Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

48.kapitola

Natasha - a tušila, že ani Tony - si zbytek odpoledne a večera už vůbec neužila, protože byla neustále ve střehu a čekala, kdy sem někdo vtrhne a zničí den její nejlepší kamarádky. Ale nic se nestalo, což bylo na jednu stranu možná horší, protože takhle by nějaký útok už měli za sebou. Věděla, že ji čeká neklidná noc, a doufala, že si Bruce ničeho nevšimne. Jenže její Bruce byl mnohem vnímavější, než si myslela, a vnitřní rozpoložení své přítelkyně dokázal rozpoznat velmi dobře.

„Jsi na mě naštvaná, za to, co jsem řekl tobě a Barnesovi?" zeptal se jí, když vstoupil do pokoje a chvilku ji sledoval, jak postává u okna. Vůbec na něj nezareagovala, tudíž si vyvodil, že by na něj naštvaná možná být mohla. Ucítil, jak se mu zkroutil žaludek. Když je naštvaná, neznamená to, že uhodil hřebíček na hlavičku? Že s Jamesem skutečně něco měla a nepodařilo se jí to utajit? Na jednu stranu cítil, jak se v něm taky znovu probouzí vztek, ale zároveň se cítil trochu provinile, protože takhle to vypadalo, že jí nevěří. Věřil jí, samozřejmě. Ale stále v něm občas - a hlavně v takových chvílích - hlodaly pochybnosti. Nebyl jako ona. Bucky ano. A Natasha byla krásná. Nebylo divu, že se po ní ohlíželi muži. Mohla si vybrat kohokoliv z nich, místo něj.

Natasha trochu neochotně odvrátila hlavu od okna. Venku panovala hustá tma, nikoho neviděla. Přesto věřila, - nebo spíš doufala - že by za ta léta špinavé práce mohla poznat, kdyby se někdo blížil. Teď tady byl ale Bruce. Podívala se na něj, jak tam bezradně stojí a zřejmě neví, jestli ještě něco nedodat, čímž by ale mohl situaci zhoršit. 

„Ne?" odpověděla otázkou. On si nahlas povzdechl a sundal si sako, které až příliš pečlivě přehodil přes židli a uhladil ho, asi aby se na ni nemusel dívat a získal si trochu času. „Nejsem naštvaná. Jen... bylo to nutné?"

Nevěřícně se na ni podíval a snažil se mluvit klidně, vyrovnaně. „Víš, jak to vypadalo, Nat? Jak jsem si to měl vyložit? Oba dva na nějakou dobu někam zmizíte, a když se vrátíte, ty mi neříkáš celou pravdu. Víš, že jsem na Jamese... vždycky trochu žárlil. Tak se na mě nezlob, ale jinak zareagovat mi opravdu nešlo. Žárlím, protože vidím, že se mu líbíš. Žárlím, protože vím, že může existovat nějaké riziko - riziko, že bych o tebe mohl přijít," vysvětlil jí potichu a uhnul pohledem. Kdykoliv jí vyjevil své city, připadal si podivně zranitelný.

Natasha si povzdechla, ale na tváři se jí objevil malý úsměv. Pomalými kroky k němu zamířila a něžně mu položila ruce na ramena. „Brucie," oslovila ho jemně, „omlouvám se. Nedošlo mi, že by sis to mohl... vyložit jinak. Chápu, že Buckyho nemáš úplně v lásce, ale v ten moment... potřebovala jsem ho," hlesla málem omluvně. „Byl jediný, kdo by mohl zvládnout ustát... případné komplikace." Bruce ucítil, jak se mu stáhl žaludek. Pořád se mu to nelíbilo. „On tě respektuje. A nikdy by nevstoupil do našeho vztahu, ani by se nepokusil nás rozeštvat. Věřím mu."

„Tak mi aspoň řekni, co se stalo," poprosil ji. „Proč by on byl jediný, který by mohl ustát nějaké komplikace? O čem to mluvíš?"

Povzdechla si. Nechtěla to rozebírat, ne dnes, ne s ním, ne tady. Stačilo, že neklidný bude Tony, Rhodey, Peter a James. Nechtěla Brucovi způsobit další starosti. Chtěli ještě počkat, jak se to vyvine, a pak až nejlépe po svatbě svolat tým. „Jsi si jistý, že to chceš opravdu vědět?" zeptala se ho pevným hlasem. Přikývl, ve tváři se mu nepohnul jediný sval. „Tak dobře," svolila nakonec a donutila ho, aby se posadil na postel. Pak si sedla vedle něj a začala mluvit: „Vzpomínáš, jak Rhodeymu zazvonil telefon? Volali mu, aby mu řekli, že se dostal na svatbu někdo, kdo by nám mohl chtít ublížit. A pak... Peter zmizel. Na nějaké vysvětlování nebyl čas, musela jsem pro něj jít. A potřebovala jsem s sebou Buckyho. Nejen pro jeho schopnosti, ale i pro to, že k tomu všemu přistoupí bez emocí a nehne ani brvou, kdyby vážně k něčemu došlo. Byla jsem si jistá, že k něčemu dojde. Jenže nedošlo. Peter tam byl sám. Někdo ho unesl a pak prostě zmizel. A to mi dělá starosti."

Bruce chvíli mlčel a zpracovával všechno, co mu řekla. „Takže jsme si naivně mysleli, že už to skončilo. Jenže neskončilo. Pořád tu je někdo, kdo byl v posledních měsících až moc trpělivý a teď konečně zaútočil. Samozřejmě. Svatba Tonyho a Pepper, lepší den si skutečně vybrat nemohli. Panebože." Vložil si tvář do dlaní. „Takže co budeme teď dělat?"

„Čekat," připustila neochotně. „A nespustit Petera z očí."

•••

„Byla to nádhera," řekla Pepper, když seděla na posteli a s úsměvem pozorovala své svatební šaty, které už si před pár hodinami sundala. Tony vyšel z koupelny a věnoval jí úsměv.

„To tedy ano. Byla to nádhera, ale nejnádhernější byla nevěsta. Málem jsem žárlil, když jsem viděl, jak se na tebe všichni dívají. Teď už mi můžou jen závidět mou nejkrásnější manželku," zamrkal na ni a posadil se k ní, nakláněje k ní hlavu, jako by prosil o polibek. Zasmála se a políbila ho. Jak by mohla odolat?

„Jsi si jistý, že všichni? I Bruce?" smála se a Tony s ní.

„Dobře, ten jediný asi ne. Pořád se díval na Natashu. V šatech ji už dlouho neviděl, takže se ani nedivím, že tak zíral," vtipkoval Tony a uchopil ji za ruku. Kritickým okem zhodnotil, jak moc jí sluší její nový prsten. „No páni. Kdo by si kdy pomyslel, že ti ten snubní bude slušet ještě víc než zásnubní?"

„Ty jsi blázen," kroutila hlavou pobaveně Pepper a nemohla se přestat smát. Dneska se celý den jen smála a už ji z toho málem bolely tváře. Doufala, že tohle štěstí už potrvá věčně.

„Jsem, ale do tebe, paní Starková," zašeptal jí Tony a přitáhl si ji k sobě do náruče. Konečně byli sami a v klidu a tichu svého pokoje. Tony si zprvu myslel, že dnešní večer si pro samé starosti ani neužije, ale opak byl pravdou. S Pepper v náruči zapomněl na všechno a na všechny. Teď existovali jen oni dva.