Everett vlastně ani nebyl překvapený, když mu včera dopoledne volal Adam s tím, že se jim podařilo zadržet Justina Hammera. Jeho kamarád byl specialistou v hledání lidí. Bohužel včera nemohl opustit centrálu, a tak se mu podařilo dorazit až dnes ráno. Nyní stál za jednocestným zrcadlem a sledoval Justinův výslech. Adam už mu sdělil, že z něho nic nedostali, ale že se chová divně. S tím musel Everett souhlasit, když je momentálně pozoroval. Něco mu na jeho výpovědích nesedělo a začal mít docela jasnou představu, o co šlo. Za svou kariéru agenta to viděl už mockrát.
Blonďatý muž ukončil výslech a odešel z místnosti, načež se za pár sekund objevil po boku ministra. „Tak co si o tom myslíš?“ zeptal se zvědavě. Sám už měl svou teorii, ale chtěl slyšet názor svého bývalého kolegy. On byl specialistou na hledání lidí, ale Everett vždy exceloval u výslechu. Tak nějak vždy věděl, co říct… věděl, jak si zadrženého získat na svou stranu.
„Něco ví, to je jasné. Má strach,“ odpověděl s pohledem upřeným na Justina. Tomu se teď ve tváři neodrážely žádné emoce, ale během výslechu se často zadrhával. Místy měl pocit, že chtěl Adamovi odpovědět popravdě, ale něco ho drželo zpátky. „Kolik máme času?“
„Necelé dvě hodiny, pak ho musíme pustit,“ povzdechl si. „Mám tam jít s tebou?“
„Zatím ne, chci si s ním promluvit o samotě,“ řekl, vzal si ze stolu složku a odešel do výslechové místnosti. „Zdravím vás, pane Hammere. Mé jméno je Everett Ross. Býval jsem agent, ale teď jsem ve funkci nahradil našeho společného přítele Thaddeuse Rosse,“ představil se a posadil se na místo, kde před chvílí seděl Adam.
„Já jsem ho nezabil,“ vyhrkl hned Justin, když zaslechl Rossovo jméno.
„To já přece vím, tedy alespoň si to myslím. Důkazy na to nemám,“ usmál se na něj přátelsky. „Myslel jsem, že jste pro armádu dodával zbraně, tak jsem vás dlouhou dobu přehlížel. Za to se vám musím omluvit. Chtěl byste mi teď povědět, co jste u nás prováděl, když jste nás nezásoboval?“ začal zlehka. Dvě hodiny sice nebylo tolik času, ale pokud byla jeho teorie správná, zlomí ho velmi rychle.
„Nic,“ odpověděl jednoduše a ani moc nelhal. Vždyť on tam skoro nic nedělal. Jen skákal, jak Liv, tedy Teresa, pískala. Všechnu práci si dělala sama nebo pověřila Quentina.
„Tomu se dá jen těžko uvěřit, pane Hammere. Nebudu vám lhát, moc toho nevíme, ale máme za to, že našim hlavním škůdcem byl Quentin Beck. To on zabil Thaddeuse, že ano? Pak co? Něco se mezi vámi pokazilo a vy jste se rozhodl ho zastřelit?“ předložil mu jejich teorii, o které věděli, že není správná. Šance, že by se to takhle odehrálo, byla téměř nulová. Ale potřeboval vidět jeho reakci.
Justin na sobě nenechal nic znát, ale při zmínce Quentinova jména se v něm cosi hnulo. Byl tu zavřený celý den a noc a i když nebyl rád, přinášelo mu to tak trochu klid na duši. Byl daleko od Teresy. „Nevím, jestli ho zabil,“ sdělil mu váhavě.
„Dobře, ale co vy?“
„Co já? Ptáte se mě, jestli jsem Rosse zabil? Už jsem vám řekl, že ne!“ vyštěkl trochu vztekle. „Jste stejně zaseklá gramofonová deska jako agent Chase.“
Everett se uchechtl. Adam občas vážně zněl jako zaseklá gramofonová deska. „Na to jsem se neptal. Ptal jsem se na to, jestli jste Becka zabil. Podle mého názoru nevypadáte jako někdo, kdo by mohl zabíjet, ale jste podnikatel se zbraněmi. Jistě už jste někdy držel nějakou v ruce a střílet jste se taky musel učit. Takhle přesnou ránu dokáže jen málokdo-"
„Mlčte,“ vyzval jej Justin.
„Pár milimetrů vedle a byl by na místě mrtvý. Ale to jste nechtěl, že ne? Schválně jste ho zasáhl kousek od srdce, aby ještě chvíli trpěl-"
„Já ho nezabil!“ vykřikl, ale tentokrát v jeho hlase nebyl slyšet vztek, nýbrž smutek. „Já ho miloval, jasný? Miloval jsem ho!“
Prošedivělý muž se na chvíli odmlčel. Tohle přiznání rozhodně nečekal. Chtěl ho jen vyprovokovat, což se mu povedlo, ale nyní se za to cítil trochu provinile. „To jsem nevěděl. Vaší ztráty je mi líto,“ řekl mu upřímně a Justin jen přikývl. „Chcete donést vodu nebo něco?“
„To není nutné,“ odmítl jeho nabídku.
