Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

5.kapitola

Natasha se již poněkolikáté přetočila na bok, načež si frustrovaně povzdechla. Pohledem zkontrolovala budík, který ležel na nočním stolku, a její frustrace se výrazně prohloubila, když zjistila, že bylo teprve sedm hodin ráno. Nebylo divu, že Bruce vedle ní pokojně oddechoval. Nechtělo se jí od něj vzdalovat, ale také jej nechtěla vzbudit. Spánek si zasloužil a potřeboval, aby zase nabral síly. Tiše se proto vykradla z postele a následně i z pokoje. Bylo jí jasné, že Tony bude určitě dávno vzhůru, pokud šel vůbec spát. Možná to byla příležitost, aby si promluvili, ale on bude nejspíš u Petera a ona ho rozhodně nechtěla rozptylovat.

„Oh, ty jsi tady,“ vyhrkla překvapeně, když vešla do kuchyně a našla tam Tonyho, který seděl u stolu a samozřejmě mu nechyběl hrnek černé kávy.

„A kde bych měl být?“ zeptal se malinko pobaveně, aby uvolnil situaci. Všichni byli stále příliš napjatí a to se mu nelíbilo.

„Myslela jsem, že budeš u Petera,“ řekla svou domněnku, zatímco zamířila ke kávovaru. „Ale stejně jsem s tebou chtěla mluvit, takže…“

Tony si ji přeměřil tázavým pohledem. Byl tak rád, že byli zase všichni doma a v pořádku, že na malý okamžik zapomněl na ten incident. A možná to tak mělo být. Možná by to měli prostě hodit za hlavu a soustředit se na důležitější věci. „Poslyš, nejsem tím nadšený a byl bych rád, kdyby se to už neopakovalo, ale svým způsobem to chápu. Mělas pravdu, měl jsem Stevovi zavolat… Měl jsem mu zavolat, už jak unesli Petera, ale rozhodně jsem mu měl zavolat, když se zmocnili i Bruce. Kdyby to byla Pepper, nevím, kam bych byl ochoten zajít, takže jsem schopen na to zapomenout. Budu jen doufat, že jsi věděla, že to bylo neškodné,“ povzdechl si a věnoval jí malý úsměv. Natasha pro něj byla příliš důležitá, než aby se s ní hádal. Nechtěl mezi nimi udržovat napětí a nedůvěru. Oba byli tvrdohlaví mezci, to nebylo nic nového. Málokdy se na něčem shodli, ale vždycky našli zlatou střední cestu.

Natashe po jeho slovech spadl obří kámen ze srdce. Bála se, že bude naštvaný. Že s ní nebude chtít mluvit. Že se jejich vztah rozpadne stejně jako se tenkrát rozpadl ten jeho se Stevem. „To ráda slyším. Vážně se omlouvám, a moc dobře víš, že to neříkám velmi často, takže to musí něco znamenat. A abych tě uklidnila, věděla jsem, že je to jen uspávadlo. Vlastně jsem ti prokázala laskavost, kdy ses naposledy tak dobře vyspal?“ zeptala se s úšklebkem.

„Myslím, že ještě neuplynula dostatečně dlouhá doba na to, abychom o tom vtipkovali,“ zamumlal a lokl si kávy, zatímco Natashe zmizel úšklebek z tváře.

Vzala si hrnek čerstvě uvařené kávy a posadila se ke stolu, na druhou stranu od Tonyho, aby na sebe dobře viděli. „Spal jsi dnes vůbec?“

„Pár hodin jo,“ odpověděl nejistě.

„Tak pár hodin říkáš? Víš, že se musíš prospat- no, netvař se tak! Když ti to neřeknu já, bude to někdo jiný, na to se můžeš spolehnout. Jsem si jistá, že to bude první věc, kterou ti dnes Pepper řekne,“ pokárala jej. Tohle bylo nekonečné téma, a i když se občas zdálo, že už se Tony ve svém spánkovém režimu zlepšil, občas přišlo období, kdy byl schopný nespat klidně pár nocí. To mu to pak všichni museli připomínat, v nejlepším případě ho do té postele rovnou dovléct.

„Mám naspáno do zásoby díky tobě a tomu uspávadlu,“ ušklíbl se pro změnu on a ona mu věnovala šokovaný pohled.

