Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

35.kapitola

„Spuštění nových produktů je naplánované až na červen, takže s tím žádný problém nebude. Z mé strany je to nejspíše všechno,“ řekla Pepper a neúmyslně se podívala na hodiny, které visely na protější zdi. Věděla, že to nebylo příliš profesionální a připadala si jak Tony, ale jí nevadilo být na té poradě. Jen se jednalo o její poslední poradu před volnem. Nikdo se jí nemohl divit, že měla neustálou potřebu kontrolovat čas.

„Počkejte si, až uvidíte, jakou jsme naplánovali kampaň. Budeme mít nejprodávanější produkt roku,“ prohlásil hrdě Donald, vedoucí divize nových produktů.

Menší hnědovláska, které seděla vedle něj, se zasmála. „A kdy nemáme nejprodávanější produkt roku? Jsme nejlepší a všichni to vědí.“

„To je pravda a je to jen díky vám a vašim týmům,“ přitakala Pepper. Byla na všechny hrozně pyšná. Udržet firmu v zisku bylo samo o sobě obtížné, ale jim se to dařilo a ještě k tomu jejich čísla každý rok rostla. Na výběru zaměstnanců si dávali s Tonym opravdu záležet, nechtěli totiž přijmout dalšího Quentina Becka, který k nim nastoupil ještě za časů Stanea.

„Nepřehánějte, vy jste tu šéfová. Stark Industries se udržuje na špici hlavně díky vám,“ oponovala jí doktorka Sondheimová, která měla na starosti zdravotní divizi.

„Mně? Vždyť já jen sedím celý den v kanceláři a vyřizuji emaily,“ řekla nesouhlasně Pepper. Samozřejmě, že na tom měla velké zásluhy, ale kdyby nebylo jejich skvělých vynálezců, vědců a dalších, byla by jí ta firma k ničemu. A přesně to jim řekla.

„A co tehdy, jak jste tu s námi byla skoro celou noc, abyste nám pomohla?“ připomněl jí pan Wilkie. Pepper chtěla protestovat, ale nedostala šanci.

„Pracovní záležitosti máme vyřešené. Slibujeme vám, že Ericovi vypomůžeme, jak jen budeme moc. Pojďme mluvit o věci, která nás všechny momentálně zajímá nejvíce. Kam vyrážíte na líbanky, slečno Pottsová?“ zeptala se zvědavě Margaret. Pepper o ní už dávno věděla, že miluje drby, což bylo zvláštní vzhledem k její práci poradkyně, ale i když Margaret ráda vždy všechno věděla, všechno si také nechala pro sebe, takže s tím neměla problém.

„Ráda bych se o to s vámi podělila, ale bohužel to sama nevím. Tony trvá na tom, že to bude překvapení,“ odpověděla a vyslechla si nesouhlasné zaúpění od všech přítomných, čemuž se musela zasmát.

„A vy jste mu to dovolila? Jen si to představte… těšíte se na tropický ostrov a místo toho se ocitnete na Sibiři,“ zavtipkovala Krissy.

„Je pravda, že je toho pan Stark schopen,“ uchechtl se Eric, který se snažil příliš nestresovat. Ještě nikdy neměl SI pod dohledem na tak dlouhou dobu. Bál se, že něco pokazí.

Pepper na ně šokovaně vyvalila oči. „To mě ani nestrašte! Tony je sice někdy ulítlý, ale tohle by ho snad nenapadlo. Doufám, že jste s ním o tom nikdo nemluvil a nevnuknul mu ten nápad do hlavy. A když už jste o tom začali mluvit, máte pro mě podepsané ty dohody?“ zeptala se a snažila se u toho necítit trapně. Dohoda o mlčenlivosti byla standartní součastí pracovní smlouvy, ale to se týkalo jen Stark Industries.

„Samozřejmě, mám pocit, že k tomu všichni přidali rovnou gratulace,“ řekl Donald a podal jí hromádku papírů za svou divizi.

„Já vím, že byste to nikde neřekli, ale jistě chápete, že jsme se nějak chtěli pojistit, když jsme se rozhodli, že se o to s vámi podělíme. Neradi bychom, aby se o tom dozvěděli novináři. Moc pro nás znamená, že jste to podepsali,“ vysvětlila vděčně.

