Jakmile dohráli Aktivity, Peter šel hledat sešit z chemie, aby se mohli s MJ začít učit na zítřejší test. Když ho konečně našel na dně svého batohu, byl rád, že tu nebyla Pepper, protože jinak by ho za ten pomačkaný vzhled sešitu pokárala.
Zrovna se chystal ze svého pokoje odejít, když promluvila Friday: „Volá tvůj otec.“
Peter se malinko zamračil, ale řekl Friday, ať hovor přijme. „Jsem v pořádku!“ odfrkl si. „Není možný, abyste už byli na Maledivách, tak proč mi voláte z letadla? Domluvili jsme se, že se ozvete, až přistanete,“ zaúpěl. Věděl, že se chtěli ujistit, že se nic nestalo, ale pokud mu budou volat každých pět minut, vůbec si ty líbánky neužijí.
„Ahoj, bráško,“ ozval se místo hlasu jeho otce hlas dívčí. „Ráda slyším, že jsi v pořádku. Bohužel ale nemůžu brát ohled na to, jak moc dobře se o tebe starají.“
Peter pustil sešit z ruky. Krve by se v něm momentálně nikdo nedořezal. Kompletně upadl do šoku. Zapomněl na to, jak se mluví, nebo hýbe. Stál na místě a snažil se neomdlít.
„Proč nic neříkáš? Je to šok, já vím,“ řekla chápavě. „Dobře, budu mluvit já, než se trochu vzpamatuješ. Stejně ti toho musím tolik povědět! Hodně jsem o tom přemýšlela a usoudila jsem, že měl Richard nejspíš pravdu. Jsi můj malý bráška, nechci tě zabít. Celý tenhle nápad s pomstou byl mámin plán. A já celý život dělala, co chtěla, ale teď nastal čas na to, abych začala realizovat své vlastní plány -“
„Co jsi udělala mým rodičům?!“ zeptal se poměrně tichým hlasem, ale tón, jakým to říkal, zněl dost nebezpečně.
„Prosím, nepřerušuj mě, dostanu se k tomu. Takže jak jsem říkala, nyní postupuju podle svého plánu. Máma vždycky říkala, že nemáš na to být jako já. Že tě bude Tony brzdit, a nejspíš měla pravdu, ale neboj se. Přetvořím si tě k obrazu svému. Budeme stejní a budeme spolu. Vynahradíme si všechny ty společné roky, o které nás máma připravila. Máš nějaké otázky?“
„Co jsi udělala mým rodičům?“ zavrčel znovu. Tohle bylo ještě horší, než čekal. Byl by mnohem radši, kdyby ho chtěla zabít, než tohle. Nebyl hlupák. Pokud měl být stejný jako ona, nesmí mít rodinu. Nyní byli v nebezpečí všichni, na kterých mu záleželo. A momentálně nejvíc jeho rodiče. Chtělo se mu brečet. Kdyby je nenutil jet na ty líbánky, nestalo by se to. Byli by tu všichni spolu. V bezpečí.
„Zatím nic. Vzala jsem je na výlet. Právě si dávají šlofíčka,“ oznámila mu nevinně, jak kdyby mu oznamovala, že vzala jeho rodiče podívat se na Sochu Svobody.
„Proč mi voláš? Víš, že bych tě podle toho mohl lokalizovat, že jo?“
„Petey, mám letadlo tvého otce a jeho oblek. Jsem si jistá, že bys mě mohl lokalizovat, i kdybych ti nezavolala. Vlastně, já chci, abys mě lokalizoval. Neměla jsem možnost se s mámou rozloučit, ale nedávám ti to za vinu, protože jsi nevěděl o mé existenci. Já ti tu možnost dám. Najdi mě a přijď se rozloučit s rodičema. Dám ti čas do zítřejšího večera.“
„Můžu přivést tým. Prohraješ,“ sdělil jí nechápavě. Mary jí vymyla mozek mnohem více, než si myslel. A navíc začínal mít pocit, že za tím bylo ještě něco. Žaludek se mu při té představě úzkostlivě stáhl.
„Přijdeš sám, pokud se s nimi chceš rozloučit, zatímco jsou ještě naživu,“ prohlásila varovně.
„Jsi nemocná!“ vyjekl Peter, který tu představu nemohl snést. Nemohl snést představu, že jeho rodiče zemřou, ani to že by jeho sestra mohla být psychicky nemocná. Nemohl snést představu, že tu byla možnost, že na ní Mary experimentovala. Co když jí to navždy poškodilo mozek?
„Nejsem, ale chápu, proč si to myslíš. Kdybys byl vychováván jako já, byl bys stejný,“ povzdechla si. „Uvidíme se zítra, bráško.“
„Počkej!“ vyhrkl, ale bylo pozdě. Hovor skončil.
