Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

19.kapitola

Tony nesnášel porady. O to víc je nesnášel, když se odehrávaly v sobotu a ještě ke všemu před Vánoci, ale bylo to potřeba, ať se mu to líbilo nebo ne. Dnes všem jeho zaměstnancům začínala celozávodní dovolená, která trvala až do konce roku. A podle čísel, která před chvíli rozebírali, si to zasloužili stejně jako každý rok. I Tony už se těšil, až si na pár dní odpočine. A Pepper to také více než prospěje.

„Pane, přišel za vámi ministr Ross,“ oznámila mu Friday, když se posadil v Peppeřině kanceláři, aby si v klidu mohl projít dokumenty, které bylo potřeba podepsat, než se vrátí domů a zcela se přepne do vánočního módu. Měl sice svou kancelář, ale on dával přednost kanceláři své budoucí ženy.

„Úplně jsem na něj zapomněl,“ povzdechl si Tony unaveně. „Mohla bys ho za mnou dovést?“ požádal ji, neb věděl, že dnes už v budově nikdo nebude a jemu se nechtělo jít celou tu cestu dolů až na recepci a zase zpátky.

„Jistě, pane.“

Tony pohlédl na hromadu papírů a promnul si kořen nosu. Nemělo cenu se do toho pouštět, když každou chvíli přijde Ross, ale to znamenalo, že se to celé jen protáhne a on už chtěl být doma s Pep a Peterem. Těšil se, až se společně uvelebí na gauči, každý s hrnkem horké čokolády, a podívají se na nějaký vánoční film, který Peter vybere.

„Můžete vstoupit,“ řekl trochu hlasitěji, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Pane Starku,“ pozdravil jej Everett a zavřel za sebou dveře.

„Rád vás vidím,“ oplatil mu pozdrav a na moment se postavil, aby si mohli podat ruce. Pak se oba usadili.

„Vím, že to není úplně ideální, když se blíží svátky, ale mluvil jsem s Kapitánem. Rozhodl se pro podepsání, tak jsem si myslel, že nejlepší bude, když to uskutečníme ještě před Vánoci,“ sdělil mu důvod jejich schůzky.

„Vážně?“ vyhrkl Tony překvapeně. „Tedy, to je dobrá zpráva,“ dodal stále šokovaný. Přišlo mu divné, že se to dozvídá od Everetta a ne od Steva, ale nejspíš to nic neznamenalo. Koneckonců byl jenom jejich prostředníkem na začátku věci. Teď už spolu komunikovali sami a jeho k tomu nepotřebovali.

„To opravdu je,“ přitakal Everett, který z toho měl také radost a podstatně se mu ulevilo. „Na zítra jsem svolal tiskovou konferenci, ať to vypustíme do světa co nejdříve a do nového roku vstoupíme s čistým štítem. Chtěl jsem vám to říct osobně, ostatním jen zavolám. Nejlepší by bylo, kdybyste byli všichni přítomní.“

Tony přikývl. Věděl, že to Steve dělá jen proto, že věří, že Everett dodrží své slovo a postará se o zrušení Sokovijské smlouvy, ale musel přemýšlet nad tím, jak moc jednodušší by to bylo, kdyby to podepsal už napoprvé.

„Nemůžu mluvit za ostatní, ale já dorazím,“ potvrdil svou účast, neboť věděl, jak důležité to bylo. Veřejnost musela vidět, že drží spolu. Teď ho docela zamrzelo, že Natasha nic takového neměla, když ji Thaddeus Ross omilostnil. Ale ona se tam zítra určitě ukáže, takže se to vlastně bude týkat i jí.

„Skvěle. Z mé strany je to vše, takže pokud nemáte další otázky, uvidíme se zítra,“ ukončil jejich rozhovor a čekal, jestli bude chtít Tony něco dodat.

„Jak jste pokročili s vyšetřováním Rossovy vraždy?“ zeptal se nenuceně. Oni nepokročili vůbec, tak doufal, že by z něho možná mohl vyloudil nějaké informace. Ať to udělal kdokoliv, byl velmi opatrný. Zahlazoval po sobě stopy jako ještě nikdo, s kým měli tu čest. Tony byl ale přesvědčený, že to takhle nemůže jít donekonečna. Každý jednou udělá chybu. A oni si budou muset počkat, až udělá chybu i jejich protivník. Momentálně jim totiž nic jiného nezbývalo.

Everett se musel ušklíbnout. „Víte, že vám nemůžu nic říct. Vždyť já to ani nevyšetřuji, jen vypomáhám.“

„Oficiálně ne, ale určitě si děláte průzkum sám pro sebe. Neříkejte mi, že se ten agent ze CIA vytratil hned, jak jste převzal post ministra,“ namítl Tony, který věděl, jak těžké je se vzdát něčeho, co jste dělali tak dlouho. „Takže čistě teoreticky byste mi mimo záznam něco povědět mohl.“

„Mohl bych, ale ono vlastně není co,“ povzdechl si poraženě. Nebylo to od něj profesionální, ale měl pravdu v tom, že on na tom oficiálně nepracoval. A možná mu tím tak dokáže, že mu může věřit. „Je to celkem záhada, pane Starku. Nic takového jsem ještě nezažil. Kdyby nebyl Quentin Beck mrtvý, řekl bych, že to udělal on, protože mi vůbec nesedí do vzorce. Co tam v prvé řadě vůbec dělal?“

„Nemohl to být někdo zevnitř, když tak perfektně zahladil stopy?“ navrhl Tony.

„Určitě to byl někdo zevnitř, ale nemyslím si, že zůstal. A ze seznamu zaměstnanců mě zaskočil jen doktor Banner, který měl být nezvěstný. Jeho samozřejmě ale neobviňuji. Takže, abych to shrnul, nemáme vůbec nic. A teď už bych měl vážně jít,“ řekl a zvedl se ze židle.

„Počkejte,“ vyhrkl Tony náhle a také se postavil. Vzpomněl si ještě na jednu věc, kterou s ním potřeboval celkem urgentně probrat. „Zajímalo by mě… Ross nás nedávno pověřil hledáním Spider-mana. Chtěl, aby podepsal dohodu.“

„Ach, jistě, slyšel jsem o něm,“ řekl, ale neposadil se. „Neměl jsem ještě čas se na něj blíže zaměřit. Když se vám ho podaří najít, zlobit se nebudu, ale není to moje hlavní priorita. Zatím neudělal nic, čím by ohrozil veřejnost, takže v tom nevidím problém. Samozřejmě by to podepsat měl, ale dokud nebude vyřešena Rossova vražda, nikdo se tím zaobírat nebude,“ rozvinul svou odpověď a Tonymu spadl obří kámen ze srdce.

„Beru na vědomí. Teď už by to mělo být opravdu vše, takže na viděnou zítra,“ rozloučil se s ním a počkal, až odejde, než se posadil zpátky na židli. Až na to, že ani oni nějak nepokročili ve vyšetřování Rossovy vraždy, obdržel docela dobré zprávy. Věřil, že se Pepper uleví, že jejich syn už není pod hledáčkem vlády, tedy aspoň na chvíli. Rozhodně to ale nehodlal říct Peterovi, neboť mu bylo naprosto jasné, že by hned chtěl jít chytat zločince. Bude pro všechny lepší, když si bude myslet, že se po něm stále očekává podepsaní Sokovijské smlouvy, což se od něj v podstatě i očekává, takže to nebude úplná lež.