To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

realita nebo sen?

Za pár týdnů jsem se vrátila do Bradavic.

Tyhle prázdniny byli asi nejhorší, co jsem kdy zažila. Vlastně jsem se ani do Bradavic neměla vracet, podle mamky je to moc nebezpečný, když Rona viděli s Harrym a ministerstvo i škola je ovládaná smrtijedy.

Já si však stala za svým, a tak teď sedím v kupé vlaku a hledím z okna. Cestou si ke mě přisednul Neville s Lenkou. Akorát jsme se pozdravili a dál už nemluvili.

Když jsem zjistila, že nový ředitel je Snape, věděla jsem, že to buď náročný školní rok.

Spolu s Nevillem a Lenkou jsme obnovili B.A. Teď se pravidelně scházíme v komnatě nejvyšší potřeby. Vlastně tam někteří z nas i tráví většinu svého času. Jako třeba já. Na kolej moc nechodím. Každý den myslím na to, jestli je Harry živí. Miluju ho a nemůžu ho ztratit.

Na moje malé tajemství, které spočívá v tom, že se bavím s duchy se tak trochu zapomělo. Já na něj chtěla zapomenout. A taky se mi to povedlo. Zklamala jsem. Při prohlídce zavazadel mi byla zabavena krabička obsahující Nebelvírův meč. Od té doby náhrdelník nenosim. Jako dědička Godrika Nebelvíra jsem zklamala a nemám právo ho nosit.

Bradavice nejsou jako dřív, všude je stín a temnota. Na každém rohu je nějaký smrtijed. Snaží se ohlídat celé Bradavice i její pozemky. Taky Snape zařídil, aby nás, co jsme byli v Brumbálově armádě vyhodili ze všech spolku, kde se setkává více studentů. Takže mě vyhodili z týmu.

Při pomyšlení na to se mi chce brečet. Na koštěti jsem doslova a do písmene vyrostla, ale nemůžu s tím nic dělat.

Proto teď ležím na posteli ve svém pokoji a vzpomínám na šťastné chvíle mého mizerného života.

Nikdo to tu nemá lehké, teda krom Malfoye a pár dalších idiotů ze Zmiozelu.

Až teď jsem si to uvědomila, jdu zase pozdě. Vzala jsem si na sebe rychle hábit a vyběhla ven z ložnice. Nepozorovaně jsem se dostala až do komnaty nejvyšší potřeby. Všichni byli v jednom hloučku a jásali. Jakto že mají náladu jásat? Pomyslela jsem si a vydala se k nim.

Spatřila jsem tři osoby, které jsem tak dlouho postrádala. S Harrym jsme si dívali do očí a utápěli se v nich. Ron zvedl ruku na pozdrav a chtěl něco říct, pak mu ale došlo, že bych ho stejně ignorovala. Měla jsem sto chutí se rozeběhnout k Harrymu, obejmout a už nikdy nepustit.

Než jsem se nadála Hermiona už organizovala plány a všechny okolo. Ron ji jen sledoval s otevřenou tlamou a já se stále utápěla v Harryho očích.

Takový tranz jsem dlouho nezažila. Za mnou se ozvali kroky a pak ten dotyčný promluvil "Ginny, je čas jít" odvětil a položil mi ruku na rameno. Já zatřepala hlavou a kývla na Deana. Harry se mírně zamracil. Merline, snad si nemyslí, že bych s ním znovu chodila.

Dean pak odešel i s ostatními pryč z komnaty a já se konečně odhodlala.

Jako malé dítě jsem se rozeběhla k Harrymu a objala ho. On mi objetí opětoval a zabořil hlavu do mého ramene. "Chyběla jsi mi" pošeptal mi do ucha.

V tu chvíli jsem jen doufala, aby to nebyl další sen, či Brumbálova zkouška.

...

Tak co myslíte / doufáte, je to realita, nebo je to Brumbálova zkouška?

Bella <3