBUS BRUMBÁL!

"Já myslela jsem že jste-" začala jsem koktat "mrtvý? Ano to jsem" odvětil se smíchem.

"To jsem se už zbláznila?" Zeptala jsem se spíš pro sebe "to zdaleka ne, mohu?" Pokynul rukou k křeslu a ja jen kývla. Proc bych nenabídla duchovi místo, že.

"Proč tu teda jste" odvětila jsem po chvíli mlčení.

"Slečno Weasleyová, musite pochopit, že vse nemá důvod, i když si to často přejeme" koukala jsem na něj jak na zjevení, i když on je zjevení svým způsobem.

"Pamatujete si na den, kdy jste se měla vrátit se svými přáteli po vánočních svátcích do Bradavic?" Zeptal se "ano" přiťakala jsem.

"Stalo se tam něco zvláštního, něco, co neumíte sama popsat" pokračoval.

"To, co se vám houpe na krku nemáte jen tak, slečno Weasleyová" ukázal na můj náhrdelník od Dory a podíval se na mě zkrze půlměsícové brýle.

"Je to jen náhrdelník" pokrčila jsem rameny a on jen zakroutil hlavou "ne všechno se zdá být obyčejné"

Nechápavě jsem se na něj podívala "toto je náhrdelník dědiců Godrika Nebelvíra, je vyrobený ze stejné slitiny, jako Nebelvírův meč s je velice výjimečný"

Podívala jsem se na přívěsek a vzala ho do dlaně. "To je vtip, že?" Snažila jsem se prodrat zpátky do reality.

"Popřemýšlelte o tom, slečno Weasleyová, možná to ještě nevíte, ale dokážete velké věci" usmál se a rozplynul se. Najednou jakoby bylo vše v mlze.

Vytřeštila jsem do sedu s rozhlédla se kolem. Seděla jsem v mém pokoji na Grimmauldově náměstí.

"Byl to jen sen" usmyslela jsem si a vydala se na snídani. Cestou dolů mi však došlo, co sen nebyl. Rozchod. Úsměv se mi z tváře vytratil tak rychle, že jsem to ani nepostřehla.

Došla jsem do jídelny a sedla si na židli. Za celou dobu nikdo nic neřekl. Trapný ticho. To nenávidím.

"Tak děti, běžte do pokojů, bude tu schůze" odvětila mamka a poslala nás pryč. Bez váhání jsem odnesla talíř a odešla.

Domem se rozlehl zvuk zvonku. Běžela jsem otevřít. Stál tam můj nejstarší bratr Bill s Fleur. Objali jsme se a šli dovnitř.

Brácha zamířil na schůzi řádu a já s Fleur ke mě do pokoje, vyzkoušet šaty na svatbu. Přeci jen za týden bude svatba.

"A co ty s Harrym? Jak vám to klape?" Zeptala se když se za rohem převlékla do svatebních šatů.

"Nijak" vydechla jsem. Fleur i hned vykoukla zpoza závěsu "jak nijak?" Optala se.

"Rozešel se se mnou, včera" odpověděla jsem. Bylo těžký to říct nahlas.

"To mě mrzí Ginn" přišla ke mě a objala mě. Poslední dobou jsme si celkem blízké. Nejlepší kamarádky z nás nebudou, ale takový vztah nevztah tam je.

...

Ahojky,
Opravdu moc vám děkuji za 1k přečtení! Neskutečně moc to pro mě znamená. Vy, co píšete na Wattpad, nebo někde jinde, víte, jak každé přečtení, hlas a komentář je cenný.

Teď to bude trochu zamotané. Co si myslíte o zjevení Brumbála?

Bella <3