„Myslela jsem, že je příliš brzo, abychom o tom vtipkovali,“ připomněla mu.

Tony nad tím jen pokrčil rameny. „Jak jste na tom s Brucem?“ zeptal se, jednak aby změnil téma, a jednak protože ho to doopravdy zajímalo.

„Dobrý pokus, ale myslím, že pro dnešek už to stačilo. My přece nejsme ten typ přátel, kteří se svěřují,“ odfrkla si, ale když si všimla Tonyho pohledu, v duchu praštila hlavou o stůl. Samozřejmě, že nebyli takoví přátelé, ale pravda byla, že tak trochu vlastně i byli. Když přišlo na nejhorší, byli tu pro sebe a když bylo potřeba, našli v tom druhém útěchu. „Je to na dobré cestě. Stačí?“

Než však stihl Tony odpovědět, do kuchyně vešla další osoba. „Moji dva nejlepší přátelé! Je hezké vás vidět v situaci, která nikoho neohrožuje,“ zavtipkoval příchozí Rhodey.

„Jsi tu brzo, taky jsi nemohl spát?“ zeptala se s menším úsměvem Nat a postavila se, aby mohla Rhodeyho obejmout na přivítanou. Objímaní sice nebyl úplně její styl, ale s Rhodeym to prostě jinak nešlo. Dlouho s ním nemluvila, když nebude počítat předchozí dny, kdy řešili záchranu Petera. Měl pravdu, bylo hezké ho vidět za situace, kdy nebyl nikdo v ohrožení.

•••

Michelle si četla jednu z jejích oblíbených knih a u toho jedla jablko. Pravda byla, že neměla vůbec hlad, ale vzpomněla si na Pepper a jak by nesouhlasila s tím, že se nenasnídala, tak se rozhodla aspoň pro jablko. Na něco většího stejně neměla čas.

„Koukám, že se někdo uráčil přijít domů,“ poznamenal se škádlivým tónem v hlase její otec, když vešel do kuchyně a našel ji sedět u stolu.

„Že to říkáš zrovna ty,“ odfrkla si, načež zavřela knihu. Stále nemohla pochopit, že ho matka vzala zpátky. Po těch letech, co byl bůh ví kde, a co o něm nikdo nevěděl, se jednoho dne objevil na prahu jejich bytu a její matka se samým štěstím málem rozbrečela. Ale nejspíš se neměla čemu divit, její rodiče se k sobě perfektně hodili.

„Musím do školy,“ oznámila mu, vzala si knihu, kterou hodila do batohu, a odešla. Cestou do školy přemýšlela, jestli má napsat Pepper nebo ne. Protože to teď byl evidentně její život. Měla telefonní číslo na Pepper Pottsovou a Tonyho Starka. Ale to, že měla jejich čísla, neznamenalo, že toho může zneužívat. Pravděpodobně byli rádi, že je konečně pryč. Neměla by je otravovat.

Zastavila se před panelákem, kde bydlel Ned, a poslala mu krátkou zprávu. Včera mu dala vědět, že je Peter zpátky doma, a že mu víc poví zítra na cestě do školy. Včera už byla příliš unavená na dlouhé konverzace, ale musela mu říct, že je jejich kamarád naživu a doma.

„Michelle! Nikdy v životě jsem tě neviděl raději!“ vyjekl nadšeně Ned, když vyšel ze dveří, a dřív než jej vůbec stihla pozdravit, už byla sevřená u něj v objetí.

MJ ho rozpačitě poplácala po zádech a pak se z jeho sevření vymanila. „Tak moc jsem ti chyběla?“ ušklíbla se.

Ned s úsměvem přikývl a společně se rozešli směrem ke škole. „Jak je na tom Peter?“

„Není to nejlepší, ale rozhodně to není nejhorší. Potřebuje jen doplnit živiny a pořádně si odpočinout. Brzo by se snad měl vrátit do školy.“

„Půjdeš za ním dneska?“

„Nejspíš ne. Musím dodělat resty do školy,“ odpověděla a malinko zrychlila krok. Ovšem, měla spoustu úkolů, které musela udělat, ale ty by klidně mohla dělat i u Starkových. Byla to chabá výmluva, ale lepší momentálně neměla.