„Justine, pokud jste Becka nezabil vy, tak kdo? Vy to víte, nebo se snad mýlím? Copak nechcete, aby šel jeho vrah do vězení?“
„Jistě, že chci, ale kdyby to bylo tak jednoduché, už dávno by jeho vrah seděl. Není žádný důkaz. Smiřte se s tím tak jako já! Nikdy jeho vraha nechytíte,“ sykl na něj nepřátelsky Justin. Kdyby byl pořádný chlap, pomstil by Quentina sám. Zabil by Teresu a rozhodně by se ujistil, že bude trpět stejně jako trpěl Quentin. Ale on nebyl vrah. Obchodoval se zbraněmi, ale nebyl zabiják.
„Zadržujete informace, víte, že vás za to můžeme zavřít?“ zeptal se a pozorně ho sledoval, aby mu neunikla jeho reakce. Nic na to neřekl a jen pokrčil rameny. Nevypadal, že by mu pár měsíců v base vadilo. Spíš naopak, vypadal, jako by se mu snad ulevilo. „Uklidnila vás tato informace, pane Hammere? Cítíte se tu v bezpečí?“
Justin se ušklíbl. Přesně to si snažil namluvit, ale když se na to teď Everett zeptal, došlo mu, že věřit v to bylo pošetilé. „Před ní nejsem v bezpečí nikde,“ řekl bez přemýšlení.
„Takže je to žena? To se nám ten seznam alespoň trochu zužuje,“ oznámil spokojeně ministr. Teď už to byla jen otázka minut.
„Nikdy ji nechytíte,“ zamumlal Justin odevzdaně. Nakonec, jaké měl šance? Teresa zjistí, že ho FBI chytila a co jí pak zabrání v tom, aby ho zabila? Absolutně nic. „Já ani nevím, jestli ho zabila. Neviděl jsem to a ona mi to nikdy nepotvrdila.“
„Můžete ji obvinit z něčeho jiného?“ zeptal se nadějně Everett, který se nehodlal tak snadno vzdát. Ne, když byl tak blízko.
Podnikatel se odmlčel a zapřemýšlel se. Jak se do téhle situace vůbec dostal? Připletl se do toho náhodou, ale zůstal kvůli Quentinovi a kvůli pomstě, po které toužil. Jenže až příliš pozdě zjistil, do čeho se to připletl. Mohla tohle být jeho cesta ven? Dokázali by ho ochránit?
„Můžete mi zajistit bezpečí?“
„Ochrana svědků?“ nabídl, ale tušil, že tak jednoduché to nebude.
„To mě můžete rovnou zabít,“ odsekl Justin, přesně jak to Everett předpokládal.
„Příliš často se to nedělá, ale pokud na tom budete trvat, můžeme vás poslat do vězení, dokud ji nechytíme,“ povzdechl si.
„Pokud to bude vězení s nejvyšší ostrahou, tak možná. Nepodceňujte ji,“ varoval staršího muže.
Everett si jej přeměřil pohledem. „Opatrně s tím, co si přejete, pane Hammere. Mohl bych vás poslat do Krychle, tam budete v bezpečí před tou vaší přítelkyní, ale nejspíš nebudete v bezpečí před ostatními vězni. Možná vám zařídím hezkou a odlehlou celu, ale to záleží na tom, co mi řeknete,“ informoval ho. Byl to jeho poslední návrh. Víc už mu nabídnout nemohl.
„Znám ji několik měsíců a nevím o ní skoro nic. Když jsem ji poznal, jmenovala se Liv a byla blonďatá. Pak se z ní vyklubala hnědovláska se jménem Teresa. Neznám její příjmení. Viděl jsem ji zabít náctileté dítě. Ani u toho nemrkla. Chce se pomstít Tonymu Starkovi. Nejsem si jistý proč, nechává si dost věcí pro sebe. Myslím, že jí jde o toho Starkovic kluka,“ vychrlil na něj všechno, co věděl, čehož nebylo příliš mnoho. I tak se mu ale neskutečně ulevilo. Byl z toho venku.
„Jste si tím jistý?“
„Ano, moc sdílná sice není, ale o tom klukovi mluví prakticky neustále,“ prozradil Justin, který se dostal do upovídané nálady. Poprvé od Quentinovy smrti pocítil naději.
„Agent Chase bude pokračovat ve výslechu, já si musím jít zavolat,“ oznámil mu a na nic nečekal. Nepočkal na Hammerovo souhlasné přikývnutí, nebo na příchod Adama. Okamžitě opustil místnost a v kontaktech bleskově našel Starkovo číslo.
„No tak,“ zamumlal si pro sebe, když to stále nezvedal.
„Vy víte, kdo jsem. Pokud nejsem k zastižení, pravděpodobně s vámi nechci mluvit, takže nezanechávejte vzkaz.“
„Sakra,“ zaklel a rozběhl se ven.
ČTEŠ
Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³
Fanfic3.díl ❝Peklo nemá konec, jen rozdílné barvy a chutě.❞ Dalo by se říct, že každý z nich si prošel svým osobním peklem. Každý člen jejich rodiny to zažil. Jenže nakonec se utrpení vytratilo a bylo nahrazeno láskou. Jen díky tomu, že drželi při sobě a...