„Najdi mi ji, Friday,“ nařídil jí a snažil se udržet si pevný hlas. Musel vymyslet, co udělá, a musel to vymyslet velmi rychle.
„To nemyslíš vážně!“ vydechla nevěřícně hnědovláska, která stála ve dveřích.
Peter na ni překvapeně pohlédl. „MJ! Jak dlouho tam stojíš?“ zajímal se, protože si vůbec nebyl vědom toho, že by přišla. Což bylo vážně špatné vzhledem k tomu, že měl šestý smysl.
Michelle za sebou zavřela dveře, aby je nikdo neslyšel, a přešla k němu blíž. „Skoro od začátku. Petere, měl jsi pravdu. Je nemocná. Evidentně to nemá v hlavě v pořádku. Nemůžeš ani na vteřinu uvažovat o tom, že bys za ní šel sám!“ snažila se do něj dostat kousek rozumu.
„Ale proč? Nechápu, že mě to nenapadlo dřív… Co když na ní Mary prováděla nějaké experimenty? Není to její chyba -“
„To nemůžeme vědět! Petere, já chápu, že je to tvoje sestra. Chápu, že ji chceš zachránit, ale ne každý může být zachráněn. U ostatních to šlo, protože se rozhodli konat dobro. Byla to jejich vlastní volba,“ vysvětlovala mu lehce zoufale. Tohle se jí vůbec nelíbilo. Znala Petera moc dobře, aby věděla, že mu to nerozmluví, ale musela se o to pokusit. Bylo to totiž to jediné, co mohla dělat.
„Jenže ona tu volbu ještě nedostala! Neví, jaké to je, mít milující rodinu. Jsem to jediné, co jí zbylo. Musím se o ni postarat. Musím jí ukázat, že můžeme být sourozenci i bez toho, aniž by někomu ublížila,“ snažil se zase vysvětlit on jí. „Nesmíš to nikomu říct,“ dodal ještě.
„Zbláznil jsi se?! Tohle rozhodně musíme říct ostatním! Nemůžeš tam jít sám. Co když se ti něco -“
„Nechce mě zabít,“ přerušil ji.
„A můžeme jí věřit, protože…? Tohle je šílenost. Nezlob se na mě, ale nemůžeš po mně chtít, abych si to nechala pro sebe,“ řekla pevným hlasem, který mu až moc přípomínal jeho mámu.
„Prosím,“ šeptl a věnoval jí štěněčí pohled.
•••
„Chci vám poděkovat, že jste k nám přišel,“ promluvila Natasha, když zavedla Everetta do Peppeřiny kanceláře. Chtěla dodržet slib, který dala Tonymu, ale zároveň nechtěla opouštět Petera. Naštěstí byl ministr svolný k tomu, že se setkají u Starkových doma.
„To byla maličkost. A vzhledem k situaci je to zcela pochopitelné,“ řekl s chápavým úsměvem, když se oba posadili.
„Mám pro vás složku s informacemi, které máme, ale moc se nenadchněte, je to ta nejtenčí složka, kterou jsem kdy viděla,“ oznámila mu a podala mu šedou složku, která vskutku byla velmi tenoučká.
„Opravdu je tak dobrá?“ povzdechl si Everett, když si papíry převzal. „Sdělil jsem svým bývalým kolegům z agentury, že na tom od teď pracují i Avengers. Nemýlil jsem se, že ne?“
„Samozřejmě, že na tom pracujeme. Jak už jste zjistil, je to osobní. V ideálním případě spoleháme na to, že ji zadržíme a předáme ji vám, abyste ji mohli dopravit do Raftu. Jiné vězení nepřipadá v úvahu,“ odpověděla bez emocí. V jejím ideálním případě by teď byla venku, hledala ji a pak se jí jednou provždy zbavila.
„Dobrá tedy, zůstaneme v kontaktu,“ uzavřel to, neboť už neměli o čem mluvit. „Vím, že máte k dispozici spoustu technologií, ale kdybyste něco potřebovali, dejte mi vědět. Momentálně jednám se starými přáteli z Wakandy, možná by vám něco přišlo vhod,“ dodal ještě a postavil se.
Natasha udělala to samé a podala mu ruku na rozloučenou. „Popřemýšlím o tom,“ ujistila ho a doprovodila ho ven.
ČTEŠ
Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³
Fanfic3.díl ❝Peklo nemá konec, jen rozdílné barvy a chutě.❞ Dalo by se říct, že každý z nich si prošel svým osobním peklem. Každý člen jejich rodiny to zažil. Jenže nakonec se utrpení vytratilo a bylo nahrazeno láskou. Jen díky tomu, že drželi při sobě a...