„Byla to maličkost,“ shrnul to za všechny Eric a přihodil na hromádku dalších pár podepsaných dohod.

„Ale stejně to bude divné. Příště, až vás uvidíme, už vám nebudeme říkat slečno Pottsová, ale paní Starková,“ postěžovala si Krissy.

„Možná nebudete muset. Rozhodla jsem se nechat si obě příjmení. Slečna už sice nebudu, ale myslím, že už to ke mně tak nějak patří. Věk už na to sice nemám, ale prostě jsem se rozhodla, že už navždy budu slečna Pottsová,“ svěřila se jim. Dost o tom přemýšlela, a i když se těšila, že bude mít konečně stejné příjmení jako Tony a Peter, slečny Pottsové se zkrátka zbavit nemohla. Bylo by to, jako by se musela zbavit toho, kým byla.

„A pan Strak s tím souhlasil? Vždyť se nám poslední měsíce nechlubil ničím jiným, než tím, že teď bude v názvu i vaše jméno.“

„Pan Stark to ještě neví,“ ušklíbla se. Jak znala Tonyho, udělá z toho dramatickou scénu.

„Pan Stark ještě neví co?“ zeptal se příchozí muž. A samozřejmě to nebyl nikdo jiný, než samotný Tony Stark.

•••

„Adame, to je mi překvapení,“ pozdravil trochu zaskočeně Everett svého bývalého kolegu.

„To víš, musel jsem si vymyslet pracovní návštěvu, abych tě vůbec viděl. To už teď nemáš čas na staré kamarády, pane ministře?“ popíchl ho muž ve středních letech.

„Je to blázinec, kamaráde. Ross byl sice perfekcionista, ale zřejmě se to nevztahovalo na práci,“ postěžoval si Everett a pokynul mu, aby se posadil. Tušil, že je bude čekat dlouhý rozhovor.

„To nemohu posoudit, viděl jsem se s ním asi jen jednou, ale vlastně jsem tu kvůli němu.“

„Nech mě hádat, přiřadili tě k vyšetřování jeho vraždy,“ povzdechl si Everett, kterému to bylo jasné hned, jak se Adam objevil ve dveřích.

Blonďatý muž přikývl. „Víš, jak to funguje. Chtějí nový pohled na věc. Zatím jsem ale nepřišel na nic, tak jsem doufal, že ty bys mi mohl říct víc.“

„Máš štěstí, možná mám stopu,“ zamumlal ministr. „Zprvu jsem myslel, že to nic nebude, ale vzhledem k tomu, že se nám nedaří podezřelého chytit už něco málo přes měsíc, možná na tom opravdu něco bude. Proč by se jinak schovával?“ položil spíše řečnickou otázku Everett. Ten si nad tím lámal hlavu každou volnou chvíli.

„A kdo je náš podezřelý?“ zajímal se Adam.

„Justin Hammer,“ odpověděl prostě Everett a Adamovi se na tváři usadil přemýšlivý výraz. „Ještě se v tom nevyznám. Přijde mi, že se musí schovávat, ale nevím proč. Nikdy jsem se s ním nepotkal osobně, ale znám ho z televize. Jistě mi dáš za pravdu, že to není chlap, který by zabíjel. Profilově to k němu nesedí.“

„Takže co? Spolupracoval s Beckem, který zabil Rosse? Pak mu přeskočilo a zastřelil ho? A na čem to vůbec pracovali? Jsou to velmi slabé teorie a rozhodně s tebou souhlasím. Hammer není vrah. Ten chlap by nedokázal zabít ani mouchu,“ přemýšlel Adam nahlas. Musel uznat, že na tom něco podezřelého bylo, ale zároveň to nedávalo ani trochu smysl.

„Tak proč se ale schovává? Myslíš, že viděl vraha a teď se bojí ukázat na veřejnosti?“ zeptal se Everett, který nad touhle možností nikdy neuvažoval. Celou dobu hledali toho, kdo to udělal. Všichni zaměstnanci vypověděli, že nic neviděli, a tak je ani nenapadlo hledat další svědky. A proč by taky? Většinou se tu nikdo jiný ani nepotuloval.

„Myslím, že bychom ho měli najít. A to velmi rychle,“ řekl Adam, který evidetně souhlasil s jeho teorií.