Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

10.kapitola

„Samozřejmě, že já jsem takový příchod navrhoval," souhlasil s Tonym burácivě Thor, když se oba dva muži krátce objali. „Alespoň bys věděl, že to jsme my. Ale Loki mi to rozmluvil. Myslím, že se mu po tom vždycky dělá špatně," zašeptal Tonymu spiklenecky, ale příliš neztišil hlas, takže to Loki zaslechl. Bůh lsti a falše se k překvapení Starka mírně začervenal, ale pak se okamžitě zamračil a založil si ruce na hrudi.

„Tak to vůbec není pravda!" ohradil se okamžitě a probodával svého bratra pohledem.

„Dáš si pivo, Thore? To je fajn, že ses rozhodl k nám připojit, ale škoda, žes nepřišel dřív. Barton tu sice nebyl, ale Steve s Rhodeym se zastavili a Kapitán by tě určitě rád viděl."

„Pivo radši ne," zavrtěl hlavou Thor a zatvářil se, jako by mu to dělalo velký problém Tonyho nabídku odmítnout.

Loki se zašklebil, šťastný jako blecha, že to Thorovi může oplatit a taky si ho trochu dobírat. „Z Thora je čerstvý abstinent, tak ho nepokoušej, Starku."

„To je škoda, že jsem Rogerse nestihl," poznamenal Thor, když se oba dva Ásgarďané vydali s Tonym do kuchyně. „Budu muset doufat, že příště budu mít větší štěstí."

„Jestli chceš, můžeš se vrátit zpět na základnu Avengers. Steve si s sebou přivedl Falcona i Barnese, a co jsem tak pochopil, Nat za nimi bude často chodit, aby byli pořádně vytrénovaní," zašklebil se Tony. Představa, že je Natasha bude mučit dlouhými tréninky, se mu líbila. „Asi zase chce, aby se tým postavil na nohy a byl v co nejlepší formě. Vlastně je dobře, že se do toho pustí, budeme to potřebovat."

Thor se najednou zatvářil zkroušeně a vypadal trochu, že je na sebe dost naštvaný. „Poslouchej, Tony, omlouvám se. Hrozně mě mrzí, že jsem tady nebyl, abych vám pomohl. Byl jsem... byl jsem zahleděný sám do sebe, litoval jsem se a vůbec mě nenapadlo, že byste potřebovali mou pomoc. Přitom kdybych tady byl, třeba by se to vyřešilo už dřív a Peter by nebyl tak dlouho pryč..."

Tony se na něj chvilku jen díval, ale pak zavrtěl hlavou. „Nech to být. Nemůžeme vědět, co by se bylo stalo, kdybys tu byl s námi a pomohl nám, ale já si stejně myslím, že by se to příliš nelišilo a dopadlo by to podobně. Nemusíš si to vyčítat. Docela nám pomohl tvůj bratr," řekl opatrně a věnoval Lokimu pohled.

„Slyšel jsem," přikyvoval Thor, usmál se a praštil Lokiho do zad. „Z bratra se nakonec stává dobrák."

„U Ódina, to snad ne," zamumlal Loki, který najednou nevěděl, kam s očima. Na něco takového nebyl zvyklý a příliš se mu to nezamlouvalo. 

„No a kde Petera máš? Rád bych ho viděl."

„Myslím, že je ve svém pokoji, asi už si šel lehnout. Potřebuje si pořádně dobít baterky. Ale Bruce by možná ještě mohl být v dílně, nechceš se za ním jít mrknout?" navrhl Tony, a když Thor souhlasil, společně se vydali do dílny. Loki jim řekl, že on raději zůstane tady a nabídl se, že zkontroluje Petera. Nerad si to přiznával, ale na tom klukovi mu začínalo docela záležet. Chtěl vědět, jak se má, a jestli je na tom dobře.

