Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

54.kapitola

„Jsem ráda, že jsi mi to řekl," odvětila po chvilce Michelle, když jí Peter pověděl, co se včera a dneska stalo. Nebyla v takovém šoku jako tehdy na podzim, koneckonců, žít po boku se Starkovými ji naučilo, že život je vážně plný překvapení, přesto ji to ale zasáhlo. O to víc, když věděla, že se jedná o Peterovu sestru. Podívala se na něj. „Hlavně mi, prosím tě, neříkej, že jsi v pořádku. Vím, že nejsi. Ostatně, kdo by po tomhle v pořádku byl?"

Vděčně se na ni podíval. „Díky, Michelle," zašeptal.

Kývla a vzala ho za ruku. Propletla si s ním prsty a pevně ji stiskla. „Tak. Neboj se, to zvládneme. Nějak se to vyřeší," slibovala mu, a přestože neměla nejmenší tušení, jak by se něco takového dalo vyřešit, byla o svých slovech přesvědčená. 

„Michelle, já... měl bych dvě prosby," začal opatrně Peter a zapíchl oči do země. MJ ho tiše pobídla, aby pokračoval. „Ta první... jestli rodiče odjedou na líbánky, myslíš,  že by vadilo, kdybys zůstala u nás? Nechci tam být sám. Já... já vím, že to asi není úplně nejbezpečnější, takže pochopím, když mi řekneš ne, ale -"

K dalšímu (hloupému) argumentu se Peter už nedostal, protože mu to Michelle nedovolila. Přiložila mu ukazováček na rty a on se na ni překvapeně otočil. „Přestaň plácat nesmysly. Samozřejmě, že u vás ráda zůstanu, pokud to nikomu nebude vadit," odpověděla mu a zlehka se usmála. Jeho nabídka ji potěšila a zahřála u srdce, byť by to nahlas asi nepřiznala. Ale tohle pro ni znamenalo, jak moc jí Peter věří, jak moc mu na ní záleží, a že ji má rád. Něco takového potěší každého člověka. „A teď ta druhá prosba? Ale přísahám, že jestli budeš mít v rukávu další podobný hlouposti, tak se neznám," varovala ho a on se musel zasmát. Že se smál v takovéhle chvíli, to brala jako neskutečný úspěch.

„Dobře. Jde o to... co bys řekla, kdybychom se o tomhle už dneska nebavili? Nechci se o tom bavit s každým, protože už mě to vyčerpává, opakovat všechno pořád dokola a přesvědčovat je o něčem. Je mi jasný, že o tom budu ještě muset mluvit s rodiči u oběda nebo po obědě, a tak... rád bych si od toho odpočinul a pokusil se na to... aspoň na chvíli zapomenout," vysvětloval jí opatrně.

„Jestli se mě ptáš, jestli mi to bude vadit, tak nebude, to mi věř," ušklíbla se. „Chci, aby ses cítil v pohodě, aspoň v rámci možností. Nevadí mi to. Tak co kdybychom se šli projít a už o tom nemluvili?" navrhla mu, a Peter souhlasil. Včera, ať se snažil sebevíc, už se do té radostné nálady nemohl příliš dostat. A jeho to mrzelo, protože to byla svatba jeho rodičů a on si ji chtěl užít se vším všudy. Navíc, tohle bylo opravdu nádherné místo, a on by velmi litoval toho, kdyby si ho pořádně nevychutnal. Takže procházka s Michelle zněla jako výborný nápad.

„Těším se na ty tvoje fotky," řekl jí po chvilce, když ruku v ruce vyšli ven. Peter si všiml, že Michelle chce zamířit k lesu, ale z představy, že by se tam měl vrátit, se mu neudělalo úplně nejlíp, a tak jí naznačil, aby se vydali spíš na druhou stranu. Jestli se chce pokusit na to nemyslet, bude nejlepší, když bude co nejdál od toho všeho. Na jednu stranu byl rád, že Teresa nebyla jen nějaká iluze, ale zároveň mu její příchod kalil vzpomínky na svatbu, a z toho byl zasmušilý. Bylo to ironické. Ona byla vychována jako vrah, jako Maryina zbraň, která ho má zabít, a on se ji přesto snažil chránit, aby jí nikdo z jeho rodiny neublížil... A dost, okřikl se v duchu, řekl sis, že na to už nebudeš myslet. Silou vůle se vrátil zpět nohama na zem a vnímal Michellinu teplou ruku v té své.

Nejspíš mu něco odpověděla, ale on ji neslyšel. Panebože, nejdřív zanedbával rodiče, teď začne zanedbávat svou přítelkyni, jen proto, že příliš myslí na svou nevyzpytatelnou sestru. Povzdechl si a volnou rukou si přejel po obličeji. „Promiň, já... dneska nejsem nějak ve svý kůži. Nemám tušení, co bych měl říkat."

Pousmála se a ukázala na bílou lavičku. „To nevadí. Můžeme přece i společně mlčet," navrhla mu klidně a počkala, až se posadí, teprve potom si sedla k němu. Položil si hlavu na její rameno a přitulil se k ní. Zavřela oči, opřela se spánkem o temeno jeho hlavy a zajela mu prsty do vlasů. Probírala se jeho jemnými kudrlinkami a vychutnávala si dubnové sluníčko, které je oba hřálo svými teplými paprsky. Byli tak daleko, že k nim nedoléhal absolutně žádný hluk, ani rozhovory hostů, byli tu jen oni dva a překrásná příroda. Cvrlikot ptáků, vůně trávy, šumění nedalekého lesa. To ticho a klid je hladilo po duši. A Michelle si užívala, že jsou tak daleko od ruchu velkoměsta. Kdyby nedošlo k událostem ze včerejšího odpoledne, ta doba, kterou tady strávili, by nemohla být dokonalejší.

„Miluju tě," zamumlal Peter po chvíli společného mlčení, které výjimečně nebylo vůbec trapné. Michelle se to líbilo. Nemusí spolu pořád jen mluvit. Kde jinde nevyužít toho ticha a jen prostě být s tím druhým a užívat si jeho přítomnost, než právě tady?

Usmála se. „Já tebe taky."

•••

Stála v předsíni, bosá, ve svém nejoblíbenějším pyžamu a s plyšovým medvědem pod paží a dívala se na dveře, za nimiž byl vidět černý stín. Ozvalo se cvaknutí zámku, klika se pohnula dolů a dovnitř vstoupila žena. Děvčátko se rozzářilo, když spatřilo svou maminku. Ale žena se jen ďábelsky usmála, ozvalo se tiché cvaknutí a ona vzápětí namířila nabitou pistoli na hlavu své dcery.

„Ahoj, maličká," zašeptala a v očích se jí zablesklo, „chyběla jsem ti?"

Teresa se škubnutím probudila a pár vteřin se dezorientovaně rozhlížela kolem. Srdce jí ještě prudce bušilo, ale jak sen pomalu odplouval, uklidnila se. Musela tu usnout, když trénovala střelbu, tak, jak ji tu tehdy učila matka, jenže nyní s tím rozdílem, že tu byla sama. Za okny svítalo, na podlaze kousek od ní ležela pistole.

Musela se ušklíbnout. Zvláštní, že se jí zdál zrovna takový sen. Možná to mělo být nějaké varování. Varování, že úkol neplní dostatečně dobře. Teresa věděla, že efektivnější by možná bylo, kdyby Starkovy ještě trochu podusila a nechala je žít ve stále se stupňující nejistotě, než by znovu zaútočila. Jenže času jí už moc nezbývalo. A ona tentokrát nové šance nepromarní. Už nebude čekat.