Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

47.kapitola

Malá dívenka seděla na dece a pozorně sledovala miminko, které leželo vedle ní. Její malý bráška. Nemohla tomu uvěřit! Kdyby to věděla dříve, nezlobila by se na maminku, že ji tolik zanedbávala. Nebyla hloupá, věděla, že Peter potřeboval mnohem víc pozornosti. Rozhlédla se po prázdné zahradě a malinko posmutnila.

„Časem si na to zvykneš,“ zašeptala bráškovi, který na ni kulil svá hnědá očka. Měl stejné oči jako ona, to se jí líbilo. „Víš co, Petey? Vlastně nebudeš muset. Protože ty budeš mít mě. Vždycky tu pro tebe budu. Budu tě chránit. Nikdy se nebudeš cítit opuštěný jako já. Slibuju, že se na mě budeš moci spolehnout. Budu jediný člověk v tvém životě, který ti nikdy neublíží,“ slíbila mu a naklonila se k němu, aby mu mohla dát pusu na čelo. Peter se na ni usmál, jako by snad chápal, co mu říká.

„Jak rozkošné,“ promluvila hnědovlasá žena, která stála spolu s Richardem ve dveřích domu. „Chce se mi zvracet,“ dodala znechuceně, načež něco zašeptala jejímu nevlastnímu otci. Ten si povzdechl a zmizel zpátky v domě.

„Mami,“ pozdravila ji Teresa, ale nebyla příliš šťastná z toho, že matku vidí. Nemohla si ani vzpomenout, kdy ji viděla naposled, ale když teď měla u sebe brášku, ani si na matku nevzpomněla. Což se jí často nestávalo.

„Co si myslíš, že děláš? Nevychovala jsem tě k tomu, abys byla naivní. To si opravdu myslíš, že mu nikdy neublížíš?“ zeptala se opovržlivě Mary.

„Nikdy!“ trvala na svém Teresa.

Mary jí věnovala pobavený pohled. „Zajímavé,“ zamumlala a podívala se na své druhé dítě. Kéž by ho tady mohla nechat stejně jako tenkrát Teresu. Hra na milující matku jí příliš nevyhovavala. „Tak teď mě dobře poslouchej, má milá. Tvůj bratr byl omyl stejně jako ty, ale ty budeš má pýcha. Rozumíš? On by nikdy nemohl udělat to, co bude potřeba. Jeho otec ho bude brzdit, ale ty… ty jednou dokážeš velké věci. Zocelím tě. Nebudeš se ničeho bát. Nebudeš mít co ztratit, protože v životě nebudeš mít nic. Peter pochází z bohaté rodiny. Dostane vše na zlatém podnose, a ty přece víš, jací lidi jako on jsou. Takže teď se rozluč, protože to je naposledy, co svého bratra vidíš. Na tenhle den radši zapomeň, protože jestli zjistím, že ke svému bratrovi uchováváš nějaké sourozenecké pouto, udělám ti ze života peklo,“ řekla jí výhružně.

A tak to Teresa udělala. Potlačila vzpomínku na ten den. A všechno bylo fajn, dokud se jí Richard nerozhodl překazit plány. Ten idiot! Věděl, že vystřelí, a postavil se tam, jako by nikdy neviděl zbraň. Teď už neměla nikoho, ale zato měla tu pitomou vzpomínku, kterou by si raději nepamatovala. Byla dítě, její sliby neměly žádnou váhu! Potlačila to jednou, zvládne to potlačit znovu. Nezastaví ji to. Nezastaví ji nic.

Podívala se na fotku, kterou ukradla Richardovi z kanceláře těsně před odjezdem. Jako by snad tušila, že se něco takového stane. Z fotky na ni hleděla usměvavá tříletá Teresa, která seděla Richardovi na klíně a chystala se sfouknout svíčky na dortu. Nebyl to její táta. Byl to jen vědec, který se o ni staral, když její matka nemohla. Nebyl to její táta. Nebyl. Nebude jí chybět.

Vytáhla z kapsy kalhot další fotku, na které byl usměvavý Peter. „Čas změnit plány, bráško,“ šeptla. Ona už neměla nikoho. Přesně, jak řekla její matka – už neměla co ztratit. Udělá, co bude potřeba. Postará se o to, aby Peter poznal, jaké to je být na všechno sám. Postupně se zbaví každého, na kom mu záleží, a pak bude sám. Pak už nebude mít co ztratit stejně jako Teresa. Zbydou si a konečně budou spolu. Nikdo jim v tom nebude bránit.

