Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

59.kapitola

Pepper se snažila pochopit situaci, ve které se právě nacházeli, ale ať se snažila sebevíc, nepochopila to. Stále byli v letadle, ale rozhodně nepřistáli na Maledivách, jak měli v plánu. Když pohlédla z okénka, mohla v dálce vidět vysoké budovy, které nepochybně stály v New Yorku, což znamenalo, že nebyli příliš daleko. Nejspíše létali někde okolo, neboť pochybovala o tom, že vzlétli před tak krátkou dobou. Pokud Teresa kontaktovala tým, měli by tu být každou chvíli, ale pokud to hnědovláska udělala, musela to udělat ještě, když byla Pepper mimo. Pochopila, že byli uneseni, to by pochopil každý, ale čemu nemohla porozumět, bylo to, proč nebyla spoutaná stejně jako Tony. Možná ji Teresa nepovažovala za nebezpečnou, ale že by ji opravdu podceňovala až tak moc? Věděla, že nebyla žádný superhrdina, ale co jí zabrání v tom, aby se zvedla a došla si pro oblek Iron Mana, který se nacházel na druhé straně místnosti?

„Koukám, že Šípková Růženka se nám probudila,“ uchechtla se příchozí hnědovláska a Pepper tak okamžitě dostala odpověď na svou otázku. „Nesvázala jsem vám ruce, protože vím, že se o nic nepokusíte, ale stačí jeden špatný pohyb a hned to napravíme.“

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se Pepper svým ředitelským hlasem. Nemohla dát najevo, jaký má strach, a emoce uměla perfektně kontrolovat, jen když přešla do svého pracovního režimu.

„Protože tu mám vašeho spícího manžela, který je úplně bezbranný. A za nedlouho se k nám připojí i váš syn,“ odpověděla a pak se zasmála, jako by právě řekla nějaký povedený vtip. „I když on to vlastně není váš syn,“ ušklíbla se.

Pepper nebezpečně zúžila oči. „Tomu sama nevěříš, jinak bych tu nebyla.“

„Na tom něco bude,“ zamumlala zamyšleně. „Ale na tom stejně nezáleží. Neublížíte mi, protože na to nemáte,“ řekla opovržlivě, jako by to snad byla špatná věc.

„Mýlíš se. Pro ochranu Petera bych udělala cokoliv,“ prohlásila pevným hlasem a v očích se jí nebezpečně zablesko.

Na Teresu to udělalo dojem. „Zajímavé. Jenže to nebude potřeba, nechci Peterovi ublížit,“ informovala ji.

„Jak můžu vědět, že nelžeš?“ chtěla vědět Pepper, které se po jejích slovech ulevilo, i když nemohla vědět, zda mluví hnědovláska pravdu. Ještě před třemi dny ho chtěla zabít. Že by se v ní přece jen probudila nějaká sourozenecká láska?

„To je ta otázka, že? Vědět to nemůžete, ale možná vás přesvědčím, když si vyslechnete můj plán. Celý svůj život jsem dělala, co moje matka chtěla. Byla jsem vychována k tomu dovést věci do konce, ale po mém posledním setkání s bráškou mi došlo, že se řídím matčinými plány, i když je mrtvá. A tak jsem si vytvořila svůj vlastní plán. Dokážu jí, že se v Peteym pletla. Bohužel vás ale nemůžu nechat žít. A protože nejsem zrůda, jak si všichni myslíte, nechám brášku, ať se s vámi rozloučí. Nemusíte se bát, postarám se o něj, až tu nebudete,“ vypověděla jí celý svůj plán.

Pepper na to nic neřekla. Něco jí na tom nepřišlo v pořádku. Jistě, celá tahle situace nebyla v pořádku, ale začínala mít pocit, že by za tím mohlo být něco víc. To jak mluvila. Pepper už pár padouchů potkala a o všech by se dalo prohlásit, že byli šílení. Jenže to bylo prostě slovo, které vás zrovna napadne, když vám popisují jejich pomatené plány na ovládnutí světa. Teresa mluvila jinak. Měla pocit, že u ní ta šílenost sahá až do lékařské terminologie. Samozřejmě to nemohla vědět jistě, ale měla zkrátka takové tušení. A v lidech se většinou nemýlila.

Přemýšlela o tom, co by jí mohla, nebo spíš měla, říct, ale nic ji nenapadlo. Nelíbilo se jí, že měla situaci ve svých rukou. Tohle nebyla schůze správní rady. Tohle nebylo její teritorium. Bylo Tonyho. Nerada to přiznávala, ale potřebovala, aby se probudil. Bez něj to nemohla nikdy zvládnout. Nakonec se Teresa přece jen nemýlila, když se ji rozhodla nespoutat.