To, co nás svedlo dohromady || Hinny ✓

to, co nás svedlo dohromady

Další den jsme jen trénovali a trénovali. Nesměli jsme to přehnat, jinak by jsme zítra nevyhráli. A kdo by chtěl prohrát se Zmiozelem? No nikdo.

Tribuny se plnili fanoušky famfrpálu. Celý tým vyletěl na hřiště, jako vždy přišla madame Hochová, aby zahájila zápas.

Celým hřištěm se rozezníval hlas Jordana, který hlásil body. Všichni jsme hráli, jak nejlépe umíme.

"Harry Potter se žene za zlatonkou, hleď v patách má Malfoye, zmiozelského chytače a je to ta-" přerušili ho dvojčata, která mu sebrala mikrofon.

"HARRY POTTER CHYTIL ZLATONKU!!! NEBELVÍR VYHRÁL!!!" zakřičeli naráz. Tribuny, které fandili Nebelvíru se i hned ozvali s hlasitým jásotem. Usmívala jsem se od ucha k uchu a letěla ke zbytku týmu.

Náš tým vstoupil do společenky. I hned začaly davy studentů jásat a skandovat. Všichni jsme měli úsměv na tvářích.

Vetřeli jsme se mezi jásající studenty ve snaze najít někoho z našich přátel.

Skoro každý koho jsem potkala mi pogratuloval za úžasný výkon. Jako ne že by se mi taková pozornost a sláva nelíbila, ale stejně.

"Ginny byla si skvělá! Nevíš kde je Harry?" Řekl nadšeně Colin.

"Dík Coline, Harry je asi někde u baru" odpověděla jsem.

"Díky jo a ještě" přitáhl si mě k sobě a vyfotil nás. Vůbec jsem to nečekala, takže jsem tam musela vypadat příšerně.

Colin mi ukázal i fotky ostatních. Musím říct, že jsem až zas tak špatně nevypadala, rozhodně jsem vypadala líp, než ostatní.

Colin pak odešel a já se vydala hledat dvojčata. Našla jsem ale někoho jiného.

Harry mě chytl za ruku a otočil mě. Hleděli jsme si do očí. Chytil mě za pas a já mu dala ruce kolem ramen.

Začali jsme se k sobě přibližovat a pak se to stalo.

Ucítila jsem Harryho rty na těch mých. Všichni okamžitě začali ještě víc jásat a pískat než před tím. Tedy až na pár Harryho fanynek.

Po chvíli jsme se odtáhli a hleděli si s úsměvem do očí a pak jsme se objali.

Proč mi to nedošlo dřív. To, co nás vždycky spojovalo byl famfrpál. Vždy nás znovu spojil, když jsme se pohádali.

Oba dva nás zatáhli do hloučků, kteří se nás vyptávali, jak jsme se dali dohromady. Holky se ptali jak líbá a tak.

Jediný, kdo asi neměl radost byl Ron. Stál kousek ode všech a pozoroval podlahu.

Oslavy probíhali hluboko do noci. Všichni pak šli spát, včetně mě.

Rano mi bylo dobře, skvěle, fantasticky. To se ovšem nedalo říct o mých spolubydlících.

Bylo teprve 6 hodin, tak jsem se vypařila do společenky a sedla si na křeslo nejblíže ke krbu.

Někdo se ke mě zezadu plížil. Bylo mi jasný, kdo to je, ale nechtěla jsem mu zkazit překvapení. Tedy spíš jim.

Najednou kroky utichly. Otočila jsem se za sebe. Nikdo tam nebyl. Otočila jsem se zpátky a moje srdce vynechalo minimálně dva údery.

Fred a George, taky kapitola sama o sobě.

Tlemili se mýmu určitě úžasnýmu výrazu. "Musíme tohle dělat častěji Georgi" zasmál se Fred.

"Máš pravdu Fredie, to musíme" zasmál se tentokrát George.

"Baví Vás mi pořád přivádět infarkty?!" Vykřikla jsem trochu podrážděně.

Ti dva dělali, že se zamysleli. Už chtěli něco říct, ale já je zastavila "řečnická otázka".

...

Ahojky,
Omlouvám se, že kapitola vyšla až teď, ale měla jsem odpoledku, tak snad chápete.

Řekněte mi, že nejsem jediná, kdo chodí do školy, že ne? 🥺😭😂

Taky budu ráda, když mi napíšete názor na tuhle část. Hinny se rozjíždí, že? A to je jen začátek.

Bella <3