To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

chyba mého života

"Nikdo z tebe idiota dělat nemusí Deane, tak promiň, že jsem se nenechala sbalit těma tvýma kamarádíčkama!" Zařvala jsem tentokrát já.

"Tohle už trochu přeháníš!"zařval a napřahoval ruku. To snad nemyslí vážně. Trochu jsem se sklonila a čekala. Když se nic nestalo, vzhledla jsem.

Stál tam Harry a držel Deanovu ruku. Na zemi vedle Harryho ležel neviditelný plášť.

On mě sleduje?

Teď jsem vlastně ráda, že mě sledoval.

"Si v pořádku Ginn?" Zeptal se starostlivě Harry.

"Dobrý" odpověděla jsem potichu. Harry s mírným trhnutím pustil Deanovu ruku, ten jen zabručel něco ve smyslu, že jsme neskončili a odešel.

Harry se ke mě otočil a já se pousmála. "Vážně si v pohodě?" Zeptal se ještě jednou a já jeho otázku skoro neviditelným kývnutím potvrdila.

On se usmál a chytil mě kolem ramen. Společně jsme došli až do společenky. Za cestu se mě Harry asi ještě padesátkrát zeptal, jestli mi nic není. Je to milý, že si dělá starost, ale zároveň je to děsně otravný.

Prošli jsme kolem Deana, který nás vraždil pohledy. Na schodech jsme se rozdělili a já šla do svého pokoje. Romilda s Levandulí si něco šeptaly a smáli se.

Skoro hned jsem zaregistrovala sovu, která seděla před oknem. To jí ty dvě nemohly pustit?!

Otevřela jsem jí a vzala si obálku. Do zobáčku jsem ji dala pamlsek a ona odletěla. Nechala jsem okno otevřené a sedla si na postel.

Obálka byla ovázána zelenou stužkou, takže mi bylo i hned jasný, od koho je.

Položila jsem ji na noční stolek a ponořila se do říše snů.

V klidu si spím, nedělám si žádné starosti, když v tom někdo zařve "SNÍDANĚ!!!" Okamžitě vytřeštím do sedu a zmateně odpovím "už jdu mamk-počkat co?!"

Mia se válela po zemi u mé postele a smála se jak šílená. Hodila jsem na ni vražedný pohled a následně i polštář.

"To se dělá?! Takhle mě budit?!" Vyštěkla jsem.

"No jasně, že jo" zasmála se Mia. Poté se zvedla a přešla k mojí posteli.

"Co je tak důležitého, že mě v pátek ráno budíš a ještě, když máme volno" zkřížila jsem ruce na prsou.

"Mám úžasnou novinku" odvětila nadšeně "já a Ron spolu chodíme!!!"

Koukala jsem na ni, jak na Snapea, když dostanu výbornou z lektvarů, a to se nestává moc často.

"Není to skvělý?!" Vyštěkla nadšeně. "Jo je, moc Vám to přeju" usmála jsem se na svou kamarádku, která se vypařila do společenky, kde na ni čeká Ronald.

Byla jsem ráda, že jsou spolu, ale zase se mi to nechce vysvětlovat Malfoyovi, no co, on to nějak přežije.

Jelikož se pozítří hraje poslední zápas, rozhodla jsem se jít trénovat.

Hodila jsem na sebe věci na létání a vyrazila na hřiště. Cestou jsem potkala spoustu známých tváří. Miu a Rona, jak se spolu smějí. Freda s Georgem, kteří tu zůstali na přání Brumbála, jak rozdávají dávivé dortíčky. Lenku s Nevillem, jak si vyprávějí o bylinkách....

V tu chvíli mi to došlo, všichni někoho mají, někoho, kdo je jim souzený, někoho, koho nikdy neztratí, ale já, já jsem udělala tu největší chybu v mém životě.

...

Ahojky,
Tak co myslíte? Baví vás tenhle příběh? Pokud ano jsem ráda <3

Moc vám děkuji za každý hlas, komentář a přečtení. Vím, že je to asi už okecaný, ale pro nás, co písem příběhy je všechno z toho moc důležité, dodává nám to inspiraci a ujišťuje nás to, že to neděláme zbytečně a někomu se nás tvorba líbí.

Děkuji <3

Bella <3