Peter nespal. Za poslední dny toho naspal tolik, že si byl jistý, že dnes v noci už neusne. Byl čilý jako už dlouho ne a bystrou mysl mu nyní okupovala jeho sestra. Skládal si dohromady všechny informace, jež dosud měl, a snažil se přijít na to, jak a kde by ji mohl najít. Pochyboval o tom, že ona by o sobě nedala vědět, nechtěl se dostat do stejné situace, v jaké byl nyní. Nechtěl, aby jej zase našla ona a přivedla si ho k sobě. Ne, tentokrát chtěl on najít ji a mít tak v ruce nějaký triumf, mít na své straně moment překvapení. Ale ona ho možná nechá sledovat. Možná už nyní sledují jejich dům nějací její zvědové, pokud tedy nepracuje sama, o čemž trochu pochyboval. Mary sice preferovala, když se mohla spoléhat jen sama na sebe, i ona ale potřebovala někoho, kdo by za ni odvedl většinu špinavé práce. Třeba jeho sestra jede na stejné vlně.

„Vnímáš mě?" Vyrušil ho známý hlas. Peter sebou trhnul a překvapeně se podíval na Lokiho, který stál s rukama na hrudi opřený o zeď a s pozvednutým obočím ho sledoval. Tolik se zamyslel, dal svým myšlenkám volný průchod, že úplně zapomněl, že leží ve svém pokoji.

„Trochu jsem se zamyslel," omluvil se Peter a sedl si.

„Jak se cítíš?"

„Vlastně docela dobře. Jen nejsem vůbec unavený a nejradši bych už dnes zašel za Michelle," vyhrkl znenadání, a trochu se zastyděl.

Loki se ušklíbl. „Tak co ti brání?"

„No," vykoktal Peter, „nemůžu se přece sbalit uprostřed noci, zvlášť teď, rodiče by měli strach a-"

„Prosím tě, dnes na tebe určitě nikdo nezaútočí," odfrkl si Loki a pak mávl rukou. Na posteli se objevil naprosto přesvědčivý Peterův dvojník. „Co říkáš na tohle?"

„To je lepší než Beckovy iluze," zamumlal ohromeně. Udělalo to na něj dojem.

„Co se tak divíš? Jsem přece bůh lsti a falše. Tak běž, ale nevyhledávej problémy, nebo mě tvůj táta stáhne z kůže."

„Já problémy nevyhledávám, problémy obvykle vyhledávají mě," ušklíbl se Peter, ale poslechl ho. Vytáhl svůj starý oblek, který měl ve skříni, oblékl si ho a pak vyskočil z okna. K Michelle mu to takhle nebude trvat příliš dlouho. Když vystřeloval sítě a přeskakoval z domu na dům, zmocnil se jej náhle blažený klid. Ulice byly tiché a klidné a to byla pro jednou příjemná změna.

Za chvíli už se objevil u domu, kde bydlela Michelle. Byl tu snad jen dvakrát, když ji doprovázel, ale dovnitř jej nikdy nevzala. Snad jej odsud nevyhodí.

Michelle ještě nespala. Její okno bylo jediné, ve kterém se svítilo. Peter ucítil, jak se mu rozbušilo srdce, když ji uviděl sedět na posteli, jak si čte knihu. Musel se ušklíbnout nad touhle situací. Plíží se za svojí holkou jako nějaký zloděj! Vystřelil sítě, vyskočil k jejímu oknu a zatímco se jednou rukou přidržoval, tou druhou potichu zaklepal na okenní tabulku.

MJ zmateně zvedla hlavu a podívala se do okna. Když tam spatřila culícího se Petera, vytřeštila oči. Odhodila knížku na postel a běžela mu otevřít. „Petere! Co tady proboha děláš? Uprostřed noci! Nemáš být náhodou doma a léčit se?"

„Musel jsem tě vidět," odvětil Peter a usmál se na ni, když potichu vlezl dovnitř a posadil se na parapet.

Michelle otevřela ústa, aby něco řekla, ale vypadalo to, že Peter ji svým přiznáním naprosto zbavil slov. Nakonec se taky usmála, ale pak ho píchla ukazováčkem do hrudi. „I tak! Říkal jsi, že dáš vědět."

„To jsem si myslel, že to ještě vydržím. A navíc by to nebylo překvapení," zazubil se. Pak na ni udělal své štěněčí oči. „Tak co, necháš mě tu chvilku? Chyběla jsi mi."

Povzdechla si, ale pořád se usmívala. Něžně ho vzala za tváře a přitáhla si ho k sobě. „Co mám s tebou dělat? Ty jsi mi taky chyběl," zašeptala, než se k němu sklonila a políbila ho.