To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

i v ráji jsou neschody

Ona se na mě podívala a i hned ji došlo, co se muselo stát.

Bylo jí mi tak líto. Rozbrečela se a složila si hlavu do dlaní. "Nedávno jsem přišla o manžela a teď i o dceru" vzlykla a poté odešla s tím, že si to všechno potřebuje probrat.

Nabídla jsem se s tim, že pohlídám Tedyho.

Hned jak odešla na mě upřel svá malá očka. Byli tak podobná těch, které měla Dora. Vzala jsem ho do náruče a sedla si na zem. "Řeknu ti něco, co mi říkávala tvá maminka, když mi bylo smutno, chceš?" Zahleděla jsem se na něj.

On se jen usmál a ja to brala jako souhlas. "Smutek tě jednou přejde, užívej si a vyhledavej šťastné chvíle, dokud nějaké jsou" to už mi tekly slzy proudem.

I na Tedym bylo vidět, že se mu chce brečet. "Nenene neplakej prosím" poprosila jsem ho a usmála jsem se na něj.

On jen popotahl a zabořil svou malou hlavičku do mého ramene. Musela jsem se pousmát.

Sedla jsem si s ním na gauč a zavřela oči. Asi jsem usla, protože venku svítilo slunce. Sedla jsem si a rozhlédla se.

"Tedy?! Tedy kde si" zavolala jsem, když jsem si uvědomila, že tu není. Rozeběhla jsem se do kuchyně, odkud se ozývaly hlasy.

Teddy tam však nebyl. Celá má nejbližší rodina seděla u stolu, včetně Harryho, ale byli jsme mladí. "To snad ne! Zase?!" Vykřikla jsem a vrátila se zpátky na gauč, kde jsem si lehla a čekala.

Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl maly Teddy a vedle něj Harry. Mamka už v kuchyni připravovala snídani.

Ron s Hermionou se na sebe culili u stolu, táta si četl Denního Věštce a George seděl jak tělo bez duše vedle nich. Takhle to šlo celé prázdniny. O týden později se konal Fredův, Remusův a taky pohřeb Tonksové.

Byl to těžký den pro všechny.

Teddyho jsme vrátili zpět Andromedě. Občas s Harrym chodíme hlídat.

Ale i v ráji jsou hádky a neschody. Tahle hádka však nebyla naše. "Jak to myslíš, že se nevrátíš do Bradavic Harry?!" Vykřikla Hermiona.

Já s Ronem jsme seděli na pohovce a pozorovali Harryho s Miou, jak na sebe štěkají.

"Prostě se tam nevrátím, Hermiono!" Vykřikl na oplátku.

"Necháme je a nebo se do toho vložíme?" Pošeptal Ron a dál sledoval jejich výstup.

"Myslím, že je necháme" odvětila jsem.

"Vždyť nedokončíš poslední ročník! Nikde tě nevezmou! A nebo nebudeš mít svou vysněnou práci! Kde zůstal tvůj sen, stát se bystrozorem?!" Vyštěkla a zkřížila ruce.

"Pastorek mi nabídl práci plnohodnotného bystrozora! Stejně jako Ronovi!"

"Jak jako Ronovi?!"

"Nabídl nám to po večeři v Bradavicích!"

"Ronalde?! Kdy si mi chtěl říct, že nenastoupíš?!" To už se ale Ron dávno vytratil pryč. Věděl, že se Harry prokecne a tak rychle zmizel.

Hermiona radši odešla a hlasitě praskla dveřmi od pokoje. Jen jsem pokroutila hlavou a odešla ven před dům.

"Můžeme teda vyrazit?" Zeptal se George, který se zjevil vedle mě. Kývla jsem na souhlas. On se jen ušklíbl a i se mnou se přemístil. 

...

Jak se vám líbí další kapitola? Kam si myslíte, že George s Ginny vyrazili? A co si myslíte o hádce mezi Harrym a Hermionou?

Bella <3