To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

Halloween

Objevili jsme se v malé vesničce. Bylo to tu tak krásný.

"Co tu děláme?" Zeptala jsem se. On se jen ušklíbl a jediným "uvidíš" mě odbyl.

Dovedl mě až před dům, na okraji vesnice. Byl kouzelný stejně jako vesnička.

"Tak pojď" vyzval mě a už mě táhnul na zahradu. "To nemyslíš vážně, že ne Pottere" zasmála jsem se. "

"A když jo, Weasleyová" ušklíbl se. Toho byl vždycky můj sen.

Otevřel mi dveře a ja vstoupila. Místnosti byli zvětšeny kouzlem, na nově vymalovaných zdech viseli různé obrazy. Úžasem jsem vydechla a lapala po dechu.

"Nezapomeň dýchat, krásko" zašklebil se Harry a začal mi ukazovat různé části domu.

"Je to úžasný!" Objala jsem ho. "Já jsem snad úžasný, no ne?" Zasmál se a taky mě objal.

Na konci prázdnin jsem se vrátila do Bradavic, spolu s mými přáteli. Pod vedením profesorky McGonagallové, teď už vlastně ředitelky, byla škola v úžasném stavu. Vrátila jsem se zpátky do týmu, za což jsem byla opravdu vděčná. Už jsem se ani nebránila a chodila s Miou do knihovny. Není to tam až zas tak špatné. Stačí si sednout a čumět do knihy, pak už usnete samy. S Lenkou jsem zas chodila krmit testrály, ale jen občas. Jsou strašně roztomilý. Nikdo bych si toho asi nevšimla, vlastně jsem je nikdy před tím neviděla.

Nastal Halloween a tím pádem i příjezd mého přítele do Bradavic. Bohužel i mého bratra, ale tak co nadělám.

Na večeři jsme však seděli odděleně. Oni na přání ředitelky seděli u profesorského stolu.

Úplně jsem cítila, jak se těm dvoum zvedlo ego minimálně o 100 stupňů. Všichni na ně koukali, jak na hrdiny.

Tak se ale koukali i na Miu, ale tak Harry Potter, no co dodat. Jeho pohled však visel celou dobu jen na jedné dívce a tou dívkou, jsem byla já.

Dokonce na sebe i vylil dýňovou šťávu, když jsem se na něj prudce otočila.

Ron dostal totální záchvat smíchu, stejně jako já. Zdvihla jsem palec nahoru a Ron i hned udělal to samé.

Ovšem Mie s Harrym to moc vtipné nepřišlo a tak nas probodavali pohledy.

Můj vyvolený se nahnul k profesorce McGonagallové a něco jí pošeptal, ona jen kývla na souhlas a zvedla se. Lžičkou poklepala na skleničku a tím si sjednala pozornost. "Prosím věnujte mi chvíli pozornost, tady pan Potter, by vám chtěl něco říct" usmála se a sedla si.

Harry, očividně celý nervózní a nesvůj z toho, že musí mluvit před celou školou se zvedl a odkašlal si. "Takže, kde začít" pár lidí se uchechtlo, včetně mě.

Harry obešel profesorský stůl a stoupl si před ně. "Asi všichni víme, co se před pár měsíci stalo. Pro nikoho to nebyla lehká doba, a to ani pro mě. Všichni si myslí, že jsem Voldemorta porazil naprosto sám, ale opak je pravdou. Bez mých přátel, Rona a Hermiony, bych to nikdy nedokázal, prosím o potlesk" síni se ozval obrovský aplaus.

Mia, která seděla naproti mě okamžitě zdrudla a usmívala se od ucha k uchu. Samozřejmě jsem jim taky pořádně zatleskala.

Nevillovi, který seděl pro změnu vedle mě málem upadly ruce, jak moc tleskal.

Když se to zas uklidnilo, Harry znovu začal mluvit "je však pravda, že bych to nezvládl jeste bez jedné osoby, která pro mě znamená všechno" vydal se směrem k nám "já se zachoval, jako vůl a málem ji ztratil, což bych si nikdy v životě neodpustil" došel až ke mě a usmál se.

"Ginevro Weasleyová, ty jsi ta nejvíc výjimečná osoba, kterou jsem za svůj život potkal a proto, tě žádám" zašátral v kapse a klekl si.

Zakryla jsem si pusu dlaněmi a zírala na něj. Do očí se mi pomalu, ale jistě dostavovaly slzy štěstí.

"Vezmeš si mě?" Usmál se.

"Ano! Tisíckrát ano!" Vykřikla jsem. Na Harrym bylo vidět, že si oddechnul.

Vyndal nádherný stříbrný prsten a nasadil mi ho.

Pár lidem spadlo pár slz a uniklo jásání. I ředitelce pár slz dojetí uniklo.

Ještě ani nestihl vstát a ja ho obimala. Oba nás zvedl. Dala jsem mu ruce kolem ramen a on kolem mých boků. Přiblížili jsme se a políbili se.

Okem jsem zahlédla zlaté jiskřičky, které se zjevili kousek ode mě. Zformovaly se do mě moc dobře známých postav. Brumbál se usmíval od ucha k uchu a kyvnul na souhlas. Godric Nebelvír se tvářil chvíli vážně, ale pak jeho vážnost roztála a také se usmál. Duch Freda se usmíval už od začátku, takže jen zdvihl palec nahoru. Musela jsem se usmát. Byli tam i Dora s Remusem.

Do očí se mi nahrnuli slzy. Slzy štěstí.

Celá síň začala jásat a skákat do vzduchu. Mě to bylo ale jedno. Teď už neexistovali Ginny a Harry teď jsme existovali pouze a navždy MY.

Tím, ale náš příběh nekončí.

...

TO BE COUNTINUED

Budu ráda, když si přečtete i poslední takovou informační a děkovací kapitolu a pak mi napíšete názor.

Bella <3