Ďáblova pomsta ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ³

42.kapitola

„Tancuješ?"

Michelle se překvapeně otočila a povytáhla obočí, když za sebou spatřila stát nervózně se usmívajícího se Petera. Trochu ztraceně sledovala, jak k ní napřáhl ruku a mrkl na ni.

„Ehm, netančím, a navíc -" chtěla se vymluvit a volnou rukou poukázala na svůj foťák, ale Peter jí ho opatrně vzal z ruky a položil ho na stůl. Pak ji uchopil za ruku, propletl si s ní prsty a než stačila protestovat, už ji táhl za ostatními na parket.

„To je dobrý, protože já taky netančím, ale tohle je ploužák a jinou příležitost k tanci asi už stejně nedostaneme," vychrlil ze sebe na jeden nádech, poněvadž byl opravdu nervózní. Tančení s Michelle pro něj byla premiéra, a tak se toho trochu bál, koneckonců skoro jako všech věcí, které člověk dělal poprvé v životě. Ale stačilo mu se na ni podívat a jeho odvaha se začala pomalu vracet. Byla tak nádherná. A navíc, vypadala stejně nejistě jako on.

„Ani na sobě nemám šaty," řekla potichu, když jí jemně položil dlaně na pas a přitáhl si ji k sobě.

„To nevadí," zašeptal stejně tiše, jako by se bál, že by příliš hlasitým slovem mohl narušit tu poklidnou a lehkou atmosféru, která zde panovala. MJ už zřejmě nepřišla na žádný další argument, proč by tančit neměli, a tak si jen povzdechla a obtočila mu ruce kolem krku, čímž si byli ještě blíž. „Jsi nádherná," řekl jí Peter a zatímco se pohupovali do rytmu pomalé hudby, díval se jí hluboko do jejích čokoládově hnědých očí. Usmála se na něj. „Opravdu. Nezpochybňuj to," varoval ji. „I když bych tě rád viděl v šatech, tohle... tohle je perfektní. Tohle jsi ty. A já tě miluju," řekl jí potichu a trochu stydlivě, protože tahle dvě slůvka si často neříkali. „Se vším všudy. Takovou, jaká jsi."

„Ty jsi blázen, Petere," vydechla Michelle a zavřela oči, když se k ní naklonil a čelem se opřel o to její. Ani jeden už nevnímal, že okolo nich tančí i ostatní páry. Jako kdyby zůstali sami, jen oni dva, lapeni v nekonečné smyčce tohoto perfektního okamžiku. Michelle byla sama překvapená, když si to uvědomila - ale už dlouho se necítila takhle dobře. A to jen díky Peterovi a jeho rodině. „Petere, já..." začala opatrně, protože tuhle chvilku nechtěla pokazit. Ale připadala si v bezpečí. Byla v jeho náruči. A probudila se v ní jakási otevřenost. „Občas se bojím, že ti prostě nebudu stačit," přiznala se mu. „A mě to hrozně mrzí, protože bych hrozně ráda. Ale bojím se, že... že něco pokazím, nebo to uspěchám a pak... pak si v sobě vytvořím nějaký blok a... a nebudu schopná -"

„Michelle," oslovil ji něžně a pak ji klouby prstů pohladil po tváři. „Nemusíš na nic spěchat. Nemusíš na sebe tlačit. Jsem hrozně rád, že jsi mi to řekla. Že se mnou mluvíš o tom, co cítíš. Ale jestli si myslíš, že... že mi něco dlužíš, nebo tak... tak ne. Protože tohle," usmál se na ni, „tohle je perfektní."

•••

„Už jsem vám dnes řekl, že vypadáte úchvatně, paní Starková?" zavrněl Tony Pepper do ucha, zatímco se k sobě tiskli a jen se jemně houpali do rytmu hudby. Jednu ruku měl položenou na jejích odhalených zádech a v druhé dlani držel tu její. Pepper měla položenou hlavu na jeho rameni a s úsměvem sledovala, jak se jejich prsty proplétají a jak na jejím levém prsteníčku září krásný snubní prsten. 

„Myslím, že už jste se zmínil, pane Starku," odpověděla mu a zvedla hlavu, aby se mu mohla podívat do tváře. Pořád jí to připadalo jako sen. Obřad už byl několik hodin za nimi a ona se cítila nepopsatelně šťastná. A Tony taky. Jeho tvář byla uvolněná a v očích mu zářila hluboká láska.

„Možná by neuškodilo ti to ještě několikrát zopakovat," podotkl a přitiskl jí rty na čelo. „Děkuju ti, Pepper. Za všechno. Že jsi to se mnou vydržela a zůstala i přes to všechno tolik let po mém boku."