„Já se o tebe postarám, Petey, slibuju,“ řekla s menším úsměvem a schovala obě fotografie zpátky do kapsy. Tehdy její sliby žádnou váhu neměly, ale dnes už byla dospělá a věděla, co slibuje. Musela se začít soustředit na svůj cíl, protože Peterova rodina byla obrovská a dá jí to spoustu práce. A jako první se musí zbavit jeho rodičů.

•••

Natasha sledovala, jak se převlečený a umytý Peter objímal s Pepper, které zřejmě vyprávěl, jak se zašpinil omáčkou, a proto na chvíli zmizel, aby se mohl převléknout a umýt. Pepper se nad tím jen zasmála a Tony ji vyhledal pohledem, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Nat přikývla, i když sama byla stále v pozoru. Peter jim toho příliš nepověděl, ale útočnice byla sama, takže dnes večer už nejspíše nic nezkusí. Proti všem by neměla šanci. Když Tony obrátil svou pozornost zpátky ke své manželce a synovi, zamířila si to zpět k Brucovi, který se nyní o něčem bavil se Stevem. Bucky jí byl v patách.

Rudovláska se k nim beze slova přidala. Položila svému příteli ruku kolem pasu, přičemž se jej nesnažila vyrušit, ale Bruce stejně přestal mluvit v půlce věty a věnoval jí pohled.

„Kde jsi byla?“ vyzvídal s menší vráskou na čele.

„Musela jsem se jít projít. Vypila jsem toho víc, než bych měla,“ odpověděla a věnovala mu úsměv. V tu chvíli se k nim přidal i Bucky a Nat tak nemohla zprvu rozeznat, jestli se Bruce zamračil nad vojákovou přítomností, nebo nad tím, že poznal, že mu lže.

„A to jsi byla v lese?“ podivil se a natáhl k ní ruku, aby jí mohl z vlasů vymotat kus větvičky.

„Nevím, jestli sis všiml, ale tady kolem je to samý les,“ informovala ho trochu pobaveně a doufala, že to nechá být.

Bruce periférně zahlédl, že je Bucky pozorně sleduje a náhle ho napadlo něco, na co by raději nemyslel. „Byla jsi v tom lese s Buckym?“ zeptal se nezvykle nízkým hlasem.

„Prosím?“ ohradila se Natasha. Bruce sice zmínil, že na Jamese trochu žárlí, ale Natasha ho nikdy neviděla žárlit přímo. A musela přiznat, že momentálně měla chuť zatáhnout do toho lesa jeho a rozhodně by tam s ním dělala jiné věci než s Buckym. Ale to se na svatbě jejich přátel úplně nehodilo.

„Byl jsi tam s ní?“ zeptal se znovu, ale tentokrát přímo Buckyho, který hned o krok ustoupil.

„Ano, ale rozhodně to nebylo tak, jak si myslíš,“ vyhrkl a zvedl ruce před sebe, jako by ho to snad mělo ochránit, kdyby se Bruce proměnil v Hulka.

„Moc ti nevěřím,“ informoval ho. „Nemysli, že jsem si nevšiml, jak pokukuješ po Nat!“

„Natasho…“ začal příchozí Tony, který chtěl vědět, co se skutečně stalo, ale když si čtveřici prohlédl, zarazil se. „Přerušuju něco?“ zeptal se váhavě. Steve vypadal, že by se nejraději propadl do země, zatímco Natasha se tvářila pobaveně. Mírumilovný Bruce vypadal, že by někoho dokázal zabít a nezměnit u toho ani jeden odstín a vzhledem k tomu, jak se tvářil Barnes, Tony tipoval, že to byl právě on, koho chtěl Bruce uškrtit.

„Vůbec ne, jen si tady s Jamesem ujasňujeme pár věcí,“ promluvil Bruce, ale pohled od supervojáka neodtrhl.

Tony se podíval na rudovlásku, která s úsměvem ukázala na sebe. „Dobře, myslím, že by ses měl napít něčeho, v čem není alkohol,“ řekl taktéž pobaveně a vzal Brucovi skleničku z ruky.

„Jsem v pohodě!“ bránil se vědec, ale Tony ho vzal kolem ramen a kousek s ním od ostatních odstoupil.

„Já to chápu, Brucie, myslíš, že já jsem nikdy nežárlil? V tom je ta nevýhoda mít tak úžasné ženy, jako máme my dva,“ svěřil se mu.

„Tobě se to lehko řekne, Pepper si tě právě vzala,“ povzdechl si Bruce.

„To nic nemění, kamaráde. Poslyš, já tě vážně chápu, ale věř mi, že v tomhle případě žárlíš zcela zbytečně,“ snažil se mu domluvit. „A teď mi udělej laskavost a běž zkontrolovat Thora. Zdálo se mi, že jsem ho viděl s pivem v ruce.“