Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

Epilog

O čtyři měsíce později

„Dobré ráno,“ pozdravil Peter své rodiče zvesela, když vešel do kuchyně. Tony seděl u stolu s hrnkem černé kávy a pročítal si novinky na tabletu, zatímco Pepper stála u plotny a vařila jim snídani.

„Všechno nejlepší, zlato!“ vyhrkla místo pozdravu Pepper a okamžitě jej uvěznila v objetí. „Páni! Šestnáct let, tomu nevěřím,“ vydechla s úsměvem a políbila jej na čelo, než se rychle vrátila k přípravě palačinek.

„Od rána je malinko přecitlivělá,“ varoval ho tiše Tony, když se Peter posadil vedle něj.

„Já to slyšela!“ otočila se, ale úsměv neopouštěl její tvář. „Nevím, kdo z nás si dnes prohlížel fotky z Peterova dětství,“ poškádlila jej.

Peter se musel zasmát. „Je mi jenom šestnáct, co budete dělat, až mi bude třeba dvacet?“ zeptal se se s úšklebkem. Po celé té události s Teresou jim chvíli trvalo najít si zase štěstí, ale Pepper je jako vždy zachránila. K Tonyho nelibosti si vzala na starosti vše, co se jeho sestry týkalo. S Rossem jednala jedině ona a Peter jí za to byl neuvěřitelně vděčný. Domluvila jí sezení s psychologem, který za ní pravidelně jezdil do Raftu, a kterého dokonce platila Pepper sama. S Rossovou pomocí sjednala s ředitelem věznice možnost korespondence, aby s ní mohl Peter zůstat v kontaktu. Tony nic z toho nechtěl podporovat a na chvíli to pošramotilo jejich vztah, ale mezi otcem a synem se to konečně začalo vracet zpátky do normálu, takže vše bylo v pořádku.

„Žádné takové,“ protestoval Tony. „Už nemáš dovoleno stárnout.“

„Kdyby to takhle fungovalo, měl by to zakázané dávno,“ zaculila se Pepper a každému podala talíř plný palačinek.

„V kolik přijdou ostatní?“ zeptal se s plnou pusou palačinek. Za poslední měsíce se s ostatními příliš nevídali. Všichni tak nějak potřebovali čas pro sebe. Těšil se, až všechny zase uvidí. A hlavně tetu Nat. Musel jí říct, že už dávno přijal její minulost, a že ji má i tak rád. Chvíli mu trvalo smířit se s tím, co všechno v minulosti udělala. Smířit se s tím, že pravá Black Widow nezůstala v minulosti, jak si všichni mysleli. Jenže pořád to byla jeho teta Nat. Potřeboval ji mít ve svém životě stejně jako mámu a tátu.

„Jsme domluvení na třetí hodinu, ale znáš je, pravděpodobně se ukážou dřív,“ odfrkl si Tony, který zaujatě pozoroval talíř s palačinkami, až se mu z toho na čele začala tvořit vráska. „Vážně sis to nerozmyslel?“ povzdechl si nakonec a podíval se na něj se starostmi v očích.

„Víš, že to je zbytečná otázka,“ zamumlal Peter a atmosféra v místnosti se rázem změnila. Bál se, že mu to táta zakáže. Věděl, že by se za něj máma postavila, ale nechtěl se zase hádat. Ne, když byli konečně tolik šťastní.

„Mám o tebe jen starost. Nejsem si jistý, že jsi připravený na to, co tam uvidíš,“ vysvětlil. Chtěl mu v návštěvě Raftu zabránit, ale nemohl. Ne, když s tím jeho žena souhlasila. Nedokázal se s tím smířit, ale věděl, že s tím nic nezmůže.

„Bude se mnou ministr Ross, nic se mi nestane,“ snažil se ho uklidnit Peter.

„A zapomínáš na to, že je Teresa v uzavřeném sektoru. Everett ho zavede za ní a pak rovnou ven. Neuvidí žádné další vězně,“ připomněla mu Pepper.

„Stejně se mi to nelíbí,“ zabručel a napil se kávy.

„Ministr Ross právě dorazil a čeká na Petera,“ oznámila jim Friday, načež si Peter nacpal do pusy poslední sousto a rychle vstal ze židle.